Ďáblův syn

4.kapitola

Probudím se na sedačce v obývacím pokoji. Jackson tu nikde není. Soudím, že šel někam ven. Sednu si a rukou si prohrábnu vlasy. Poté se zvednu a jdu si udělat kafe. Je to zvláštní nápoj. Ještě jsem ho nikdy nepil ale slyšel jsem o něm. Horkou vodu naliji do hrnečku, s už připravenou kávou a zamíchám ji.  Nechám jí chvíli být,jdu se do koupelny osprchovat a trochu se dát do pořádku. Horká voda mě dokonale probudí a s ručníkem kolem pasu si dojdu do pokoje pro věci. Vezmu si černý džíny s roztrhanými koleny, černou obyčejnou mikinu a černý boty. All black. Vyjdu z pokoje a v kuchyni si vezmu připravenou kávu. V tu chvíli do pokoje vejde Jackson s nějakou dívkou a jednou rukou jí drží za ramena a v té druhý drží láhev rumu. Aha tak jo no. Chtě nechtě se musím zasmát.

"Jacksone, co jsi vyváděl?"zasměji se, což u mě není zvykem. Ten jenom něco zamumlá a napije se z láhve. Dívka mu pomůže na sedačku, kde hned usne. Oba se na sebe mlčky podíváme a já tak mám možnost si jí prohlédnout. Má dlouhé hnědé vlasy, bledou pleť bez jediné chybičky, krásně plné rty a modrý oči. Takový typ holky jsem ještě neviděl. Napiji se kafe a hned ho musím položit protože je hnusný. Zašklebím se a dívka se zasměje.
"Trochu to přehnal. Šla jsem od kamarádky domů a viděla jsem ho, jak se motá. Tak jsem ho sem odvedla. Je to můj nejlepší kamarád. Známe se od školky"promluví. Všimne si kafe, které mi nechutná a vezme mi hrneček z ruky.
"Nechceš ukázat, jak se dělá opravdu dobrý kafe?" Zeptá se mě a otočí se k lince. Zezadu si ji prohlédnu a jo, postavu má boží. 

Stoupnu s k ní a opřu se o linku, abych jí mohl pozorovat. Dívka na mě mrkne a začne dělat dvě kávy. Usměji se a když po chvilce zjistím,že jí přivádím do rozpaků, kousek poodejdu.
"Ty umíš dělat opravdu dobrý kafe, jo?"zeptám se jí se skříženýma rukama na hrudi a ležérně opřený o zeď. Dívka se zasměje. Až teď mi dojde, jak blbě ta věta zní.

"No. Snad jo. Nikdo si na ní ještě nestěžoval." Nalije do konvice vodu a při tom mluví.
"Uvidíš sám. Tak hotovo. Latte macchiato je hotové." Podá mi hrnek. Podívám se na to divně vypadající kafe, ale ochutnám ho. Vykulím oči a když polknu, vzdychnu.

"Páni. To je vážně úžasný. Jsi dobrá. Odkud to umíš?" Znovu se napiji a společně se posadíme vedle toho spícího blba.

"Pracuji tady na rohu ve Starbucks. Pracuji tam už rok." Napije se a koukne na mě.

"Tak to se připrav, že budu tvůj stálý zákazník"zasmějeme se a dívka kývne.

"Už se těším" položí hrnek.

"Jak se vlastně jmenuješ?" Zeptám se jí, protože jsme se ještě nepředstavili.

"Anitta a ty?" zeptá se. Anitta. To je pěkné jméno.

"Dank. Těší mě." Podáme si ruku a v tu chvíli, co uslyší mé jméno, ztuhne a úsměv jí z tváře zmizí. Ruka jí klesne na kolena a nasadí kamenný výraz. Že by tušila?...

" D-Dankmar Walker? Syn pána podsvětí?"překvapí mě.
"Ano. Ty o mě víš?" Prohlídnu si její obličej. Chci se jí dotknout ale cukne.
"Promiň Dankmare. Musím jít." zvedne se, vezme si tašku a rychle vyjde z pokoje. Vyrazím za ní.

"Stůj."teleportuji se před ní. Není vyděšená. Je...naštvaná?
"Co chceš? Nech mě být."vrazí do mě ale já jí chytnu za ruku. Vražedně se na mě podívá. V jejích očích, jako bych viděl oheň...
Pustím ji a odejde. Dojdu k výtahu a tam se teleportuji do našeho pokoje.

Jackson na sedačce neleží. "Jacksone?" Zakřičím hlubokým hlasem, který se mi v hrdle dere na povrch. Uvnitř mě to vře, až se bojím, že někomu ublížím. Třeba Jacksonovy. Jackson vyjde z koupelny celý zelený ale plný sil.

"Kámo, nevím co to mělo být, ale Anittu necháš na pokoji. Nedovolím ti, aby jsi jí něco udělal." Klidným hlasem promluví a pomalým krok ke mě dojde. "Vím, co dokážeš a Anittě to nesmíš udělat" nenechá mě promluvit a odejde k sobě do pokoje. Co to mělo být?!? Vždyť spal a... víc zmatený jsem ještě snad nebyl.

Otevřu okno a jak je mým zvykem, vyletím. Rozevřu křídla a přesně vím, kam letím. Letím nadpozemskou rychlostí, nejdříve mi vše splyne v jednu šmouhu, ale pak je černo. Domov.

Peklo

Všimnu si, že jsou dveře do paláce otevřený ale pomalu se zavírají. Využiji toho a než se dveře úplně zavřou se správným načasováním vletím dovnitř. Dramatické přistání a rozevření křídel. Ano to mě hodně baví.

Všichni přítomní v hale se zajíknou, všechny pohledy včetně mého otce, jsou upřeny na mě. Zatáhnu křídla a jde slyšet jenom klapot mých bot. Jdu kolem přítomných a ti mi poslušně uhýbají. Na některé bafnu a ti omdlí. Padavky.
Tím všichni myslím poddaný, ušetřený a nestvůry.

Dojdu k otci a sednu si na trůn. "Otče"kývnu na něj jako na pozdrav. Otec mi pozdrav opětuje a zadívá se na ostatní. Mávne na nějakého týpka a ten začně hrát... hudba?!?

"Co se to tu děje?!? Otočím se na otce po mé pravé ruce.
"Ples. Kdyby jsi tu byl, nejspíš by ti došlo, že je den mých narozenin. Nebo lépe, den mého úmrtí." No vlastně. Na to jsem úplně zapomněl. Plácnu se do hlavy a zvednu se. Zahanbeně zavřu oči a otočím se čelem k otci a ukloním se.

"Omlouvám se, že jsem tu nebyl, ale zase tu nebudu. Tam nahoře mám nějakou práci a začíná to být zajímavé. Jo vše nejhorší otče"

"Proč jsi přišel?" Zeptá se mě a pokyne mi, abych si sedl.
Sednu si a vzdychnu.

"Nevím. Potřeboval jsem se odreagovat. A jak tak vidím , tak tu není Nella a ani její otec. Co se stalo?" Řeknu otci lež a jenom doufám, že mě neprokoukne.

"Po tom, co jsi tam nahoře ošklivě urazil a zesměšnil Nellu, s námi nechce ona ani Tay nic mít. Žádný kamarádský vztahy, příměří, nic." Za tu dobu se na mě otec nepodíval a asi ani nepodívá. Zvednu se a odejdu rychlostí světla k sobě do pokoje. Zamknu se a vlezu do sprchy. Nechám na sebe téct proud horké vody, která mě uklidní.

Vylezu ze sprchy a okolo sebe si dám ručník. Lehnu si na postel a usnu