Spojení [Harry Potter]

Tykání či vykání

Jakž takž jsem si myslel, že bydlení se Snapem bude lehce divoké, nehledě na to, že jsem si říkal, že ani ne a že si budeme rozumět. 

Mohl jsem vsadit celý pytel galeonů na to, že dveře, které se teď nacházely na pravé straně vedle dalších, tam dřív nebyly. Samosebou do toho byla nějak zakomponována magie samotného hradu, ale stejně jsem tímto faktem byl překvapený. 

Snape nechal na mě, jak si pokoj zařídím a kam si věci dám. Udělal jsem pár úprav na svém novém pokoji a ocenil jsem, že tu bylo okno, i když bylo pravděpodobně začarované, protože ve sklepení žádná okna být nemohla, to mohlo být jasné i trollovi. Můj pokoj nevydával moc nebelvírských barev, nechtěl jsem tím Snapea nějak štvát. Byl takový jednoduchý a sice měl kolejní barvy, ale měl barvy z většiny částí všech čtyř kolejí.

,,Máš to tu hezké, Harry," ozval se ženský hlas z jednoho z obrazů, odkud se na mě usmívala moje máma. 

,,Díky. Jsem hlavně vděčný Snapeovi, že tu můžu být a že nemá.. no, nic proti," pokrčil jsem rameny a posadil se naproti obrazu na kraj postele.,,Kde máš vlastně svůj obraz?" zeptal jsem se jí pro případ nouze, abych věděl, kde jí ještě hledat. 

Máma se na mě zářivě usmála, jakoby mi měla právě povědět to největší překvapení, což určitě bylo. 

,,Tohle je můj obraz, Harry. Severus ho sem schválně dal, protože ví, že si zasloužíme mít často společnou chvilku," ne že bych byl překvapen, ale.. byl jsem. Věděl jsem, že Snape byl (nebo možná stále je?) do mé mámy zamilovaný a teď mi dal její obraz. Do mého pokoje. Ale tak, dávalo to smysl - jsem přeci syn Lily, bylo to zcela logické, ale stejně jsem tím byl překvapen. Něco mě díky tomu příjemně zahřálo u srdce a nechtěl jsem, aby tenhle pocit někam mizel. Vážně byl skvělý.,,A měl bys mi konečně začít tykat! Bydlíte teď společně, tak k tomu teď máte dvakrát tak větší důvod!" představa, že bych měl vyřknou Snapeovo jméno mě.. nevím, měl jsem smíšené pocity, ale spíš jsem pocítil nervozitu. V krku se mi hned usadil knedlík a projel mnou mráz po zádech a vážně to nebylo kvůli odporu nebo něčemu takovému jen.. Nevím, byl to velký krok pro mě. 

,,To musí nabídnout on. Je společensky nadřazenější," to jsem pochopil ještě tenkrát, když mi to strýček Vernon vtloukával do hlavy. Z počátku jsem si říkal, že je to jen jeho výmysl, ale později jsem pochopil, že měl pravdu, protože se tak chovali i ostatní. 

,,Promluvím si s ním o tom," a než jsem stihl rudovlasou ženu zastavit, zmizela ze svého portrétu. Ale no ták! Tentokrát se mi i žaludek stáhnul jakoby do sebe a z toho jsem pocítil příliv energie, takže jsem vyběhl z pokoje a všiml jsem si, že je obývací pokoj prázdný. Snažil jsem se zaslechnout něčí hlasy, aspoň u sebe v hlavě, ale nic jsem neslyšel. Možná Snape opatřil nějaké své dveře zvukoodolným kouzlem. Bezděčně jsem se posadil na pohovku a sledoval oheň plápolající v krbu, než jsem se po něm nenatáhl a část z něj nechal pohltit svojí ranou. Pak jsem nechal vzplanout svojí levou ruku a opřený o druhou ruku jsem sledoval spalující se kyslík. 

Hlavně klid - to jsem teď potřeboval. Moc nemyslet na to, že moje máma právě navrhuje nevrlému řediteli lektvarů, aby si se mnou tykal. Ne, ne, ne, tohle není dobrý. Nemyslím na to. Oheň. Myslím jen na oheň. Něco mi bezděčně v té rudé barvě připomnělo Ginny a znovu se ozvala známá drahá přítelkyně vina, která mi tu ještě chyběla. Jak jsem si toho mohl nevšimnout? Upustit tak vážný detail? Znal jsem jí tak dobře, byla moje přítelkyně a Ronova sestra. Tak často jsme společně trávili čas a teď... Teď byla posedlá Voldemortem. Stvůrou, která už dávno má být po smrti. Viděl jsem přece v jejích očích záblesky té ďábelské rudé barvy a neměl jsem je ignorovat, měl jsem dávat větší pozor a pak by se to nestalo.

Pottere, uvědomujete si, že za prvé slyším vaše myšlenky a za druhé, že se zase zabývaté samoobviňováním? Hlas Snapea mě vytrhl z přemýšlení a oheň v ruce mi pohasl. Než jsem stihl reagovat, dveře od Snapeovi pracovny se otevřeli a v nich stál sám majitel tohoto bytu.

,,Jen mě to tíží," odvrátil jsem od něj pohled a opřel se obouma rukama o kolena. 

,,Nemá proč," pocítil jsem, že se Snape na druhém konci pohovky také posadil a nohu si položil na nohu. Bylo nezvyklé ho takhle vidět, ale díky tomu působil uvolněněji, jako normální člověk.,,To, že jste si nevšiml dřív, že je slečna Weasleyová posledlá vás nečiní vinným. Nikdo nemohl vědět, že při posednutí druhým viteálem část duše Temného pána bude uchována v ní," 

,,Kdybych ale věděl, že se něco takového může stát -" začal jsem argumentovat, ale Snape mě hned přerušil.

,,Pane Pottere, nemá smysl se teď věnovat teoriím. Fakt zůstává faktem - slečna Weasleyová je posedlá," zmlkl jsem, protože měl pravdu a já se snažil jen najít cestu pro další nával viny. Asi jsem masochista.,,Jedinou možností je pokusit se jí zachránit," Ginny nebyla mrtvá a pravděpodobně dokud bude Voldemort v jejím těle, bude žít. Aspoň v tomhle bylo něco optimistického. 

Po chvíli ticha, které mezi námi nastalo, se znovu ozval Snape s pokusem změnit téma.

,,Vaše matka mi poradila, abych navrhl tykání mezi námi dvěma," pocítil jsem, jak mě jeho černé zorničky propalují a.. nějak jsem samovolně zčervenal. 

,,N-no, máte na to právo, pane," byl to svým způsobem souhlas, akorát jsem prostě nevěděl, jak na to reagovat. Hlavně jsem nevěděl, jak mám pronést jeho jméno, ale co na tom bylo tak divného? Prostě Severus. Severus. Severus. Ne, vzdávám to, to nejde!,,A-ale asi bych si s vámi radši ještě vykal. Pořád ve vás vidím profesora," debilní důvod, ale musel jsem zkusit všechno. 

,,Tykáním bychom ale mohli posunout náš jakýsi způsob vztahu na novou úroveň," Tohle znělo... zajímavě. S letmým překvapením jsem na něj pohlédl, ale radši jsem odvrátil hlavu. Na takovou věc prostě nejsem připravený, i když kdo by to řekl - bylo to jen obyčejné pronesení jména u Merlina!,,Nebudu ale na vás tlačit," Snape po těchto slovech vstal a než stihl zmizet za dveřmi své pracovny, zastavil jsem ho s nečekanou vzpomínkou.

,,Pane?" Snape se otočil a pozvedl jedno obočí.

,,Ano?"

,,Myslím, že by bylo fajn, kdybyste si na mě zkoušel léčitelskou magii," polkl jsem, protože se Snape ke mě zrovna otočil čelem a složil ruce na své hrudi s výrazem jakési nechápavosti a otázky v očích.,,No, eh, vím, že praktikujete léčitelskou magii, abyste mi mohl pomoct s ranami a no.. nemyslíte, že by bylo lepší, kdybyste si jí zkoušel na mě?" Nevěděl jsem, jak bude reagovat, ale byl jsem rozhodnutý ho přesvědčit, aby udělal to, co jsem navrhoval. 

,,Nemůžu. Moje magie je znovu částečně zablokovaná," Snape si vyhrnul rukáv levé ruky a ukázal mi svoje znamení - bylo o trošku temnější a vypadalo to, jakoby se had na jeho zápěstí lehce svíjel. Byl to trošku nechutný pohled.

,,Volá vás?" Snape si znovu začal upravovat rukáv zpátky, když se ironicky pousmál.

,,Myslíte si, že bude volat člověka, co ho zradil?" jeho oči se střetli s těmi mými.,,Nic mu ale nezabraňuje, aby kradl část mé magie," po těch slovech se otočil a zmizel za dveřmi svého kabinetu. Zůstal jsem sedět na gauči a zase si hrál s plamenem. Tentokrát jsem ale necítil vinu, nýbrž znovu se probouzející nenávist vůči Voldemortovi.