14. kapitola - Karamelové macchiato

1.3K 152 4
                                    

"Tak tady tě máme," přivítal mě nadšeně Luhan, když jsem se s Chanyeolovou pomocí dobelhal do jejich pokoje. Vše už vypadalo zcela normálně, po poutech nebylo ani památky.

"Seď klidně," napomenul ho Sehun, který seděl na posteli v tureckém sedu za ním a rozmasírovával mu krk, "jsi po těch hodinách celý zatuhlý."

"Neměl jsi ho tak nechávat celou noc," napomenul ho Yixing, který seděl v křesle u stolku.

"Přestaňte o tom mluvit," přerušil je káravě Junmyeon, "ještě by to Kyungsooa vyděsilo."

"Viděl je," prohodil Chanyeol jakoby nic a posadil mě na postel vedle Luhana.

"Ty...? Kyungie? Jak?" vykoktat zrzek a zděšeně se na mě zadíval, přičemž hlavou pohnul více, než jeho zatuhlý krk zvládl, a bolestně zakňučel.

"Říkal jsem ti, ať se nehýbeš," vrátil mu Sehun hlavu zpět, aby se díval na zeď před sebou, a opět mu pomalými krouživými pohyby palců rozmasírovával krční páteř. To, že jsem je v noci přistihl, mu bylo evidentně naprosto jedno.

"Já... v noci jsem šel kolem a... když jsem vás viděl, zavřel jsem hned dveře, aby už nikdo další nemohl..." dostal jsem ze sebe ztěžka.

"Ah," usmál se Lu, pohled stále zabodnutý před sebe, "děkujeme. Nikdo jiný by to pak už neviděl, kdyby Sehun naprosto bezmyšlenkovitě nepustil Yixinga dovnitř, když jsem ještě byl... tak, jak jsem byl."

"Budu už příště opatrnější," políbil ho Sehun do vlasů rozčepýřených na temeni hlavy.

"Pojď, taky tě ještě trochu rozmasíruju," sedl si Chanyeol vedle mě, posunul mě dozadu a nohu si opatrně položil na svůj klín. Ač nebyla masáž přes látku kalhot zdaleka tak efektivní, stále to bylo lepší než nic. Zapřel jsem se o ruce a rozhlédl jsem se po pokoji. Tím, že měli postele sražené v jednu velkou, která jakoby tvořila manželské lože, vypadal pokoj prostornější.

"Nebojíte se, že bude vypadat podezřele, když někdo přijde do vašeho pokoje a uvidí, jak máte postele sražené k sobě?" zeptal jsem se zvědavě.

"Máme tady přes den zatažené závěsy, zamčeno, a když má přijít kontrola, jednoduše od sebe postele trochu odtáhneme a dáme mezi ně noční stolek, žádný problém," odpověděl Sehun. Páni, jeho první přímá odpověď na mnou položenou otázku.

"Ah," pokýval jsem hlavou a v tu chvíli do pokoje vešli Jongin s Baekhyunem, v rukou si nesli hrnečky s čerstvou kávou.

"Ahoj Kyu," přiskočil ke mně Baekhyun, odložil si kávu na noční stolek a starostlivě mě sjel pohledem. "Jsi v pořádku? Prý jsi měl křeč v noze. Musíš odpočívat."

"Ne, musí to naopak rozchodit," namítl Jongin a přidřepl si k posteli. Natáhl ruku k mé noze a ladným pohybem mi zajel pod nohavici, aby mohl lýtko ohmatat. Sykl jsem. Ale nebylo to bolestí, ta v tu chvíli ustoupila do pozadí. Byl to jeho dotek, který mě pálil na kůži. Zaklonil jsem hlavu dozadu, abych se na něj nemusel díval, ale cítil jsem, jak v mých kalhotech začíná být opět poněkud těsno.

"Za patnáct minut začíná první hodina, měli bychom jít," pobídl nás Junmyeon a já tak během vteřiny ztratil ten jediný tělesný kontakt, který jsem si skutečně přál.

"Ani jsem si nevypil kafe," zaskuhral Baekhyun, ale přesto kafe nechal položené vedle Jonginového a pospíchal do svého pokoje. "Vezmu ti batoh, Channie," houkl ještě, a pak zmizel za dveřmi.

...

"Kyu," drkl do mě Baekhyun, když jsem při druhé hodině už počtvrté začal usínat. Zavrtěl jsem hlavou, abych se trochu probral, načež jsem se opět pokusil věnovat veškerou svou pozornost profesorce, která právě vypisovala na tabuli několikastupňovou tvorbu kyseliny sírové, ale já jsem se se svými chemickými "schopnostmi" zasekl již u oxidu siřičitého. Tedy... doufal jsem, že značka SO2 ho má vyjadřovat.

Temptation ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat