Zakletá Duše

Kdo je mudla?

Dracův pohled

Ona je mudla? Myslel jsem, že je čarodějka... Kráčel jsem po schodech k naší ložnici. U postele už jsem měl všechny kufry i svého výra. Lehl jsem si na postel s nebesy a přikryl se smaragdovou dekou.
Co si o ní mám myslet? Mudlovská šmejdka? Ne. Nikdo jí takhle nadávat nebude. Ale i tak... Je z mudlovské rodiny... Ani pořádně neví kdo jsem?
Přitáhl jsem si deku ke krku a otočil se. Co když se můj otec dozví, že se bavím s někým, kdo má mudlovskou krev?

S těmihle myšlenkami jsem se pomalu propadal do hlubokého spánku.

Hermionin pohled

Ráno jsem vesele přišla do velké síně na snídani. Na stole ležel Denní Věštec a u každého stolu bylo asi pět lidí. Vzala jsem si ovesné vločky a začala snídat. Bylo brzo a u Zmijozelského stolu nikdo z prvního ročníku neseděl. Chtěla jsem si s někým popovídat a z ničeho nic se mě dotkla něčí ruka.

,,Achoj. Uá fem Uon." řekl zrzavý chlapec s pusou plnou vanilkového rohlíčku. Polkl a opravil se. ,, Ron Wesley. A ty jsi...? "
,, Hermiona. Ahoj " pozdravila jsem ho. ,, A já jsem Harry. Ale mě asi znáš, že? " Řekl černovlasý chlapec s jizvou na čele ledabyle. Pottera jsem poznala hned. ,, Ty jsi odmítla jít do Nebelvíru? Celý sál to slyšel a já stále nechápu proč. Co je na něm špatného? Mě chtěl klobouk zařadit do Zmijozelu ale taky jsem odmítl. Ale odmítnout Nebelvír? " odfrkl si Harry. ,, No... Bylo to vlastně kvůli... To je jedno. " zatajila jsem a nabrala jsem si lžíci vloček. ,, Moji bráchové byli všichni v Nebelvíru. Ale Mrzimor taky ujde." doplnil svého kamaráda Ron a nabral si plné dlaně sušenek.
,,Mluvil někdo o Mrzimoru? " Ozval se ten starší chlapec, kterého jsem viděla na nástupišti. ,, Já jsem Cedric Digorry. Vy zelenáči ani jeden nejste od nás, že?" pousmál se a sedl si vedle mě. Popadl denního Věštce a začal si číst. ,, Já jsem že čtvrtýho ročníku - Mrzimor. Ty jsi ta holka co odmítla klobouk. Seš dobrá. Ještě jsem, kromě tebe Harry, neviděl nikoho kdo by klobouku odporoval.
Síň už se začala plnit a mezi příchozími vtrhl do síně Draco. Přišel až k nám a byl poměrně naštvaný ,,Proč se s nima bavíš? Táhni Pottere! A ty taky Wesleyi!" Cedric odešel sám, jelikož věděl, jaký je Draco výbušný. Otočila jsem se na Draca a odhodlaně jsem spustila.
,,Co to mělo být? Proč jsi na ně křičel?!" naštvala jsem se a aniž bych se na něj ohlédla jsem odešla že síně. Vzala jsem si tašku a zamířila do učebny lektvarů. Nikdo tu nebyl, ani náš kolejní učitel Severus Snape.
Posadila jsem se a čekala. A čekala. A čekala...

...........................................................

,,Mudlovská šmejdko! Ha ha ha" rozesmála se na mě nějaká holka. Byla tlustá a podsaditá a měla hnědé vlasy. Její prasečí očka mě probodávala pohledem.
,,Nech mě bejt! " vyjela jsem na ni. Byla jsem stále rozzlobená kvůli tomu incidentu u snídaně. ,, Tak ty si budeš dovolovat na čarodějku?" zakřičela na mě hlasem,který zněl skoro jako klučičí. Neměla jsem ale čas o tom přemýšlet, protože mi levou rukou projela ukrutná bolest. Ta holka mi na ni hodila nějaký lektvar, takže jsem měla ruku pořezanou od střepů a popálenou od lektvaru. Ta holka se natahovala po další sklenici, ale nestihla to. Do pravé ruky jsem uchopila svou hůlku a vyslala jsem na ní kouzlo, co mě ve vlaku naučil Draco.

,,Obscuro! " náhle měla dívka přes oči černou pásku. Ruka mě šíleně bolela. Moje lavice byla pokryta krví, která mi stékala po dlani. Útočnice si začala strhávat pásku a chystala se po mě hodit ještě něco. V tu chvíli se rozrazily dveře do učebny a objevil se tu Draco.
,,Milicent Bullstrodeová! Co to děláš?!Ducklifors! " vykřikl a místo Milicent stála na zemi malá tlustá kachna.
Draco se rozběhl ke mně, vzal mě do náručí a nesl chodbou pryč. Za námi zůstávaly kapky krve a leskly se na kamenné podlaze. V tu chvílí se vedle nás objevil Snape. Vzal mě na ošetřovnu kde mi ruku ošetřili.
Pak mě odvedl zpátky do učebny

Učebna už byla plná a Draco seděl v lavici vedle Vincenta Crabbeho. Jakmile jsem vstoupila do učebny nastalo ticho. Posadila jsem se do volné lavice vedle nějakého kluka z Nebelvíru. ,, Já jsem Neville. " zašeptal aby ho Snape neslyšel.

,, Ticho prosím! " řekl profesor. Vzal do ruky kachnu a změnil ji zpět na Milicent. Chtěla si sednout ale on ji chytil za zápěstí a stáhl zpátky. ,, Pane Malfoyi, mohl byste jít sem? A vy také slečno Grangerová. " vyšla jsem schůdky ke katedře a pohlédla jsem Snapeovi do očí. Nedalo se z nich nic vyčíst.
,,Všichni tři jste hned druhý den porušili školní pravidla. Tady slečna Bullstrodeová napadla a zranila slečnu Grangerovou. Ta ovšem porušila řád použitím kouzla. A stejně tak pan Malfoy! Slečna Bullstrodeová bude za trest uklízet celou učebnu. A co se týče vás dvou, tak kvuli vám Zmijozel ztrácí pět bodů. Za každého!
Zmijozelští studenti byli vysoce naštvaní. Zato Nebelvíru se objevily úsměvy na tváři.

Přisedla jsem si zpět k Nevillovi. Nesmál se jako jeho spolužáci. ,, Bolí to?" zeptal se. ,, Když vezmu v potaz to, že ještě před pěti minutami jsem měla v ruce střepy a Filch na chodbě myje krev tak asi ano." odpověděla jsem optimisticky.

...............................................................

Po hodině se mi šel Draco omluvit.
,,Promiň za tu snídani... Já nechtěl... Byl jsem naštvaný, že si povídáš s klukem, který mě nenávidí a jeho kamarádíčkem." řekl a uhnul pohledem. ,, No...To spíš já bych měla děkovat. Ta... Milicent mě mohla zabít... Co kdyby sáhla po špatném lektvaru? " Řekla jsem a v tu chvíli k nám někdo přiběhl. ,, Jsi v pořádku? Slyšel jsem, že se ti něco stalo! " zeptal se Cedric. ,, To je dobrý. Ale jen díky Dracovi." Cedric si ještě chvíli povídal s Dracem a pak jsme zamířili na hodinu obrany proti černé magii. Tu jsme měli zase s Nebelvírem.

Zbytek dne probíhal v klidu. U večeře si ke mně přisedla Pansy Parkinsonová a tak nějak jsme se spřátelily. Večer jsem usínala s hlavou plnou zamotaných myšlenek a vidinou lepšího zítřka.