Spojení [Harry Potter]

Báseň

Po deštivé, ale vášnivé noci mě probudilo šimrání na tváři, které jsem nemohl identifikovat, protože se nic takového normálně nastávalo. Se zavřenýma očima jsem si ale začal vybavovat, co se minulou noc stalo a teď mi bylo jasné, že to, co mě tak příjemně šimrá, jsou vlasy Severuse.

Opatrně jsem vylezl z postele, ale neodolal jsem tomu, abych se na svého milence na pár minut nezadíval. Teď jsem ho viděl naprosto v jiném světle. Už pro mě přestal existovat jako profesor Snape a stal se Severusem, člověkem, kterého miluju. Takový paradox, heh, ale mezi nenávistí a láskou je přeci tenká hranice, ne?

Chodilo se mi strašně těžce, jelikož mě pánev po minulé noci celkem bolela, ale brzy to spravil Severusův lektvar proti bolesti, který u sebe měl ještě z Bradavic. No, snad mu nebude chybět a i kdyby, teď ho už můžu uvařit sám. Neměl jsem sice takové nadání jako Severus, ale jednoduché lektvary už zvládnu levou zadní. Díky Merlinovi za Harmoniu. Každopádně, dosoukal jsem se do koupelny a tam provedl tradiční hygienu, po které jsem zamířil na snídani a pak se  rozhodl projít do knihovny. Myslel jsem si, že mě zde zastihne nechaný bordel po včerejšku, ale domácí skřítci se postarali o čistotu celé knihovny. Grimoár jsem našel tam, kam ho dal Severus a tak jsem si knihu přitáhl k sobě, ovšem nehodlal jsem jí otevírat. 

Už na dotek z ní byla cítit temná ničivá magie, takže jsem jí radši položil vedle sebe a konečně jsem si jí mohl prohlédnout. Před tím jsem neměl dostatek času podívat se na ní, ale teď jsem si mohl všimnou, že kniha byla vyrobena ručně. Její okraje byly hnědé a aby nedošlo k jejímu otevření, byla zadělána páskem. Jinak, samotný hřbet knihy byl nafialovělý s ornamenty a uprostřed, ve stříbrném rámu, se nacházel velký modrý drahokam, ve kterém se prolínala magie. Černá zákeřná magie. Dokonce se mi zdálo, jakoby na chvíli vytvořila oči a ústa, aby se na mě zákeřně usmála, tak jsem se radši odtáhl. 

,,Raní ptáče, pane Pottere?" ozval se za mnou známý sytý baryton a já se otočil, abych se podíval na usmívajícího se Severuse. A že na něj byl pohled! Nikdy dřív jsem ho tak šťastného neviděl, opravdu, ale byl jsem strašně a neuvěřitelně rád, že ho takového vidím.

,,Řekl jsem si, že bych mohl začít přemýšlet nad tou básní," kývl jsem směrem ke knize, co ležela vedle mě a Severus si jí po chvíli převzal.

,,Pojď do pokoje s obrazy. Je tam tvoje babička," rozzářil jsem se při myšlence, že jí zase uvidím a zároveň si budeme moct zapsat tu básničku. Nevím, jak Severus, já si jí už nepamatoval. ,,Já si jí pamatuju," koukl na mě přes rameno můj bývalý profesor a už zmizel za dveřmi knihovny, tak jsem ho následoval.

,,Nemusíš mi pořád číst myšlenky," rýpnu do něj, zatímco jsme procházeli chodbou.

,,Tak se je nauč hlídat. Když už nás spojuje Harmonia, tak snad teď budeš mít i předpoklady k nitrobraně,"

,,Pokud mě budeš doučovat ty," nabídl jsem a Severus se na mě podíval.

,,Dohodnuto," škodolibě jsem se usmál a to už jsme došli ke dveřím pokoje s obrazy, kde jsem opravdu našel obraz babičky. Popravdě jsem nečekal, že tady bude. Měl jsem za to, že jelikož její portrét slouží něco jako tresor, tak nebude moct jít za ostatními.. Blbost, mohla to dělat od začátku - viděl jsem ji přece na tom obrazu krajiny.

Se všema jsem se pozdravil a  evidentně se už všichni ostatní dozvěděli, že jsme se Severusem našli knihu. Někdo byl rád, někdo ne, konec konců se jednalo snad o nejsilnější černomagickou knihu všech dob. A když jsme se k ní dostali, poprosil jsem babičku, aby nám zopakovala tu báseň.

,,Chlapci, ta báseň je napsaná z druhé strany knihy," otočili jsme se Severusem knihu a vážně tam byla. Musel jsem se začít smát, když v pokoji nastalo trapné ticho po slovech babičky. Že nás to nenapadlo dřív, ale i když jsme se na báseň podívali, tak.. no, osobně jsem stále zůstával lehce tupý. Usadili jsme se v křeslech v pokoji s obrazy a začali mluvit o svých teoriích.

,,Dva první verše se prostě týkají knihy," mluvil Severus, zatímco se díval na báseň. 

,,Kniha je černá duše?" zeptal jsem se Severus, protože tahle část mi nedávala trošku smysl. A vůbec - hraje to v tom nějakou roli?

,,Hraje," bezmyšlenkovitě odpověděl Severus a dál se soustředil na text.

,,Severusi, Harry se ptal na něco jiného," oba jsme se ihned podívali na mého tátu, který stál v obraze a vedle něj zase moje matka. V tu chvíli mi došlo, že nikdo z mých příbuzných (teda kromě mámy) neví, že se Severusem mám spojení. 

,,No, em.. tati.." začal jsem nejistě  a snažil jsme se vybrat nějaká vhodná slova k tomu, abych mu to pověděl. 

,,Řeknu ti, o co jde, Jamesi, dobře?" ozvala se máma a já úlevně vydechl. Bude lepší, když mu to poví ona a tak jsme se se Severusem radši odebrali do pracovny, kde si to teď Severus upravil podle sebe (dovolil jsem mu to) a tak jsme s přemýšlením pokračovali tam.

,,Tak fajn," postavil jsem se naproti stolu, kam se do křesla posadil Severus a černé onyxové oči se na mě zadívali. ,,Chceš li knihu otevříti - jednoduchost; černou duši rozevříti - jak to s tím souvisí? Pak otevře jí jen ten - taky jednoduchost; jehož srdce je zataveno zlem - takže to musí být někdo fakt hodně zlý," A pak mi to došlo. ,,Voldemort?!" Severus zamyšleně palcem projížděl po bradě. 

,,Pravděpodobně, ale budeme pokračovat dál. Zlo se smísí s temnotou - evidentně dojde ke sjednocení temnoty knihy a zla Voldemorta; vypudí se z těla s jistotou.. počkat," Severus si knihu přitáhl blíž k sobě. ,,Polibek mozkomora daný pozná, smrt se už nezdá tak hrozná, Harry, to je ono," nechápavě jsem svráštil obočí, protože jsem to po pravdě nechápal.

,,Voldemort musí tu knihu otevřít a potom černá magie s té knihy sebere jeho duši," snažil se mi vysvětlit.

,,Ale co Ginny? Tu taky může slupnout raz dva," podezíravě jsem se zadíval na knihu. 

,,V těle slečny Weasleyové jsou teď dvě duše - její a Voldemorta. Její de facto spí, takže ten, kdo otevře knihu nebude nikdo jiný než Voldemort. Jeho duši Grimoár sebere a duše slečny Weasleyová se bude moct probrat," vysvětlil mi víc srozumitelněji Severus a po chvilce mi to celé došlo.

,,A to jsme se ani nepotřebovali ptát Brumbála," zasmál jsem se a objemul svého milence. Byly jsme o krok blíž k záchraně Ginny.