Kamarád? | FF Vaďák

~•~ KAPITOLA 30 ~•~

O PĚT DNÍ POZDĚJI:

Domov...sladký, špinavý domov. Kufr a všechny ostatní tašky jsem odhodila někam do rohu pokoje a svalila se na svoji pohodlnou postel. Už se mi po té dlouhé době v GeekCampu po mé měkké posteli stýskalo.

,,Teri?!" uslyšela jsem mámin hlas. To nemůžu mít ani chvilku klid? Zlostně jsem zavrčela a vstala.

,,Už běžím!" zakřičela jsem na ni a vydala se ke dveřím. Byla jsem po GeekCampu strašně unavená, ani nevím proč. Až na těch pár prvních dní to byl super výlet.
Došla jsem do kuchyně a podívala se na hodiny - půl jedenáctý dopoledne...dneska budu nejspíš jen ležet.

,,Tak jsem tady, co jsi potřebovala?"

,,Jen že pojedu za Janou na návštěvu. Zvládneš to tady tak do sedmi? Oběd a večeři máš v lednici..."

,,Jo jo...v klidu, klidně už jeď." skočila jsem jí do řeči a usmála se na ni. Jana je mámina kamarádka asi už od základky a dlouho se s ní neviděla, tak jsem jí dala najevo, ať se mnou zbytečně nestresuje a jede.

,,Tak dobře..." Obula si boty, rozloučila se se mnou a vyrazila ven.
Já jsem si v klidu užívala toho, že mám dům jen pro sebe. Otevřela jsem lednici, ze které jsem vzala krabici pomerančového džusu a nalila si do sklenice. Najednou jsem uslyšela oznámení mého mobilu, že mi přišla zpráva. Otočila jsem se, podala jsem si svůj mobil, který ležel na kuchyňské lince a odemčela displej - zpráva od Vadima.

Vadim: Ahoj Teri :) Nechtěla bys dneska zajít někam na oběd? :)

Hned jsem mu začala odepisovat, ale vyrušilo mě Sončino číslo a jméno, které se najednou objevilo na displeji.

,,Ahoj Teri!"

,,Čau Sončo! Ty jo, my jsme spolu nemluvily už hodně dlouho..."

,,To jo no...nechceš to napravit a zajít dneska někam na oběd?"

,,To by bylo super! A vadilo by, kdyby šel i Vadim?"

,,Ne, to je naopak super...jeho jsem taky už dlouho neviděla. Stejně se ptal i Kája, jestli může jít s náma, tak..."

,,Kája je v Kladně?! Co tady dělá?"

,,Přijel mě navštívit." Jen že Sončiného hlasu jsem poznala, že se usmála. Jsem ráda, že alespoň někdo si odnesl z toho výletu do Prahy něco dobrého...

,,To je super! Tak kdy a kde?"

,,Tak třeba o půl dvanáctý v té pizzerii na náměstí?"

,,Jo, super. Už se těším!"

,,Tak domluveno. Zatím ahoj.

,,Ahoj!" rozloučila jsem se s ní a hovor položila. Musím rychle odepsat Vadimovi...

..............

Čekáme s Vadimem před pizzerií na Soňu s Káju a povídáme si...už dlouho jsme takhle nikdy nebyli.

,,Čau!!!" zakřičel někdo za mými zády a já okamžitě poznala, že je to Kája.

,,Ahoj!" pozdravila jsem ho v objetí. On se hned přesunul k Vadimovi, začal se s ním bavit o YouTube a jiných věcech a já jsem mezitím měla čas se přivítat se Sončou. Kluci už zašli do pizzerie a Sonča hned zpustila.

,,Tak co?" vypálila na mě najednou Sonča.

,,Co co?"

,,No, co ty a Vadim..." S překvapením jsem na ni zírala a přestala jsem, až když na nás kluci zavolali, ať jdeme dovnitř. S pořád vyvalenýma očima jsem otevírala dveře a přemýšlela nad tím, co právě Sonča řekla. Došly jsme ke stolu, kde už seděli kluci a posadily se.

,,Na co tak zíráš?" zeptal se Kája se smíchem v hlase a já se okamžitě vzpamatovala a podívala se na něj.

,,Na nic..." odbyla jsem ho. On jen s úsměvem protočil oči a začal říkat něco Vadimovi. Potom někam odešli a Sonča se na mě s úsměvem podívala.

,,Co je?" zeptala jsem se jí nechápavě, protože jsem doopravdy nevěděla, co pořád chce.

,,Neříkej mi, že v tom není něco víc...nejsem slepá, vidím, jak na tebe kouká." řekla a rošťácky se pousmála.

,,Co to zase meleš? Nepila jsi něco?" Když jsem uviděla její výraz, musela jsem se zasmát i já.

,,Ne nepila...tak povídej, Teri."

,,Nemám co..." Uviděla jsem, jak protočila oči v sloup a nechápavě zavrtěla hlavou. Chtěla jsem jí odpovědět nějak, že bych ji za její chování dobře setřela, ale v tu chvíli přiběhl Kája.

,,Tak holky, co si dáte k pití?" zeptal se a nepřestával se usmívat. Závidím mu jeho bezproblémový život...no, určitě nějaké problémy má, ale vždycky je zakryje milým a šťastným úsměvem.

,,Neperlivou vodu, prosím." ozvala jsem se, když Sonča nic neříkala.

,,Já taky, prosím." promluvila Sonča. Kája přikývl a znovu někam odešel. Zase jsem tam zůstala jen já a Sonča, která mě neustále propalovala pohledem.

Čau všichni :D

Předem se znovu omlouvám za to, že už jsem skoro 2 týdny nevydala novou kapitolu, ale prostě teď na to nemám nějak čas.

Sice se v téhle kapitole nic moc nestalo, ale už mi docela docházejí nápady, tak snad to chápete :/

Budu moc ráda za každý hlas i komentář :)