O dva týdny později, EXO DORM.
"Luhane dělej! Zase ti to trvá!" klepal už poněkolikáté na dveře Tao. Když jsem ho ignoroval už půl hodiny, vzdal to a přestal bušit. Konečně to pochopil. Chci mít aspoň na chvíli klid, z toho jeho řvaní mě bolí hlava, vážně... Po pár minutách jsem mu vyhověl a opustil koupelnu.
"Hyung, nejsi tady sám a není to tvoje koupelna." řekl naštvaně a zavřel za sebou dveře koupelny. No tak mi to někdy prostě trvá no, ten toho nadělá...
Ručníkem jsem si sušil vlasy a vydal se do kuchyně. Seděl tam Kai a Suho a o něčem hovořili. Podle Suhova výrazu bych tipoval, že to bylo vážné téma. Furt musí něco řešit. Jenom jsem zakroutil hlavou, popadl misku s cereáliemi a odešel do svého pokoje.
Asi jsem musel usnout, protože jsem se probudil s prázdnou miskou v ruce, když mi do pokoje vletěl Baekhyun a chrlil na mě jedno za druhým. Nerozuměl jsem mu ani slovo, takže jsem mu dal ruku před pusu, aby zastavil. On se vydýchal a spustil, tentokrát pomaleji: "Hyung, hádej koho jsem pozval na rande! A hádej jestli to Seolhyun přijala!... Ups." uvědomil si, že mi si právě odpověděl na první otázku sám a podle jeho nálady mi vlastně dal odpověď i na druhou otázku.
"Tak povídej." řekl jsem mu a on se posadil ke mně. "No..." začal. "Víš jak jsem jí nedávno potkal v tom hotelu? No, tak mi dala číslo a už pár týdnů si píšeme. A já ji dneska napsal, jestli má čas, že bychom si mohli někam vyrazit a ona souhlasila!" sršelo z něj nadšení a energie.
Ano, vím, že se mu už od první chvíle Seolhyun líbila. A víte co? Mám to ale štěstí, že jsem si s ní číslo vyměnil už minulý rok a máme mezi sebou dobrý vztah. A taky vím, že Seolhyun k Baekhyunovi něco cítí. Přiznala mi to před měsícem. Jsem z těch dvou šťastný.
"No vidíš, tak to jsem rád, že sis někoho našel." rozcuchal jsem mu vlasy. "Ty si vážně myslíš, že by nám to mohlo vyjít?" zeptal se Baek. "Stopro." odpověděl jsem mu jistě a on se opět usmál. "Co vy tady dva řešíte?" zeptal se Lay, který přišel k nám do pokoje. "Už nic." usmáli jsme se z Baekem naráz. Layův výraz se změnil ve stylu alá 'Vám hrabe a nevěřím vám to.' dohromady.
Pak se podíval jenom na mě s prosbou v obličeji. "Baekhyun má rande se Seolhyun. S tou Seolhyun." řekl jsem schválně čínsky, aby Baek nerozuměl. Vím, že kdybych mu to neřekl, stejně by to ze mě dřív či později dostal. "Hele, tohle jsme si nedomluvili..." vztekal se hned Baekhyun, jehož čínština byla na úrovni něco málo přes nulu.
Lay se škodolibě usmál, kývnul hlavou na znamení 'aha...' a odkráčel zpátky tam, odkud přišel. "Tys mu to vykvákal?" zeptal se Baekhyun. "Stejně, dřív nebo později by se to dozvěděl..." konstatoval jsem a pak jsem se oba vydali za ostatníma. Hráli dole v hale nějakou hru na PlayStationu.
Posadil jsem se na kraj pohovky a pozoroval hru. Kris hrál proti Sehunovi a vypadá to, že Sehun je ve vedení. S neutrálním výrazem jsem na ně asi 10 minut koukal, jenže pak mě to přestalo bavit a tak jsem se rozhodl, zabavit se nějak jinak.
"Layi?" otázal jsem se ho, když se vrátil z koupelny. "Ano?" jako obvykle mi věnoval jeden z jeho úsměvů. "Můžeš mě prosím naučit hrát nějakou písničku na kytaru? Nudím se." řekl jsem prosebně. "Teď nemůžu, jdu pomoct Kyungsoovi s jídlem. Ale zeptej se Chanyeola." usmál se a ukázal na Chanyho, jak sedí na pohovce a kouká do mobilu.
Podle jeho rady jsem teda Chanyeola poprosil a on zanedlouho donesl dvě kytary k němu do pokoje. "A jaká by to měla být písnička?" zeptal se, když se posadil vedle mě na postel. "Nějaká lehká." odpověděl jsem jednoduše. Po chvilce přemýšlení začal hrát a z kytary vycházely uklidňující tóny. Takové klidné, až smutné.
Vzal jsem druhou kytaru do rukou a opakoval po Chanyeolovi. "Takhle..." ukázal mi to a já se pokoušel, aby má kytara vydala stejný zvuk, jako ta jeho. Po několika pokusech to konečně znělo aspoň trochu podobně. "Docela ti to jde." pochválil mě Chanyeol. "Už umíš začátek." řekl. "To byl teprve začátek?" udiveně jsem se na něj podíval. "Tímhle tempem se jí naučíš hned." uklidnil mě a pak pokračoval ve hraní.
PARK, 14:00.
Když jsme dojedli oběd, vzal jsem kytaru a šel sám do jednoho parku. Vím, že strašně riskuju, ale potřebuji se aspoň na chvíli projít. Samozřejmě, že jsem to nikomu neřekl, protože by mě nikdo nepustil. Sedl jsem si pod strom na kraji lesa, u kterého se ten park nacházel. Nikdo tu nebyl, takže tím pro mě lépe.
Vzal jsem do rukou kytaru a začal hrát tu písničku, co mě dneska Chanyeol před obědem naučil. A kupodivu jsem si to pamatoval. "Hezky hraješ." ozval se nevinný dívčí hlásek. Otočil jsem se za sebe a spatřil jsem malou holčičku, tak okolo sedmi let. "Děkuji." usmál jsem se na ni. Byla vážně roztomilá. "Hee-young! Jdeme!" zakřičel nějaký muž, kráčející k nám. Jako bych ho odněkud znal...
"Manažere?" rozšířily se mi oči. "Luhane? Co tady děláš?" jeho výraz byl překvapený, ale ne naštvaný. "Chtěl jsem se projít..." sklopil jsem zrak a čekal pokárání. Ale on nic. "Aha. Tak neprochladni a vrať se brzo do dormu." usmál se a vzal si holčičku do náruče. "To je vaše dcerka?" zeptal jsem se ho. "Ano, jmenuje se Hee-young." pohladil Hee po vlasech. "Je krásná." řekl jsem upřímně.
"To ano-" začal mu zvonit mobil. "Ani trocha klidu..." řekl, když se podíval na displej. Otočil se na mě, pozdravil a s Hee-young v náručí odešel. Po pár hodinách jsem se rozhodl jít zpátky. Kluci zrovna něco rozebírali a tím mám na mysli, že po sobě řvali a smáli se tomu. "Kde jsi byl?" ozvalo se za mnou, když jsem se tajně proplížil do svého pokoje.
"Venku?" odsekl jsem. "Sám?" otázal se znovu. "Bál ses snad o mě?" řekl jsem ironicky a odložil kytaru na postel. "Ostatní jo. Příště to aspoň řekni, že někam jdeš." řekl upřímně a nechal mě v pokoji samotného. Už si nepamatuji, kdy jsem se s Chenem bavil normálně. A chybělo mi to. Naše škádlení, provokace a jeho pomoc a upřímnost...
Snažil jsem se zadržet slzy, ale jedna mi stejně po tváři stekla. Hned jsem ji otřel do hřbetu ruky. "Co se stalo?" znovu se někdo za mnou ozval. Poznal jsem jeho hlas a otočil se. Nesnažil jsem se před ním skrývat pláč. "Chybí mi ten starý vztah s Chenem." řekl jsem. "Luhane..." přišel ke mě a otřel mi rukou slzu z tváře. "Všechno se to srovná. Slibuji." řekl Minseok.
"To mi připomíná... Kde jsi byl? Bál jsem se, že se ti něco stane." změnil tón hlasu. Místo toho, abych se zaměřil na jeho tón hlasu mi v hlavě ležela jiná myšlenka. Je přece normální, že se o vás někdo pořád bojí a stará se o vás, nonstop, že?
...
"Proč tohle děláš?" zeptal jsem se ho místo odpovědi. On vypadal chvilku zaraženě.
"Lu, to je pro mě těžké říct. Nechci tě ztratit, tak jako ostatní." řekl smutněji a podíval se mi do očí.
Jako bych v těch jeho viděl nervozitu, smutek a radost zároveň.
"Ale proč?" zeptal jsem se znovu. Opětuje mé pocity?
On se mi podíval hluboko do očí a nadechl se.
...
"Protože tě miluju."
