Tajemství v srdci Uzavřeném [Boy + Boy]

Kapitola 6.

Tohle se nemělo stát!! Zakryl jsem si uši, zvedl se s tím že odejdu ale on se chytil té látky kterou jsem měl na sobě. Nezajímalo mě to. Moje to není a k ničemu by mi to nebylo. Nechal jsem tedy ze sebe látku sklouznout a šel pryč.

Děsně jsem zrudl. Zase! prostě mi nechal ten kabát v ruce a nahý si to promenáduje pryč jakoby se nic nedělo!! Prohlédl jsem si ho pozorněji a všiml si že.. má i ocas!!?? (ten kočičí :D) Jak je to možný?! Ale... řeknu vám že je sexy. A ten pohled mému kamarádovi nijak nepomohl. spíš naopak. Nemotorně a pomalu jsem se postavil na nohy. Nemůže jen tak odejít. Dlužím mu za mou záchranu. "H-Hej!! Stůj!! Máš tady kabát!!"

Nebojí se mě? Zastavil jsem se a otočil na něj. Zas je celý červený!! To lidi mění barvy normálně? "Nech si to" Třásl se a zdálo se že ho i něco bolí. "Je ti teda něco?" Optal jsem se a přišel blíž.

"B-Bude to.. jen pár modřin a pohmožděnin.. já.. děkuju" Odpověděl jsem stále rudý s pohledem zabodnutým do země a zakrývající si svého kamaráda. To mu nevadí že je nahý? a proč má kočičí uši a ocas? Hlavou mi létali další a další myšlenky a tak jsem přeslechl co říkal.

"Hej? Slyšíš mě?" mávl jsem mu rukou před očima.

Cukl jsem sebou "j-jo! promiň. Co jsi říkal..?" koukl jsem do strany.

"ptám se jak bych ti mohl pomoct. jsi pěkně pomlácený"

"No.. Hodilo by se mi moje oblečení které tam někde zůstalo.. a.. chvilka soukromí.." Tázavě jsem k němu zvedl oči.

"Zajdu ti pro to" Otočil jsem se ale on mě chytil za ruku. "Co je?"

"T-Taky si sežeň.. O-Obleč-čení..." Koukal jsem všude možně jen né na něj.

"Proč bych měl? je mi takhle dobře. Nepotřebuji ho" Proč chce abych se oblékl tak jak to dělají oni?

"protože tě můžou chytit stráže a zavřít tě. jsi snad z jiné země nebo jsi úplně blbej?" Ups.. To jsem zrovna nechtěl ale jeho zabedněnost je opravdu velká. Snad se neurazí..

Vydechl jsem. "dobře. Najdu i něco na sebe" To jsem už běžel zpět k lidským obydlím a na místo kde skončilo to jeho oblečení.

Jakmile mi zmizel z dohledu, tak jsem si sedl pod blízký strom a tam začal řešit svůj 'problém'. Těsně po tom co jsem už měl po problému doběhl zpět ten.. Ah. Já neznám jeho jméno. Budu se ho muset zeptat.

Tak konečně jsem tady. sedl jsem si těsně před něj, podal mu to oblečení a nespouštěl z něj oči.

Proč mě tak sleduje?! Cítil jsem jak zase rudnu a tak jsem zabodl svůj pohled do země. "Děkuju.. M-Mohl bys.. jít dál? A.. obléct se? ...Prosím" Nechápu to. Normálně se tak nestydím a jsem dokonce drzý. jak to, že u něj si to nedovolím?

Zas je červený. třeba lidé mění barvu když jsou s někým. to by sedělo. "Zůstanu tady"

"Proč?!" Rozhodil jsem rukama. To mě chce sledovat nahého?!

"já nevím jak se obléct. takové věci jsem nikdy nepotřeboval"

No tak tohle mě dokonale uzemnilo. Nikdy nepotřeboval oblečení? Co to je za blbost?  "Tak se jen otoč.. Já ti pak ukážu jak se do toho obléct.. Jo?" Nervózně jsem ho sledoval.

"Tak jo" Otočil jsem se k němu zády a netrpělivě mrskal ocasem ze strany na stranu mezitím co jsem čekal.

Po chvilce jsem byl skoro oblečený. už jsem si zapínal poslední knoflíky u košile a všiml si jak ten můj záhadný a podivný zachránce, kývá ocasem. Bylo.. to roztomilý. čím víc ho sleduji tím víc mi připomíná kočku. nejde jen o ten ocas a uši. Jde celkově o to jak se pohybuje a vlastně i chová. Teď tady přede mnou sedí v tureckém sedu, ruce jedna vedle druhé položené na trávě před nohama a hlava lehce nakloněná do strany. "Uhmm.. Můžeš.." 

Otočil jsem se a prohlédl si ho. nechápu k čemu jim to je, ale asi je to důležité. "ukážeš mi teda jek se obléci?" s těmi slovy jsem mu podal oblečení které jsem sebral jednomu z  těch mrtvých lidí v uličce. byl jako jediný čistý protože jsem mu zlomil vaz.

"Dobře.." Vzal jsem to oblečení a podíval se co všechno tam má. "hm hm.. tak si vezmi tohle.. to jsou trenky. ty se navlékají takhle" podal jsem mu je a pohybem naznačil, jak si je natáhnout na nohy. Když to udělal, tak jsem mu postupně ukázal i jak si nandat to ostatní. učí se rychle. už byl hotový a tak jsem poznal že má oblečení jednoho z těch zlodějů. No. Pořád lepší než nic. "jak se cítíš?"

"Je to zvláštní.." Pořád jsem ty kusy různých látek musel zkoumat a prohlížet si je. Jedna byla jemná, druhá hrubá, další teplá a tak podobně. "Ale krásně to hřeje" Usmál jsem se.

"A řekneš mi jak se jmenuješ? Zachránil jsi mi zadek a asi i život tak bych ti to chtěl vrátit" Ahhh.. Má tak krásný úsměv. Měl by se usmívat častěji!

"já jsem Tachiko. Tachiko Brondum. a ty?" Bylo by zvláštní kdybych se nezeptal na jméno a začal mu tak říkat. 

"Já jsem Dezzin. Rád tě poznávám" Podal jsem mu ruku a doufal že ho víc zajímat nebude.

Tohle gesto jsem moc nechápal ale zopakoval jsem ho po něm. Zdá se že úspěšně. "mohl bych s tebou trávit čas? nevyznám se v-" přerušil mě.

"Můžeš pokud chceš hodně cestovat. chápu co myslíš." Že bych měl konečně parťáka? 

"To mi nevadí. pořád se někde potuluju" Ještě že nic neví.

"tak si obleč ještě tohle a jdeme. nezapomeň si raději zakrýt uši" Hodil jsem po něm plášť. na sebe taky jeden natáhl a vyrazili jsme na další cestu. Jsem rád že se na nic neptá.