I see you [Shingeki no Kyojin]

20. Rainfall

Víkend se poměrně nebezpečně blížil a ne že bych byl nervozní, to ne, ale spíš jsem měl jakási očekávání a představy, jak to všechno proběhne a určitým způsobem jsem se jim snažil i věřit, jenže to byl ten problém - ve střevech mi seděl hlodající pocit, že něco nepůjde dobře, že musím být na pozoru. Sice jsem důvěřoval Erenovi a mafii, že to všechno zařídí, ale nic to neměnilo na tom, že jsem ten nepříjemný pocit zkrátka měl. 

V páteční večer jsme se s Erenem domluvili, že zůstane u mě a že probereme potřebné detaily k misi, kterou.. no, kterou jsme si prakticky zařídili sami. Policie samosebou nic netušila, nesměla a mafie nám pomáhala jenom do určité úrovně, nebude případ řešit za nás. Už i tak nám poskytla neuvěřitelné množství informací, které si Eren samosebou nechával pro sebe a jeho výmluvy byly stále stejné, ale to teď nebylo podstatné. 

,,Takže budu hrát alfu, jakého si lorda von Regensise, který přijel z Sereinu koupit si nějakou tu omegu," Eren přikývl. 

,,A já jsem tvůj sluha - beta, Eliáš Brown. Až se dostaneme do budovy, oddělím se od tebe a půjdu hledat nějaké záznamy a dokumenty, protože SainteMarie mi poskytla informace, že jejich boss vždycky vozí nejdůležitější dokumenty u sebe a nebo je má jeho poskok, který je mu oddaně a hluboko věrný," následně se Eren pousmál. ,,Bez tak je to šip," povzdechl jsem nad touto nepodstatnou informací. 

,,To není důležité," okomentoval jsem jeho poznámku. 

,,Ale je. Šip je ten nejvěrnější a nejoddanější pár, zároveň nejšťastnější, samosebou pokud se plně oddávají tomu druhému, ale zpátky k věci," Eren ke mně přes stůl hodil nějaké papíry, kde na každém bylo jméno hosta, jeho fotka a podrobnější informace. ,,Tohle by bylo dobré ve tvém případě si nastudovat, pokud nechceš být nějak nápadný," vzal jsem do rukou papíry a pozvedl jsem obočí, když jsem se znovu podíval na Erena. 

,,Nebude už nápadný to, že o nich něco budu vědět, když ani oni mě ani já je neznám? Sice ano - můžu si tyhle informace nechat pro sebe, ale jsem si jistý, že z těhle papírů budu čerpat ostatní věci, o kterých se s těmi zbohatlíky budu bavit," Eren svěsil hlavu na stranu a v očích se mu pak zablesklo pochopení. 

,,A jo, pardon, moje chyba - tady máš," a hodil přede mě další štos papírů, kde bylo všechno napsané o mé pseudo osobě. ,,Toho lorda nikdo moc nezná, jenom se ví, že bydlí v Sereinu na jednom panství izolovaném v horách a že má hromadu peněz. Není ani jasný kolik mu je, na veřejnosti byl spatřen jenom asi dvakrát, ale není vůbec jisté, jestli to byl on. Vsadím se, že je to už nějaký dědula, kterému je úplně ukradené co se kde děje," mávl mladík rukou a upil kávu, kterou jsem mu připravil už před hodinou.

,,Fajn tedy," a bez dalších komentářů jsem se pustil do studia hostů a své osobnosti, za kterou budu "hrát" a taktéž dělal i Eren, který měl ale spíš vymyšlenou osobnost a nejen to - on už dávno měl všechno o hostech nastudované, čemuž jsem se nedivil. Eren byl svým způsobem divný, ale taky inteligentní, dobře improvizoval a byl.. Tváře mi nepatrně zrudly a tak jsem ty představy odehnal tak, že jsem hodil papíry zpátky na stůl a přešel k oknu, abych se podíval na noční Horizonel, který teď byl zaléván neskutečným množstvím deště. V odrazu skla jsem spatřil, že se Eren taky postavil, odhodil papíry na stůl a přešel ke mně. Když se jeho ruce obtočily kolem mých boků a mladík mě tak zády přitiskl ke své hrudi, srdce se mi na nepatrný okamžik zajíklo, ale nedal jsem to na sobě nijak znát. 

,,Nemusím ti připomínat, že ani jeden z nás nemá fervor," klidně jsem pronesl a díval jsem se na jeho odraz ve skle, který se usmál a potom jsem jen pocítil, jak své čelo opřel o mé rameno, což vypadalo celkem komicky, vzhledem k rozdílné výšce. 

,,Ne, nemusíš, jenom si nejsem jistý, jestli mi věříš," jeho slova měla smysl a nedivil jsem se, že je Eren na pochybách. Nikdy jsem přece nedával nijak najevo, že mu věřím, hlavně v tomhle ohledu, jenže po tom celém týdnu, po těch šílených událostech jsem došel k závěru, že mu zkrátka věřím. Nevím proč, ale je to tak. 

Otočil jsem se k němu čelem, čímž jsem ho donutil, aby se narovnal, ale jeho ruce stále byly obtočené kolem mého těla. Zadíval jsem se do jeho smaragdových očí, které při fervoru získávaly nádhernou zlatou barvu. Tekuté zlato, nejdražší kov v Horizonelu. Ne, ne pevné zlato, ale přímo tekuté, vyrobené těmi nejsložitějšími chemickými reakcemi, ale stálo to za to. Nejenom kvůli kráse toho zlata, ale taky kvůli kvalitě a vlastnostem. Tekuté zlato bylo jedem, bylo žíravinou, výbušninou - čímkoli. Proto ho bylo i tak neuvěřitelně málo a proto se i tak málo používalo. Kdo viděl tekuté zlato, byl šťastným člověkem. Ostatní si mohli vychutnat jenom fotky a obrázky. Já ho viděl a viděl jsem ho v očích alfy přede mnou. Bylo schované za dvěma smaragdy, ale přeci jenom tam bylo - nebezpečné a nádherné. Proč není můj alfa? Proč není můj compár? 

,,Věřím ti," pronesl jsem tiše a stoupl si na špičky jenom proto, abych se svými rty mohl dotknout těch jeho. Tichý, zcela jednoduchý polibek, polaskání rtů a nejspíš bylo předurčeno, abychom oba skončili na mé posteli, papíry zapomenuty v nevědomosti a ve zběsilé chtíči a touze, která mezi námi vzplanula, ostatně jako celý svět. Přestaly existovat vraždy, teorie, důkazy, podezření - nic z toho nemělo najednou žádný smysl, žádnou váhu. Všechny doteky rtů, laskání, hlazení, kousání, škrábání najednou měli nevyčíslitelnou cenu a to bylo to nejdůležitější. Nic jiného jsem nechtěl, jenom zapomenout na sžírající samotu, uvědomění si, že není můj. Takhle to bylo v pořádku a dokud byl mladý alfa nade mnou, zorničky v barvě tekutého zlata, mé nejdražší, nic už nebylo důležité. Dokonce ani ten pocit, který se rodil v mém srdci.