Tajemství v srdci Uzavřeném [Boy + Boy]

Kapitola 19.

-Tak lidičky, další díl je tady :D jak jsem předtím oznamoval, Tachiko i Rylia jsou nyní intenzivně na cestě takže se přesuneme v ději k Dezzinovi. (je divný takhle psát o sobě XD)

Aby nebyl chaos: Princové rodu Wulire (na obrázku)

Terim (hnědé vlasy) - 16 let. Retari (Modrozelené vlasy) - 17 let. Dezzin (blond! :D) - 18 Let.

Píšu já/Dezzin - Tučně

Píše přítel/Retari - slabě s podtržením

Zrovna jsem se probudil a zamžoural do ranního šera. Cítím se strašně, ležím na břiše a na mých zádech... můj mladší bratr Retari. A co hůř, jsme nazí. Už zase mě dostal!!! Pevně jsem zatnul pěsti a hned na to se prudce zvedl na všechny čtyry. Bratr ze mě spadl a Nespokojeně zamručel. Dřív než stihl cokoliv říct nebo udělat jsem popadl a nandal si své kalhoty, a rozzuřený si to mířil do koupelny. Cestou jsem potkal druhého, nejmladšího bratra Terima. Soucitně na mě pohlédl a pak oči zas sklopil k zemi. Přesně věděl, co se zas stalo a já zas vím, že by mi chtěl pomoct ale je ve stejně blbé situaci jako já. Lehce jsem ho poplácal po rameni a zašel do koupelny kde jsem měl v plánu strávit spoustu času.

Nerušeně jsem spal dokud mě ze sebe Dezzin neshodil. Chtěl jsem ho v cestě z mé lože zastavit a užít si další, tentokrát ranní kolo ale utekl mi. "No co, tak zas večer." Broukl jsem si se spokojeným úsměvem, pořádně se se zívnutím protáhl, vstal z postele a v rychlosti se oblékl tak, jak se na SLUŠNÉHO prince sluší a patří. Hlad mě už za chvilku vedl chodbami hradu k samotné kuchyni kde jsem se sám v rychlosti obsloužil bez povšimnutí služebnictva a zas si to rychle namířil do svého úžasného pokoje i s mísou vynikajícího ovoce a lahví velmi kvalitního vína které si nechám na večerní zábavu s Dezzinem.

Pustil jsem na sebe ledovou vodu abych se uklidnil. Ze začátku to byl hrozný šok ale netrvalo dlouho a já si na teplotu zvykl což bylo osvěžující a jak jsem chtěl, uklidnilo mě to. Smyl jsem ze sebe vše co jsem na svém těle nechtěl a neskutečně se zděsil když vrzli dveře. Myslel jsem si že přišel Retari aby si zas mohl vyzkoušet na mě ty svoje prasárny ale tak to k mé úlevě nebylo. Ten kdo vešel byl Terim. "Promiň že tě ruším..." Sklápěl pohled k zemi. "Jen... donesl jsem ti ručník. Hned zas pudu." Nastavil ke mě ruku s ručníkem který jsem s úsměvem přijal a po rychlém osušení si ho dal kolem pasu. "Proč jsi u mě tak moc opatrný? Ani mě nevěříš?" Zeptal jsem se zvědavě a on na nesouhlas zakroutil rychle hlavou tak, že ho delší hnědé vlasy plácli přes tvář. "Ne, to ne! Jen jsem myslel..." Hledal správná slova. "Myslel jsem že když ti Retari vyhrožuje... a ty musíš dělat to, co chce, tak ti bude nepříjemné ukazovat někomu své tělo. Nechtěl jsem aby ti má přítomnost byla nepříjemná." Přiznal a bylo vidět, že se mu chce brečet. "Neboj. Vím že ty mi nic neuděláš." Ujistil jsem ho a objal. Terim byl náš roztomilý cíťa ale měl smysl pro spravedlnost, řád a vlastně celkově byl skvělým kandidátem na budoucího krále. Retari je sebestředný, škodolibý, zlý, majetnický a strašně slizký děvkař. Přefikne vše co má aspoň jednu díru. V současné situaci mu díky vyhrožování dělám děvku já a to mě svým způsobem zabíjí. Pořád myslím na svého Tachiho. TEN den se mi vryl do paměti. Nejdřív jsem s ním utíkal uličkami, najednou tam byla ta šelma a on nikde... a mě si odvážela banda Retariho podplacených hlupáků. Tvrdí že mě zachránil před těmi vrahy co po mě jdou. Ts, Je tak zaslepený.

V pokoji jsem spořádal všechno to ovoce, mísu nechal před dveřmi aby ji někdo ze sloužících odnesl, a sám se vydal na projížďku. Vzal jsem si toho nejhonosnějšího koně a vyjel s ním do lesa kde jsme přeskakovali spadlé stromy. Nebudeme si nic nalhávat a přiznejme si, že tenhle kůň na to není stavěný... a o to víc mě to baví!!!

S Terimem jsem se zavřel u něj v pokoji pro případ, že by jednoho z nás Retari hledal a chtěl dělat ty své odpornosti. Musíme tomu co nejvíc předcházet. Na štěstí se od rána neozval a my si užili v celku příjemný den plný povídání. "jsi si jistý že to zvládneš?" Strachoval se o mě když už jsem musel nakráčet do svého pokoje kvůli jedné z mnoha 'domluv' jen aby se nikomu z těch které mám rád, nic nestalo. Nejhorší na tom bylo to, že jsem moc dobře věděl že mu nedělá problém hrozbu změnit ve skutečnost. "Neboj, já si poradím." Věnoval jsem svému nejmladšímu bráškovi povzbudivý úsměv který ale za dveřmi ihned zmizel. Po tom co jsem konečně své nohy přinutil ke spolupráci jsem došel do svého pokoje a posazený na posteli vyčkával. Vím, že zas přijde. Vím to.

Za celý den jsem se stihl pořádně vyřádit ale nebylo to to, co jsem opravdu potřeboval. Potřeboval jsem Dezzina. Cestou k jeho loži jsem si neustále kousal ret. Nemohl jsem uklidnit svou mysl která se ubírala momentálně jen jedním směrem. Jen k jednomu tělu. Potřebuju ho! Vím moc dobře že mě za to nenávidí ale to mi je už jedno. I za cenu nenávisti od staršího bratra si vezmu cokoliv co budu chtít. Dnes to fakt chci!

-No, nevím co dodat :D už se nám to vymyká z rukou XD (Já nerad Incest :'D) Aaale možná pro vás to bude zajímavé tak uvidíme :D ahoj zas příště!!

Komentáře i hvězdičky nás moc potěšíí :3