Memories: Prophecy

Šipka

Probírám se s hroznou bolestí hlavy. Syknu a chytím se za ní, mám pocit, že se mi každou chvíli rozskočí. Nechápu, proč mě při každém mém probuzení musí tak neuvěřitelně třeštit hlava. 

Se zamračením se rozhlédnu kolem sebe. Jsem stále v amfiteátru a okolo mě polehávají další lidé. Někteří z nich se začínají probouzet stejně jako před chvílí já. Co se to vlastně stalo? Pamatuji si, že mě něco štíplo do paže a potom nic. 

Počkat, štípnutí do paže. Jako v tom snu. Polekaně se podívám vedle sebe, kde včera seděl Matt. Není tam. A nikde nevidím ani Jessie. 

Tohle musí být snad zlý sen. 

Rychle se zvedám, což není úplně ten nejlepší nápad, protože se mi okamžitě zamotá hlava a před očima se mi rozhostí černo. Ztěžka dosedám zpět na lavičku. Čekala bych, že můj dopad bude tvrdší, ale přitom dosednu na něco měkkého. 

,,Au!" ozve se Elenin podrážděný hlas. ,,Okamžitě ze mě slez!" 

Rychle zamrkám, abych rozehnala mžitky před očima a slezu ze sestřiny nohy, která se mezitím pokouší posadit. 

,,Co se sakra stalo?" zeptá se zmateně, zatímco se drbe na hlavě a rozhlíží se po ostatních.

,,Nevím," odseknu, stoupám si a zrakem propátrávám okolí. Hledám záblesk černobílé srsti nebo vyšší chlapeckou postavu, ale bohužel bezúspěšně. 

,,Co ti to vyčnívá z ruky?" zeptá se mě Elena. Otočím se na ni a sleduji její vytřeštěný pohled, kterým sleduje místo pod mým loktem. 

Ohnu ruku v lokti a spatřím tenký kovový bodec, který vyčnívá tak deset centimetrů z mé kůže. Okolo vpichu se vytvořila velká zarudlá skvrna, která pomalu natéká a začíná mě svědit. Zároveň je neuvěřitelně teplá. 

Dvěma prsty pevně sevřu šipku a rychle ji vytrhnu ze své pokožky. Naštěstí nebyla hluboko, její hrot je jen lehce zkrvavený. 

,,To je hnus," zamumlá Elena a protře si oči. Nevěnuji jí pozornost a prohlížím si ostrý předmět, který jsem ještě nikdy neviděla. Slunce se odráží od jeho našedivělého lesklého povrchu a hází odlesky do mých očí. Zavrtím hlavou a strčím si šipku za ramínko šatů, čas na její prozkoumání bude potom. Teď musím najít Matta. 

,,Sakra, taky to mám v ruce," postěžuje si sestra a se syknutím vytáhne šipku, která se shoduje s tou, která byla zabodnutá v té mé. Nakrčím obočí a jdu k nejbližším spícím lidem. Skloním se k nim a prohlížím si jejich těla a zjišťuji, že jeden má šipku zaraženou ve stehně, další zase v krku. Vždy se okolo hrotu vytvořila rudá skvrna. 

Narovnávám se a znovu se rozhlížím po sténajících lidech, kteří se postupně probouzí z limbu. Všichni do jednoho se chytají za hlavy, očividně je bolí stejně jako mě. 

Jdu až k nejvyšší řadě laviček, abych měla nejlepší výhled. ,,Matte!" volám. Můj hlas se rozléhá po širokém prostranství, ale neozývá se žádná odpověď. 

Nervózně si prohrábnu vlasy a otočím se okolo své osy. ,,Matte!" křičím hlasitěji. Nic. ,,Tak fajn, uklidni se," říkám si nahlas a snažím se zhluboka dýchat. Moje podvědomí mi pomalu začíná podsouvat můj opakující se sen. 

,,Blbost," zamumlám a zavrtím hlavou, abych rozehnala svoje ničím nepodložené obavy. V tom snu mě přece taky unesli. 

,,Emily!" zavolá na mě sestra a ukáže na druhou stranu k městu. Pohledem sleduji její prst a v dálce vidím pomalu jdoucí postavu, která mi připomíná Matta. 

Neváhám ani sekundu a rozbíhám se k němu. Během pár vteřin jsem u něj a skáču mu kolem krku. Objetí mi okamžitě oplácí, přitom zaboří hlavu do mých vlasů. V tu chvíli mi spadne kámen ze srdce.

,,Kde jsi byl?" zeptám se trochu vyčítavě. Ve skutečnosti jsem tak neuvěřitelně ráda, že se mu nic nestalo. 

,,Jessie těch šipek schytala víc a nechtěla se vůbec probrat, sotva dýchala. Proto jsem ji musel donést k veterináři," začíná vysvětlovat.

,,Ale je v pohodě, ne?" ptám se starostlivě.

,,Jo, ale pořád spí. Doktor říkal, že se z toho dostane."

,,Tak to jsem ráda. Nevíš náhodou, co je v těch šipkách, když jsi byl u toho veterináře?" ptám se se zájmem. Jenom zavrtí hlavou na znamení toho, že nemá nejmenší ponětí. ,,Říkal, že nic takového ještě neviděl. Ty šipky si nechal a říkal, že se na ně odpoledne podrobněji podívá."

,,Dobře. Jednu jsem si schovala, napadlo mě, že by se na to máma mohla podívat v laboratoři." Současně s těmi slovy jsem mu podala tenkou šipku. Se staženým obočím ji převrací v ruce. 

,,Jo, tví rodiče by se na to rozhodně měli podívat," souhlasí s mým nápadem a chce mi vrátit kovový předmět. 

,,Ne, ukliď to k sobě, nechci to nosit zaháknutý za šaty." 

,,Jasně," souhlasí a uklízí šipku do kapsy u kalhot. Společně se vydáváme k ostatním lidem pokusit se zjistit, co se vlastně stalo. 

,,Nenapadá tě, kdo by nás mohl napadnout?" ptám se Matta a zkoumavě se mu zadívám do obličeje. 

,,Netuším," zamračí se a promne si čelo, ,,tyhle šipky jsem neviděl ani nikde v knihách." Na chvíli se odmlčí, pak se náhle zastaví a nevěřícně se na mě podívá. 

,,Co?" Nadzvednu obočí. 

,,Myslíš, že by se sem snad někdo mohl dostat tou bránou?"

,,Zapomněl jsi, že je deaktivovaná?" odpovím otázkou a zasměju se.

,,Jo, to je vlastně pravda," zašklebí se a opět se dáváme do pohybu. ,,Jsem ještě omámenej z tý šipky," vymlouvá se.

,,Jasně, jasně, kovboji," protočím oči.

Než mi Matt stačí odporovat, tak se ozve něčí hlas rozléhající se po celém okolí: ,,Kniha proroctví zmizela!"