Tajemství v srdci Uzavřeném [Boy + Boy]

Kapitola 21.

-Sláva!! Zvládl jsem to :'D Tady máte další díl!! :3 Tak si ho snad užijete :D

Vyčerpaně jsem zůstal ležet na zádech a rozdýchával štiplavou bolest způsobenou Retariho kousanci. Jak by po mě mohl chtít abych ho miloval? Jsme bratři! Tedy... pro mě už ne ale to na tom nic nemění. Navíc po tom co mám všem tady dělá... ne. Ne a prostě ne! "Nesnáším tě..." Zavrčel jsem tiše do ticha a tmy. Přál jsem si aby se má slova změnila v nůž který tady zůstane ve vzduchu vyset, dokud Retari nepřijde, a nezabodne se mu do zad!

Nechal jsem si od služebných donést župan, který jsem na sebe natáhl ale nakonec na mě zůstal vyset jen kolem pasu díky utaženému pásku, a víno které jsem začal ihned z lahve pít. Zatracený Dezzin! Chci ho pro sebe! Zlost z možné neúspěšné vyhlídky mi přímo jiskřila z očí. To nesmím dopustit! Je můj a to za každou cenu! Zabiju kohokoliv kdo mi ho bude chtít vzít!

Pomalu jsem se dostal do koupelny kde jsem si nechal napustit teplou vodu do které jsem se položil. Kousance po celém těle mě začali štípat a pálet takže jsem sykl a zatnul zuby než jsem si zvyknul. Musím pryč. "Nebudu mu dělat děvku!" Křikl jsem z ničeho nic a udeřil do zdi. Tak dlouho jsem nebyl naštvaný. Co naštvaný, jsem přímo nasraný! On ani neví co naší rodině díky mě hrozí! Prostě si mě sem přitáhl a nalhává mi že za  brány se nikdo nebezpečný nemůže dostat. Omyl. Nic neví a já byl dříve stejně tak hloupí jako on. "D-Dezine? Jsi v pořádku?" Promluvil z poza dveří můj nejmadší bratr Terim. "Jo jsem... Neboj." Odpověděl jsem mu a snažil se tím přesvědčit hlavně sebe.

Celý pohlcený zlobou jsem se rázně otočil na patě a vracel se z balkónu do chodeb hradu s úmyslem zas se vrátit do pokoje... Jenže jsem před sebou uviděl Terima opřeného o dveře koupelny. Vypadalo to že se usmívá a že mluví s osobou která je uvnitř. Měl jsem tušený že vím, kdo je v koupelně, a to mě štvalo. Neskutečně!

"Jestli chceš, můžem si zítra vyjet na lov... mohlo by ti to pomoct aby jsi se tak nestresoval." Řekl Terim. "Ty bys jel se mnou?" Podivil jsem se a musel se usmát. On by nejraději proseděl den v knihách a cvičením si toho co by měl správný král umět a teď mi nabízí vyjížďku. "Jasně že jo. Chyběl jsi mi. Nám všem. Když jsi zmizel mysleli jsme že jsi mrtvý a..." Zarazil se. "A?" Pobídl jsem ho aby pokračoval. "...Obrečel jsem tě. Pak jsem brečel když Retarimu rupli nervy a poprvé mě uhodil. Změnil se když jsi zmizel... Hodně." Mluvil posmutněle a já si povzdechl.. "Zítra si vyjedeme a až uvidím louži, shodím tě do ní a budeme se 'prát' stejně jako když jsme byli malý." Usmál jsem se a hned na to se ozval jeho zvonivý smích. Já už vylezl s úsměvem umytý z vody a začal se sušit.

Přišel jsem tiše k Terimovi který se, z mě neznámého důvodu, začal smát ale už teď jsem věděl že Dezzin je v koupelně a že ti dva mluvili spolu. "Pojď sem ty zmetku!" Zavrčel jsem na Terima a vytáhl ho hrubě za límec na nohy. Zatím co on se lekl a teď na mě vyděšeně koukal já ho pohledem vraždil. To já se chci smát s Dezzinem! Chvilku na to jsem Terima tvrdě udeřil pěstí do břicha a on se s bolestným a přidušeným výkřikem skácel k zemi.

"Terime? Jsi v pohodě?" Vylezl jsem ustaraně z koupelny v teplácích a naskytl se mi pohled na nehezkou scénu. "Cos mu udělal?!" Křikl jsem na Retariho a zvedl Terima ze země. Muselo ho to sakramentsky bolet.

"Jen to co si zaslouží!" Křikl jsem na Dezzina a oba propaloval pohledem když v tom se Terim o Dezzina víc opřel a hluboce oddechoval. Možná aby si pomohl od bolesti ale to mě nezajímalo. "Táhni od něj!" Chytil jsem ho za předloktí a dřív než někdo stačil něco udělat jsem mu ruku zkroutil tak že jsem mu vyhodil rameno a zároveň s ním mrštil o zem.

"Terime!" Křikl jsem zděšeně a pak pěstí udeřil do tváře Retariho kterého to teď zabaví na dost dlouho. Co nejrychleji jsem Terima odtáhl do jeho pokoje ignorujíc jeho hlasitý a bolestný brek i prosby o to abych ho nechal v klidu ležet kvůli tomu, jak ho to bolí. Pokoj jsem zamkl a začal mu vyhozené rameno nahazovat.

Dostal jsem od Dezzina velmi tvrdou a nečekanou ránu. Zlomil mi nos a já to chvíli musel rozdýchávat. "V-ylezte ven!!" Zařval jsem a začal bušit zběsile na dveře. Teď bych rozhodně vraždil!! "Dezzine!! Za to mi zaplatíš!!!"

"Drž už hubu!! Nesnáším tě!!" Křikl jsem na něj a zrovna nahodil Terimovi rameno takže zařval bolestí víc než kdy v životě a druhou rukou mě silně stiskl.

Ten Terimovo řev mě zarazil... jen jsem mlčky stál za dveřmi a poslouchal bolestný brek, který se spustil hned co Terim popadl dech, a Dezzinovo soucitné utěšování. Vsadím se že se teď objímají... "Kurva!" Prskl jsem tiše pro sebe, odešel do svého pokoje a práskl za sebou dveřmi. Však já si prosadím svoje.

-A další až jindy (opravdu nevím kdy) Vím že tenhle příběh jde nejspíš pomalu do kopřiv... ale slibuju že to neskončí dřív, než se naši dva zamilovanci zas setkají ;3