Kamarád? | FF Vaďák

~•~ KAPITOLA 10 ~•~

Pohled Teri:

Nechtělo se mi o tom mluvit, s nikým. Ráno Matěj odjel a potom za mnou všichni lezli a ptali se, co se stalo, ale já jsem je jen odháněla. Jediný, kdo za mnou přišel a nevyptával se na to co se stalo, byl Vadim a Bára. S Vadimem jsem se chvíli bavila, ale potom řekl, že jde někam ven s ostatníma. Najednou ale někdo zaklepal na dveře a vešel do pokoje. Byla to Bára. Proč taky nešla ven?

,,Ahoj, jak ti je?" zeptala se mě a přitom zavírala dveře.

,,Lepší...ty se mě nebudeš ptát co se mi stalo?" koukala jsem na ni.

,,Já vím co se ti stalo a vím přesně jak se cítíš." řekla a přitom se zadívala na své dlaně. Za prvé nevím, kde zjistila, co se mi stalo a za druhé, ona ani zdaleka nemůže vědět jak se cítím. Sice se nic vážného kromě pohmožděného zápěstí nestalo, ale je to strašný, nepopsatelný pocit. Jen jsem se na ni nevěřícně zadívala, ale to jí stačilo k tomu, aby začala znovu mluvit.

,,Já vím...myslíš si, že určitě nevím jak se teď cítíš, ale já to tak měla úplně stejně, když se to stalo." dořekla a v jejích očích se zaleskly slzy. Při těch slovech mě zamrazilo. Hned jsem pochopila, že se jí stalo to samé co mě...akorát to naneštěstí zašlo dál. Vím, že by se každou chvíli rozbrečela, kdybych se jí na něco zeptala, tak jsem si ji k sobě přitáhla a objala ji.

Chvíli jsme si jen tak povídaly a už nevytahovaly to hrozné téma, protože jsme na to už nechtěly myslet, ani jedna. Zjistila jsem, že si s Bárou skvěle rozumíme a dokonce toho máme i hodně společného. Nevím, proč jsem se s ní předtím tolik nebavila, je to skvělá kámoška. A podle Petra určitě i skvělá přítelkyně. S Bárou jsme se rozhodly, že když šli všichni ven, mohli bychom jít taky, akorát že jinam. Bára navrhla, že bychom se mohly projít k altánku, ale to jsem hned zamítla. Při té představě se mi zvedal žaludek. Nakonec jsme se rozhodly, že se projdeme k nejbližšímu obchodu a koupíme něco k obědu. Jelikož naše chata byla někde na druhém konci lesa, nejbližší obchod byl tak 2 km daleko.

Když jsme stály před obchodem a chystaly se vejít dovnitř, zazvonil mi mobil. Byl to Váďa... jak jinak.

,,Teri...kde jste? zazněl z telefonu Váďův hlas. Nevyčítám mu, že se o mě takhle stará, ale někdy to už přehání.

,,Jen jsme šly s Barčou něco nakoupit. Za chvíli jsme zpátky." odpověděla jsem mu a chtěla hovor položit, ale začal znovu mluvit.

,,Jo dobře...a hlavně se vraťte brzo, Kovy rozhodnul, že se dneska večer jede do Prahy." řekl a hovor položil. Sice nevím, co má Kája v plánu, ale snad se to ještě dozvím.

.................

,,Jsme tady!" zakřičela jsem na celou chatu, když jsme se s Barčou vrátily. Byla to skvělá procházka...pořád jsme se o něčem bavily a dokonce se ani Bára nevyhnula tématu jak je Petr dobrej v posteli. Když pak jsem Petra uviděla, okamžitě jsem si vzpomněla na to, co Bára říkala a nevyhnula se hlasitému smíchu. Bára mě jen upozornila, ať jsem potichu, protože Petr, ostatně jako každý jiný člověk, nerad mluví o tak soukromých věcech na veřejnosti.

Asi v osm hodin Kája rozhodl, že nasedneme do jeho prostorného auta, do kterého se prý všichni vejdeme, a pojede do Prahy. V autě byly 3 místa vepředu a 3 vzadu. Kája samozřejmě řídil, vedle něho seděla Sonča a vedle ní zas Petr. No a my zbylí, já, Vadim a Barča, jsme seděli vzadu. Jelikož jsem seděla uprostřed, přímo přede mnou seděla Sonča a nemohla jsem si všimnout, jak se pořád nějak divně culila na Káju. Nevypadal, že by mu to nějak vadilo a proto jsem to radši nechala být. Celou cestu, až na Káju, nikdo nevěděl, co se vlastně bude dít. Možná i Sonča něco tušila, protože vždycky, když se někdo zeptal, co se bude dít, Sonča se vždycky potichu zachichotala.

Asi po půl hodině jízdy jsme zastavili na nějakém parkovišti a všichni vystoupili. Došli jsme až k nějaké budově, která blikala všemožnými světýlky a překypovala barvami. Když jsme se trochu víc přiblížili, zjistila jsem, co to je. V tu chvíli bych se nejradši otočila a i bez řidičáku odjela pryč. Jak já tyhle podniky nenávidím. V baru, klubu, nebo prostě něčem takovým jsem byla naposledy s Adamem a vůbec se mi tam nelíbilo. A tím idiotem si zrovna teď náladu kazit nehci.
Zárověn ale nechci zkazit ostatním náladu tím, že odejdu, tak jsem se rozhodla, společně s ostatními, do toho strašného místa vejít.