Neobyčejný kluk. Syn samotného pána podsvětí.
Neobyčejná dívka. Dcera Boha.
Dva protiklady...
On je bad boy a je vychován k tomu, aby byl zlí... Ona je hodná dívka, která je vychována k tomu, aby pomáhala.
On myslí na špatné věci...Ona se jim naopak...
Vlasy, make- up i obléct šaty nám zabere dvě hodiny. Ale stojí to za to. Všichni mi chválí vše, od vlasů až po šaty. I já jsem spokojená. Twana jsem ještě neviděla. Asi je nervozní. Jako já. S Grayem a Pagen, která už s Lucasem dorazila, se prohlížím ve velikém zlatém zrcadle. Pagen je také oblečená jako moje družička, připravená a čeká na balkoně. Lucas jí také ještě neviděl. Ty dva se opravdu milují. Také se budou brát, ale co je důležitější, nespojuje je jenom jejich láska, ale i malá holčička jménem Blair. Pagenina a Lucasova roční dcera. Nevzali jí s sebou, protože je až moc malinká.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
*Pagen v šatech, čekající na Anittu na balkoně.
Za chvíli je to tady a Dank pořád nikde. Začnu si třít ruce o sebe a přecházím se po pokoji. Najednou chůva otevře dveře a vejde dovnitř. Pagen si jí všimne, proto k nám přistoupí a chytne mě za rameno. Podívám se na ní a navzájem se na sebe usmějeme.
"Anitto? Pagen? jste připravené? Dank je tady a už stojí dole jako svědek." pak se otočí na Pagen.
"Lucas je tam už taky. A vypadá úžasně" zasmějeme se a mě spadne kamínek ze srdce. Jenom malinkej. Ten obrovskej mi spadne, až to vše skončí.
"Chce se mi brečet" řeknu najednou a je mi špatně. Pagen ke mě přistoupí a obejme mě. Nic neříká a to je jedině dobře. Ona ví, co na mě pomáhá. Jedno obejmutí je víc než tisíc slov. Mám od ní podporu ve všem. Ona mě chápe.
"Vše má svůj čas i důvod. Důvěřuj hlasu uvnitř sebe." to je vše, co mi řekne. A to mi také nejvíce pomůže.
"Dobře. Děkuji" Podíváme se na chůvu postávající dál.
"Je čas?" zeptám se. Odpovědí mi jsou hlasy, pocházející zezdola ze salonku. Tak fajn. Jde se na to. Nádech a výdech.
Odlepím se od země a Pagen si stoupne přede mě. V ruce drží kytici bílých růží. Je nádherná. Jak Pagen, tak i ta kytice.
"Jdeme" řekne a já vyjdu z pokoje. Na chodbě se chytnu otce, který na mě čekal před pokojem. Usměje se na mě, ale nic neříká. Pomalu sejdeme schody do salonku, kde čeká Dank s Lucasem. Pagen se ihned přitiskne k Lucasovi, až se musím usmát. Hned jak spatřím Danka, vše se se mnou zatočí. Je dokonalý. To šedé sako mu strašně sluší. I Lucas má šedé sako, takže k sobě pasují.
Dank ze mě nemůže spustit oči. Přistoupí ke mě, pokloní se mi a políbí mi ruku.
"Jste nádherná, výsosti" řekne tak krásným lehkým hlasem, až mi po těle přeběhne mráz. Ukloním se na pozdrav a obejmu ho. Nemohu to vydržet. Třeba je to naposledy. Dank mě k sobě přitiskne tak pevně, až se bojím, že mě udusí.
"Miluji tě, princezno" zašeptá mi do ucha tak, aby to nikdo neslyšel. Upřímně mě to zahřeje u srdce
