Ďáblův syn

20. kapitola

Anitta

Po několika dnech se objeví u našich dveří a když už přijde, tak mi udělá tohle. Těžce se mi dýchá a nevím, jak se mám zachovat. Stojíme před sebou a nikdo z nás se nepohne. Jsem promočená, zmrzlá ale i tak tady stojím. Jak mi to mohl udělat? Dala jsem mu lásku, dala jsem mu sebe a ani to mu očividně nestačilo. Kvůli němu nemám otce ani titul, který mi byl souzený. Zaprodala jsem se někomu, kdo si mojí lásku nezaslouží. Někomu, kdo z nudy mučí lidi a zabíjí.

Otočím se k domu ale ještě před tím, než odejdu, řeknu.

"Sbohem. Je to tvoje rozhodnutí a já tě milovala, miluji a milovat budu. Zamilovala jsem se do neřáda. Nechtěla jsem otce prosit o milost, protože jsem si byla pevně jistá, že si mě vezmeš a budu bydlet s tebou. Ale jak vidím, budu muset za ním po kolenou dolézt a prosit. Doufám, že mě vezme zpět" odejdu zpět do domu. Bez jediného slova zavřu dveře, opřu se o ně zády a sjedu po nich dolů. Na hrudníku mě začne pálit. Je to pocit, jako by mi někdo vrazil žhavou tyč do hrudi. Přímo doprostřed. Ještě, že jsem doma sama. Kamarádka odešla s rodiči k příbuzným. Mě nebylo dobře, tak jsem zůstala doma. No a jak jsem dopadla. Teď je mi opravdu špatně. Vstanu a podívám se kukátkem ven. Už tam nestojí. Zmizel stejně jako jeho falešná láska ke mě. Moje k němu bohužel nikdy nezmizí.

____________________________________________________________

Dank

"A já tě milovala, miluji a milovat budu" věta, která mi v hlavě zní, celou cestu, co jdu domů. Ten obraz, kdy jsem jí viděl mokrou a promrzlou sedící na zemi, mi z paměti nikdy nezmizí. Miluji jí a bolí mě, že jsem jí musel takhle lhát. Bohužel jsem to udělat musel. Nevím, kdy Sam s Damonem zaútočí, a proto jsem se s ní musel rozejít. Bolelo by jí to určitě víc, než teď náš rozchod. Takhle si bude moc najít někoho jiného a bude žít normálním životem. Neskousl bych, kdyby se těm hajzlům pomsta povedla a otce nebo mě by zabili a byl bych pořád s Anittou. Vím, že by si nikoho jiného nenašla, protože by jí to svědomí nedovolilo. Myslela by si, že mě tím podvádí.

"Danku" pozdraví mě a připojí se ke mě Manu hned, co vejdu do haly. Na trůně sedí otec a právě probíhá plánování. Hlavních vojáků je tu asi pět. Pak je tady Nella, Minotaurus, Lydie, Manu, Velitel, otec a já.

"Zdravím. Tak jak jste pokročili?" zeptám se Velitele. Velitel přikývne a ukáže na stůl, co je postavený před trůnem. Je na něm mapa podzemí a nějaký figurky.

"Tady jsme my" Ukáže na hrad. 

"A tady všude budou stráže a bojovníci" ukáže na všechny vchody, co jsou na hradě. Přikývnu.

"Vy, váš otec, Nella, Manu, Lydie a Minotarus budete úplně nahoře ve věži. Než tam dojdou, tak to bude taky nějakou tu dobu trvat." Vysvětlí mi. Pořád přikyvuji a vše chápu. Tedy doufám. Musím se soustředit na přežití. 

"Fajn. Nechám to na vás. Já jdu k sobě do pokoje." odejdu a nechám všechny, aby na mě nechápavě koukali. Projdu dlouhou chodbou. Za tu dobu potkám tři roztřesený služebný a jednu hodně vyzývavou černovlasou nymfu. Má na sobě jenom dva proužky látky, aby jí zakrývali prsa a dolní část.

"Ahoj Danku, nechceš si jít trochu pohrát?" chytne mě za rameno. Zastavím se a otočím se směrem k ní. Podívám se na její ruku a zase na ní. Najednou jí ruka vzplane. Nymfa se rozkřičí a sesune se k zemi. Začne celá hořet.

"Nemáš na mě hrabat" plivnu na ní. Dojdu ke svému pokoji a než vejdu, tak se na ní ještě podívám. Shořela a oheň zmizel. Jak jinak. K tomu je také určen. Spálit a zmizet. Ušklíbnu se.

"To je ten starý Dank. Už jsem se lekl, že tě rozchod s Anittou vážně vzal. Naneštěstí ne." zaslechnu na levé straně pokoje. Na sedačce sedí Sam s nohama na stolku. Poodstoupím. Teď vážně nemám chuť s ním mluvit.

"Same. Nemám na tebe náladu. Odejdi prosím." nevěnuji mu pozornost a posadím se na postel.
Sam se zasměje.

"Ale ale. Už se smiřuješ se smrtí? Tohle totiž nemůžeš přežít chlapečku" řekne. Lehnu si na postel a zavřu oči. Uvolním se.

Moment. Co se to tu děje? Já mám v pokoji Sama a nic nedělám? Tady je něco špatně. OTEC!!! Otevřu oči a chci se posadit, jenže to nejde. Jsem...