Ďáblův syn

10. kapitola

Anitta

Vyjdu z hotelu, kde bydlí Jackson a nadechnu se čerstvého vzduchu. Zvednu hlavu nahoru a pohlédnu na nebe. Najednou se kolem mě objeví záře a já se jako švihnutím kouzelného proutku dostanu domů. Království nebes bych mohla popsat jako zahradu Eden. Vlastně to i je. Je to tu krásně barevné a všude jsou všemožná zvířata od lvů a tygrů po slony a papoušky. Zrovna ke mě přistoupí můj gepard Grey, když se zpoza stromu vynoří žena.

"Anitto, drahoušku,co jsi to jenom provedla" přiběhne ke mě žena. Má chůva, která se o mě stará již od narození. Nechápavě se na ní podívám. Chůva si povzdechne, skloní a zavrtí hlavou.

"Proč jsi to udělala. Vždyť víš, jaký ke tvůj otec, když se dozví, že se někdo z jeho lidu stýká s Ďáblovými poskoky." Tak odtud vítr vane. Kruci.

"On už to ví" řeknu potichu a chůva přikývne. Pohladím si Greye a za jeho a chůvy doprovodu se pomalým krokem vydám po  můstku přes krásně modrou řeku, ve které plavou ryby, až k menšímu domku za mostem. Projdu okolo něj a společně s Greyem a chůvou se teleportuji k nám do zámku. Ocitneme se na trávníku zámecké zahradě, po které chodí a upravují jí naše služebnictvo. Vše, co tu pro nás dělají, dělají s láskou a radostí k nám. Tady neexistuje smutek ani zloba. Nikdo nikomu neubližuje a všichni si jsou rovni.

"Vítejte slečno" kývne na mě jeden ze služebníků. Také na něj kývnu a dál se procházím po cestičce, která vede před zámecké schody. Je jich tu požehnaně ale dá se to zvládnout. Jsem v půlce, když v tom se otevřou hlavní dveře a z nich vyběhne Twan. Twan je můj nejlepší kamarád, bratr, rádce i přítel do nepohody. Vyrůstali jsme spolu a víme o sobě úplně všechno. Vím i to, že mě miluje. Poprvé to byl šok ale pak jsme se domluvili a shodli na tom, že si to, co mezi námi je, nebudeme kazit. Přátelství je někdy i víc, než vztah.

"No nene. Ty jsi se vrátila" roztáhne své ruce. Já se rozběhnu po schodech a vpadnu mu do náručí. Twan mě zvedne a otočí mě několikrát kolem sebe.

"Ahoj. To je jasný, že se vrátím." Pozdravím ho a Twan mě postaví zpět na zem. Dá přátelskou pusu na tvář, až se začervenám. Překvapeně na něj přesunu svůj pohled ale nakonec se oba rozesmějeme.

"Pojď, převlečeš se." chytne mě za ruku a pohledem sjede můj oděv. Ještě před odchodem jsem si navlékla Dankova upnutý džíny. Ano byli mi velký. Přikývnu a ochotně se se všemi vydám do zámku.

"Tak povídej, co je tady nového" zeptám se ho se zájmem. Twan si smutně povzdechne až mě z toho zamrazí. Zastavím se a podívám se mu do očí. Uhne pohledem ale já ho chytnu za tváře a donutím ho se mi podívat do očí. Uvidím v nich beznaděj a bolest.

"Co se stalo?!" zeptám se ho. Twan nakloní hlavu na stranu a vezme můj pramínek vlasů, co mi visí podél obličeje a dá mi ho za ucho.

"Kvůli čemu jsi odešla?" Zeptá se mě a mě zmate náhlá změna téma.

"Kvůli tomu, že mi otec vybral snou..." nedořeknu, protože mi to dojde. Oni po něm chtějí, aby se oženil!!! Zarazím se. Twan pozná, že mi to došlo a kousek poodejde. Já si ho přitáhnu zpět a obejmu ho. Také mě obejme a jeho stisk zesílí. 

"To ne!!" zašeptám mu do ucha. Zavřu oči. Pustím ho a vedu ho za ruku do svého pokoje. Otevřu dveře a rozhlédnu se po pokoji. Vše tu zůstalo stejné. Chůva mi to tu udržuje. Zalévá všechny květiny a každý den větrá, protože je v pokoji nádherný vzduch. Pousměji se. Otočím se na Twana a vtáhnu ho do pokoje.

"Posaď se" nařídím mu a on se posadí na postel. Lehnu si na postel a opřu se zády o čelo postele. Twan si lehne vedle mě.

"Kdo to je?"Zeptám se ho a chytnu ho za ruku. Twan na mě pohlédne a já se zarazím.