Professor Styles (Larry CZ) - dokončeno ✔️

12. Kapitola

„Hou, hou, Marylin, tak se zase uklidníme, ano? Povězte mi, co se vám přihodilo," přisedla si paní Pasternová a babička se v ten moment uklidnila a ztichla.

Paní P. ji citlivě hladila po vlasech a poté uklidila napáchaný nepořádek.

„Dnes s ní zůstanu doma," řekl Louis rozhodně se zaťatými pěstmi.

„To v žádném případě. Jdi do školy Louisi a hezky se vzdělávej. Pokud vím, tak maturita je za rohem, takže školu potřebuješ jako sůl!" nechtěla o tom ani slyšet paní P. Stála si za svým a proti ženský sám chlap zkrátka nikdy nic nezmůže.

„Dobře, ale kdyby něco, tak volejte," vzdal to nakonec Lou a pelášil do školy.

Cestou potkal Nialla s Liamem, jak se loudají do školy.

„A hele, koho to tu máme," utrousil Niall kysele.

„Hele, sorry kluci, jo? Mám teď hroznej frmol jak doma, tak i v práci. Do toho všeho mi dneska začíná doučko, takže si na vás udělám čas o víkendu, okay?" vysvětloval zadýchaný Louis, jak je dobíhal.

„Myslíš, že nám tohle stačí jako omluva? Kde je, sakra, ten Louis, co jsem znával?" zakabonil se Liam.

„Nemluv o mně jako o nějakým člověku, co se rapidně změnil," obrátil oči v sloup Louis.

„Měl bys to nějak odčinit," nedal si to vymluvit blonďák.

Louis si nemohl, dovolit ztratit své nejlepší přátelé teď, když je potřebuje, a proto jim dal slib, že se o víkendu setkají. Doufá, že mu dá Harry volno.

„Tak platí!" rozzářil se Niall.

Už to zase bylo to známé a nepřekonatelné trio tří nerozlučných kamarádů. Ve škole to utíkalo jako každé jiné všední pondělí – o velké přestávce si šli zakouřit na záchody, opsali pár úkolů a naštvali nemálo učitelů. Když však do třídy vstoupil jejich třídní učitel, aby vyučoval anglický jazyk, Louisovy tváře zrudly jako vlčí máky. Bylo zvláštní, čelit tomu pocitu, že jej viděl zcela nahý. O tom nevinném incidentu nehodlal říct ani svým nejlepším přátelům. Není si zcela jist, jak by na to reagovali.

Po hodině se Louis přesunul do školní jídelny, kde spořádal jeden kuřecí sendvič. Všiml si, že ho Harry celou dobu pozoroval od protějšího stolu a Louis se jen stydlivě usmíval přes své panenkovské řasy. Modlil se, aby si toho nikdo nevšimnul.

Pak už je čekal jen tělocvik. Opět hráli fotbal, takže se Louis mohl trošku předvést. Byl úplně zapálený do té hry a jak tak kličkoval tělocvičnou s fotbalovým míčem u nohou, nevšiml si rozvázané tkaničky a zakopnul.

„Auu!" sykl bolestí Louis a chytl se za pohmožděné koleno, ze kterého tekla krev.

„Jsi v pohodě, Louisi?" ptali se všichni vystrašeně a celá třída ho obklopila kolem dokola.

„Ustupte! No tak, ustupte!" prodíral se davem učitel.

„Jsem v poho. Byla to moje chyba," zamumlal Louis a snažil se postavit na vlastní nohy.

„Ne, to teda není. Ty jsi teda šikula, Louisi," uchechtl se Harry, kleknul si k němu a prohlédl si zranění.

Usoudil, že je třeba ránu vydesinfikovat a zafačovat.

„Můžeš se postavit?" zeptal se.

„No, asi jo," řekl Louis nejistě a pokusil se o to, ale rána jím projela jako bodavé nože a hned se mu noha zase podlomila.

Niall s Liamem ho podepřeli a Harry se o něj dál už postaral sám. Louis za sebou slyšel přidrzlé hvízdání a nejrůznější poznámky, když kulhal do Harryho kabinetu s jeho oporou.

„A vy tu budete vzorný!" hejknul za třídou ještě Harry.

„To jste neměl," zamumlal Louis celý rudý z této trapné situace, „jsem strašný nemehlo."

„To tedy přiznávám," zasmál se Harry, „ale nic to není. Jen ti to ošetřím, ale dnešní trénink bych ti nedoporučoval."

Z šuplíku učitelského stolu vytáhl bílou lékárničku a chňapl po smradlavé pálivé vodičce v podobě dezinfekce.

„Chtěl jsem se tě taky zeptat, zda bys rád s námi vyrazil na zápas do Manchesteru?" řekl z ničeho nic Harry, když mu zavazoval ránu obinadlem.

„Já? Vždyť jsem úplnej nováček," řekl Louis překvapeně.

„To ano, ale myslel jsem si, že by to pro tebe byla skvělá příležitost, jak ozkoušet své schopnosti. Je to sice až za dva týdny, ale chtěl jsem se tě zeptat předběžně," usmál se Harry a zakončil ošetřování.

„No, to bych moc rád. Pokud se tam nezmrzačím," zasmál se Louis.

Fotbal miloval, ale ještě nikdy se mu nenaskytlo té šance, aby si zahrál veřejně, a proto nemohl jinak, než přijmout.

„Super, tak jsme domluveni," usmál se Harry spokojeně, „přijdeš dnes na brigádu, když jsi takto indisponován?"

„Samo sebou!" vyhrkne Louis v mžiku, až se oba tomu zasmějí.

Vypadá to, jako by profesor zcela zapomněl, že má vyučující hodinu...

Info: Pro ty, kteří to dočetli až sem. :D Omlouvám se za zdlouhavé psaní o Louisové babičce, ale patří to k následujícímu ději. :)