Spojení [Harry Potter]

Jeskyně

,,Stůjte!" křikl jsem na Hermionu a Draca, kteří už chtěli zamířit do jeskyně, ale musel jsem jim povědět, o co se tam nachází, nebo spíš, co se tam nacházelo. Neměl jsem najednou ponětí, jak jim to povím, protože tento fakt značně komplikoval naši cestu, ale byl bych idiot, kdybych si myslel, že si Temný pán vyhlédl domeček v údolíčku, chráněny jenom štítem a koutkem iluze, které tento vchod zabezpečovalo, což mi připomíná, že by bylo dobré tento vchod znovu schovat pod silné iluzorní kouzlo, aby se do jeskyně nikdo nedostal. Podíval jsem se ale na dva své bývalé studenty, kteří na mě nechápavě hleděli a tím mě tak jasně ujišťovali v tom, že jim musím všechno povědět, ať chci nebo ne. ,,Tahle runa," ukázal jsem na znak, vyřezaný u vchodu do skály. ,,Slouží k označení míst, kde se nachází neuvěřitelné množství černé magie," Hermiona zalapala po dechu a ne proto, že bych jí překvapil, nýbrž protože jí došlo o čem mluvím.

,,Četla jsem o tom v jedné knize o starodávných runách, které se už nepoužívají a t-tohle místo tedy.." Nebelvírka evidentně už nevěděla, co dodat. I ona stále něco neví a tak jsem se znovu ujal slova.

,,Jsem si jistý, že si Temný pán toto místo vybral právě proto, že jeho energetika se schodovala a tímto místem a on tak jeskyní mohl projít téměř bez problémů, stejně tak jako evidentně Umbridgeové, ovšem nás čeká těžká cesta," povzdechl jsem tiše a zadíval se znovu na temný vchod.

,,A ty nebudeš moct projít, Severusi? Přece furt černou magii praktikuješ," řekl Draco a já jen zavrtěl hlavou.

,,Můžu ji praktikovat, ale nejsem jí oddaný. V tom je ten rozdíl. Možná pro mě přechod jeskyní nebude tak obtížný jako pro vás, ale fakt zůstává faktem - riziko, že tu můžeme zemřít, je velké," pochopitelně nikdo z nás umírat nechtěl, ale cesta přes jeskyni se dá přežít, jen musím přijít na to, kde je přesně problém, protože.. na zemi jsou sice místa, ve kterých je černá magie zcela přirozená, jenže tohle místo takové nebylo a nevěděl jsem proč. Pochyboval jsem, že by si to tu tak zařídil Temný pán. Pokud vyprávění Brumbála o tom, jak se s Harrym dostali k jednomu z viteálů v přímořské jeskyni, bylo pravdivé, tak si nemyslím, že by něco takového dokázal znovu a nejen to - jeskyně by sama k sobě tak aktivně nevyzařovala černou magii a jak jsem již zmínil - nemůže se ani jednat o přirozený úkryt této temné energie.

,,Stejně ale jdeme s vámi!" vytrhla mě z přemýšlení hnědovkáska a já jen odfrkl.

,, Není pochyb, když jste Nebelvír," Draco jenom skromně přikývl, abych počítal i s ním a jelikož oba už nebyli mí studenti, nemohl jsem jim to rozmluvit a jednoduše jsem se s tím smířil. Nechal jsem je ale aby šli za mnou - musel jsem zkoumat, co je před námi, protože černá magie byla vždycky zákeřnou energií, zvlášť, když jí bylo tak hodně.

Vyslal jsem do prostoru pár jednoduchých hodnotících kouzel, ale jakmile se dostali do kontaktu se zdí, hlasitě vybuchly a na nás se sesypal prach a nějaké drobné kameny. Tohle něčemu nasvědčovalo, ale rozhodl jsem se ještě svoji začáteční teorii nechat pro sebe a mladistvým jsem doporučil, aby se drželi dál od zdí. Pokračovali jsme v cestě, napjatí a nejistí, co nás dál čeká. Čím dál jsme byli od vchodu, tím větší byla zima, ovšem, zdráhal jsem se použít i zcela jednoduché ohřívací kouzlo. Když jsem si už pomyslel, že by takhle mohl vypadat celý zbytek cesty, kdy jsme jenom šli a mrzli, zdálo se mi, že slyším nějaké povědomé hlasy. Ovšem Harry se mnou nerozmlouval a já usoudil, že se mi to jenom zdálo. V ten moment jsme akorát došli na kraj čehosi, co vypadalo jako podzemní jezero a když mi do nosu udeřil zápach rozkládajícího se stvoření, bylo mi jasné, že má teorie byla pravdivá.

,,Zakryjte si nos a ústa!" nakázal jsem Hermioně a Dracovi, kteří tak učinili dřív, než jsem jim to řekl. ,,Už vím o co se jedná," otočil jsem se k těm dvoum s rukávem, zakrývající nos a pusu, aby mi zápach nerozežral vnitřnosti. Pokud se vdechoval přímo a ve velké koncentraci, hrozilo právě rozežrání, ale pokud se vdechoval přes látku, nebylo to tak zlé. Ovšem, Hermioně, jak jsem viděl, bylo blbě - pot jí potůčky stékal po obličeji a sama byla bílá jako stěna. Na Draca prostředí působilono něco méně hůře, než na Hermionu, ale věděl jsem že oba budou mít brzy dost. Merlin nás chraň.. ,,Ale o tom později. Pokud tady nechceme umřít, musíme dál," ukázal jsem na něco-jako-jezero, i když jsem věděl, že se jedná o jámu rozkladu a promlouval jsem dál k těm dvoum. ,,Za žádných okolností se nedotýkejte stěn a ani té "vody". Nebudu říkat proč, čím míň mluvíme, tím lépe," mávl jsem hůlkou a tentokrát jsem musel použít černou magii, abych jejich obličeje a svůj ochránil od toho smradu, zároveň se tak na chvíli pocítí líp. ,,Můžete dát ruku dolů a teď jdeme," rázným krokem jsem zamířil podél jedné ze stěn, kdy jsme došli ke kamenitému mostu, který, díky Merline, nebyl pokrytý lepkavou látkou, co se nacházela na stěnách jeskyně. Na zemi nebyla jenom z toho důvodu, že byla těmi lety chozením sem a tam svým způsobem smazána a sliz, co byl na stěnách neměl tendence odkapávat. Most ovšem nebyl dostatečně široký v některých místech a tak hrozilo, že by se buď mohl zřítit nebo že by jeden z nás neudržel balanc a přepadnul do vody. Vzal jsem svůj rozum pod kontrolu, když jsem zase začal slyšet šepot a zrak se mi začal klížit a s poskytnutím jsem se podíval na Hermionu a Draca za mnou. ,,Jste v pořádku, slečno Grangerová?" dívka se zmohla jenom na přikrývnutí. Sice už nebyla tak bledá jako před tím, ale zřetelně na ní bylo vidět, že se necítí dobře. Ocenil jsem, když vzal Draco Hermionu za ruku s náznakem podpory a ujištění, že jí pomůže, když to bude potřeba. Ano, v bídě i Zmijozel dokáže zaujmout správnou stranu.