Anitta
"Ahoj lásko" přistoupí ke mě rozespalý Dank. Kývu na něj a posadí se ke mě. Zmateně na mě pohlédne.
"Děje se něco?" zeptá se mě a políbí mě na tvář. Zavrtím hlavou.
"Ne. Všechno je v pořádku. Damon si potřeboval něco vyřídit. Za chvíli se vrátí" řeknu normálně a usměji se. Dank se na mě také usměje. Najednou vstane a přistoupí k lince. Začne vytahovat jídlo z ledničky a začne něco vařit.
"Co si dáš?" Otočí se na mě s otázkou. Celou dobu ho pozoruji. Nějak mi dochází, co jsem to vlastně udělala. Nechala jsem Twana napospas jeho rodičům a té bestii, kterou si bude muset stejně určitě vzít. Sklopím hlavu a zavřu oči. Dankova ruka se najednou objeví na té mojí. Podívám se na naše propletené prsty. Dank mě opatrně chytne za bradu a pomalu mi zvedne hlavu, takže se mu musím podívat do očí. Do těch jeho tmavých očí, ve kterých se ztrácím, které mě děsí a přitahují zároveň.
"Co ti je? A pravdu." co mám teď dělat. Musím mu to říct, nebo mě nenechá být. Popotáhnu a utřu si slzu. Podívám se někam za Danka.
"Je mi hrozně. To, co jsem udělala Twanovi. Děsí mě to i ve snech a- a bojím se, co bude dál. Já ho mám strašně ráda" rozbrečím se. Dank na nic nečeká a schová mě do své náruče. Přitisknu se k němu a položím si hlavu na jeho hrudník. Proběhne mnou vlna tepla, až se leknu. Najednou vše, co mě trápilo, zmizí. Cítím, jako z Danka vychází dobrá aura. Aura lásky.
"To je nádhera" vyslovím potichu. Dank mě pohladí po zádech a mě naskáče husí kůže.
"To je dobře. Na to, co bude nemysli. Nějak to dopadne a teď už jsme konečně spolu, takž se běž do pokoje obléct a přijď sem zpět" Pustí mě a já přikývnu. Po chvilce mi dojde, co vlastně řekl. Obléct? A co? Zvednu se a jdu do ložnice. Na posteli jsou rozložený různé kousky oblečení.
Překvapeně otevřu pusu. Zavřu za sebou dveře a přistoupím k posteli. Vezmu si do rukou krásný šaty, které si hned ohmatám. Jsou obyčejný, ale přitom úžasný. Rychle ze sebe začnu sundavat pyžamo. Nejdříve si obleču šaty, pak nadkolenky, bundičku a nakonec boty. S řetízkem v ruce dojdu za Dankem. Hned jak si mě všimne, vykulí ohromeně oči a stoupne si. Prohlédnu si ho a zjistím, že má na sobě svoje nejoblíbenější oblečení. Celý v černým a koženým oblečení. Přistoupím k němu a podám mu řetízek.
"Zapneš mi ho prosím?" zeptám se ho a Dank ho vezme, pořád omámený, do rukou. Zasměji se.
"No tak. Tobě to taky hrozně sluší, ale už jsem si zvykla. Tak ty si také zvykni, lásko" dám mu pusu a otočím se. Dank mi jemně zapne řetízek. Chci se k němu otočit, ale nedovolí mi to. Zezadu se ke mě přilepí a políbí mě za ucho. Vzdychnu. Obejme mě a hlavu si položí na moje rameno.
"Připravená?" zeptá se a já přikývnu. I když nevím, na co.
"A na..." nedopovím, protože se najednou okolo nás objeví černý kouř. Dank už nestojí za mnou ale přede mnou a drží mě za ruce.
ČTEŠ
Ďáblův syn
FantasyNeobyčejný kluk. Syn samotného pána podsvětí. Neobyčejná dívka. Dcera Boha. Dva protiklady... On je bad boy a je vychován k tomu, aby byl zlí... Ona je hodná dívka, která je vychována k tomu, aby pomáhala. On myslí na špatné věci...Ona se jim naopak...