Zakletá Duše

Zatracenej Mrzimor

Dracův pohled

Hermi jsem vše vysvětlil, ale obávám se, že mi nic z toho nevěřila. Uplynul asi měsíc a ona se se mnou úplně přestala bavit. Co mě ale začalo děsit bylo to, že se nějak moc začala bavit s jinými kluky. A nejen ze Zmijozelu.

Toho odpoledne jsme se s mým nejlepším kamarádem Zabinim procházeli po školních pozemcích, když jsem ji uviděl. Seděla u jezera, v místě, kde jsme se poprvé vzali za ruku.

Teď tam seděla s někým. Neviděl jsem mu do tváře, ale podle smíchu byl o hodně starší, tak pátý - šestý ročník, odhadem. ,, Na co zíráš?" zeptal se zvědavě Zabini. ,, Mlč a pojď potichu za mnou! " sykl jsem a skryl se v křoví. Zabini udělal to samé a potichu jsme se přibližovali k Hermioně.

Jakmile jsme byli dostatečně blízko, abych viděl, kdo sedí vedle dívky, kterou jsem zároveň miloval a zároveň nenáviděl, ztuhl jsem.
Vedle ní seděl Cedric Digorry.
A držel ji za ruku.

,,Jdeme. Na tohle nemám žaludek. " řekl jsem a neslyšně vyběhl z křoví.
,,Fíha..." okomentoval situaci Zabini a vydal se za mnou. Být tam o chvíli déle, asi bych vybouchl. Takhle si můžu jen nadávat. Nebo se můžu mstít. A už asi i vím jak bych se mohl pomstít... ,,Zabini! Znáš Pansy z našeho ročníku?"

............................................................

Hermionin pohled

,,Pusť mě dolů! " křičela jsem a smála se. Cedric si mě posadil na ramena a vběhl se mnou do opuštěné chatky na kraji pozemků. ,, Tam nesmíme! " lekla jsem se. ,, Je tu snad někdo, kdo by nám to mohl zakázat?" usmál se. Každý volný čas jsme poslední dva týdny trávili spolu. Drželi jsme se za ruce, chodili jsme spolu na pozemky a potají jsme se po nocích procházeli hradem. Byl už večer, ale o víkendy smíme být na pozemcích déle, takže čas nám nedělal starosti.
,,Lumos! " řekl svým charismatickým hlasem a z konce jeho hůlky vysvitlo malé bílé světlo.

Místnost, ve které jsme najednou byli, mě uchvátila na první pohled. Nebyla vůbec zaprášená a zanedbaná, jak jsem očekávala. Uprostřed byl velký krb, ve kterém Cedric zapálil oheň, velké křeslo a spousta polštářků. Jestli je něco romantické, tak je to tenhle pokoj. Než jsem se stačila pořádně rozhlédnout, popadl mě za ruce a odtáhl mě na křeslo. Sedl si vedle mě a chytil mě za ruku.
,,Já... Já tě asi milu-" nedořekl slovo. Neměl ani šanci ho doříct. Chytla jsem ho kolem krku a přisála se svými rty na ty jeho. Byl pěkně překvapený, ale asi se mu to líbilo a začal spolupracovat. Po krátkém líbání jsme se odtáhli. ,,Budeš se mnou chodit?" zašeptala jsem. Připadala jsem si jako nějaká malá holka, ale jinak to prostě říct nešlo. Stručně a výstižně, jako vždycky.

,,Asi nemám na výběr..." řekl a neubránil se smíchu. ,,Hej!" naštvala jsem se naoko. ,,Ale, ale! Naše malá Hermionka se naštvala,jo?" provokoval mě hlasem, kterým obvykle lidé mluví k malým dětem. ,,Já nejsem malá! Jsem jen o dva a půl roku mladší než ty..." bránila jsem se. ,,Takže jsi pořád malá." zasmál se Cedric. ,,Asi bychom měli jít...už je osm, budou nás hledat..." bála jsem se. Nechci bezdůvodně porušovat školní řád. I když... Cedric je docela dobrý důvod...Ne, prostě jdeme. Chytla jsem Ceda za ruku a odtáhla ho z domku ven. Venku už byla tma a docela zima, a tak si mě Cedric přitáhl k sobě a zabalil mě do svého pláště.

Šli jsme po orosené trávě směrem k zadní bráně hradu a drželi jsme se za ruce. Musel to být asi vtipný pohled, když je Ced asi o hlavu a půl vyšší než já. Doprovodil mě až před schody vedoucí ke Zmijozelu a na rozloučenou mě políbil na čelo. ,,Tak se zatím měj, Hermi." usmál se nervózně a odešel. Jakmile mi zmizel z dohledu, vběhla jsem do zmijozelské společenské místnosti a běžela směrem k holčičím ložnicím. O tomhle musím okamžitě říct Pansy! Otevřela jsem dveře do naší ložnice, a překvapením jsem zastavila na místě. Uprostřed pokoje stál Draco s Pansy a líbali se.

Dracův pohled

Teď. Tak už teď! Čekal jsem na moment, kdy se Hermi otočí a poběží pryč se slzami v očích. Ona se místo toho začala smát a v klidu odešla. Když jsem Pansy řekl, že jí ,,miluju", čekal jsem, že se Hermiona rozbrečí, nebo bude alespoň žárlit. Takhle na mě bude ta otravná holka viset aspoň týden a ještě k tomu budeme Hermioně jen pro zábavu. No super. Já si teda umím pěkně zavařit...