Ďáblův syn

2. kapitola

S Damonem  za zády jdu do hlavni místnosti, připraven si trošku užít. Čekám, že tam bude zase nějaký člověk, kterého budu muset odsoudit ale místo toho, hned u vchodu do místnosti, přede mnou proletí jeden z našich démonů-bojovníků. Zmateně se za ním otočím a jdu se za ním podívat. Má roztrhaný krk a kouří se z něj. Je mrtvý. Tohle jsem už někde viděl.

"Do hajzlu" řeknu si pro sebe a rychle se otočím na Damona. Ten se na mě podívá a hned přesune pohled na můj bič za kalhotami. Několikrát to zopakuje. Já kývnu na souhlas, že rozumím a hodím mu ho. Společně vběhneme do místnosti. Přesně jak jsem očekával.

Trojhlaví vlk s Tayem na zádech a svými monstry. Tyto monstra nejsou nic jiného než jen hříčka přírody. Mají při nejlepším osm nohou a dvě hlavy či hlavu vůbec nemají.

Tay je náš nepřítel od doby, kdy můj otec s Hádem převzali vládu nad podsvětím. Tay byl dříve člověk. Indián. Proto takové jméno. Ale nevím, jakým způsobem se z něj stalo to, co je nyní. Teď prahne po tom, aby zabil mého otce i Háda. Nikdy se mu to nepodaří, protože jsem tu já.

S Damonem zaútočím na monstra. Vypořádám se s nimi po svém a jen doufám, že je otec v pořádku. 
"Á náš starý známý princ Dankmar. Zdravím tě" seskočí z vlka a ukloní se mi. Přistoupím k němu a jen kývnu hlavou na pozdrav. Chci na něj zaútočit ale...
"Nepřišel jsem ve zlém" zaslechnu v mé mysli. Nijak nedám najevo, že bych něco slyšel a pokynu ho, ať pokračuje.

"Proč tu tedy jsi?" Vrtá mi hlavou. Rozhlédnu se a nikde nevidím žádný monstra. Zmizela.
"Mám dceru, jak jistě víš" pomalým krokem se prochází okolo mě sem a tam.

"No a už je načase, aby si našla svého manžela. Zeptal jsem se jí, koho by si tak představovala a řekla mi tebe" zastaví se a ukáže na mě prstem. To si dělá srandu. To nemůže být pravda. Já se v žádném případě ženit nebudu. Chci si užívat a být volný. Neříkám, že je Nella ošklivá, to ne je to vážně kost ale nemohl bych si jí vzít. Vždyť jsem s ní sotva prohodil pár slov.

"Podej mi ruku!" zabručím na Taye. Podá mi jí a já se mu skrz dotek podívám do mysli. Teď vidím a slyším to, co on. Vidím Nellu,jak sedí na své posteli a otec naproti ní. Mluví o mě a když se o mě Nella zmíní, začervená se. To mi stačí. Pustím jeho ruku a o krok ustoupím.

"Zavolejte otce!!" Zařvu na sluhu po mém levém boku. Po pravém stojí Damon a pobaveně sleduje můj obličej. Měním barvu jak chameleon. Je mi špatně.  Ale oči mám pořád stejně černý. Ano mám chuť zabíjet. Na schodech se objeví otec. Pomalu sejde až k nám a překvapeně se na nás podívám.
"Co se to tu děje?" Kouká na nás a prohlíží si nás. První se ujme slova Tay.
"Zdravím tě, starý příteli. Přišel jsem ti oznámit, že moje dcera Nella si chce vzít tvého syna. Datum a vše okolo toho chci vyřešit s tebou" Nenene. Tak tohle ne. Říká to jako by to byla už hotová věc. Naštvaně dupnu nohou do podlahy, až se všichni leknou. Vytřeštěně se na ně podívám.
"NE!!!!! JÁ SI NELLU BRÁT NEBUDU!!" zavrtím několikrát hlavu na náznak nesouhlasu. Rychle vyběhnu z paláce a ocitnu se na královské zahradě. Tu tvoří nadpřirozené potvory i věci, které by v normálním světě nebyli možné jako například hořící strom nebo duše pohybující se jako by byli normální lidé. To vše je ale minulostí. 

Podívám se na několik, již zmiňovaných, duší a napadne mě něco šíleného. 

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Teleportace není žádná sranda. Zrovna jsem se teleportoval na záchody jedné místní diskotéky. Vyjdu z kabinky,kouknu se do zrcadla a sundám si plášť. Několikrát jsem už tady na Zemi byl a změnilo se to tu. Vyjdu ze záchodů a v tom narazím na nějakého brejlatého hňupa ,který je menší než já. Takový šprtík. Než se vzpamatuje, pustí se do něj nějaký dva borci s kšiltovkou a cigaretou v puse. Nevím,co jim udělal ale dřív bych je nechal ať v tom pokračují. Teď ne. Něco mi říká, že budu toho blbouna potřebovat. Přistoupím k nim a ten jeden s tou kšiltovkou na stranu do mě vrazí.

"Hej, dávej pozor a nech toho kluka být." řeknu s klidem v hlase.

"Nebo co, páprdo?" Začnou se oba smát. Zavřu oči a když je znovu otevřu, tak jsou černý. Zlomyslně se na něj podívám a v okamžiku se začne svíjet bolestí. Smích mu z tváře rychle vyprchá. Ten kluk, co je na zemi na mě vykulí ty jeho obrovský oči plný nechutností a mě v tu chvíli dojde, co se stalo. Nechám ho tam a popadnu toho brejlouna za rukáv.
"Sorry kámo." Ukáže mi na oči. Tohle se nemělo stát. Kruci. Vytáhnu ho ven z budovy.
"Co jsi zač? Nikdy jsem tě tu neviděl." Prohlíží si mě šikanovaný klučina.
"Do toho ti nic není" zavrčím. Co to se mnou je?
"Ty jsi zavrčel..." ohromeně otevře oči. "Hele klid jo. Jmenuju se Jackson" podá mi ruku. Takový párátko. Kývnu hlavou a jdu pryč. Ale co teď budu dělat? Dolů jít nechci. Peníze nemám,nic nemám.

Rozhlédnu se kolem sebe, abych aspoň trochu získal přehled o tom, kde jsem, když v tom zahřmí. Prší. Naštvaně rozhodím rukama a sklopím hlavu. Jackson ke mě přijde.

"Nepotřebuješ pomoc?" Ozve se Jackson za mnou.
"Jo. Pomoc by se šikla" otočím se na něj a malinko se pousměji.
"Jo a mimochodem. Jsem Dankmar Walker" řeknu mu,jak se jmenuji. Jackson se zastaví a zbledne. "Kdo že jsi?"
---------------------------------------

Ps. Na obrázku Nella