Zakletá Duše

A všemu je konec

Hermionin pohled

Připadala jsem si jako zrádce.  Pansy se mnou nemluvila, vyhýbala se mi, a spolu s ostatními dívkami ze Zmijozelu mi neustále věnovala vražedné pohledy. 
Co se týče Draca, trávili jsme spolu veškerý volný čas.  Zatím ani jeden z nás nepřiznal lásku, ale jsem si jistá, že mě Draco miluje.  Obědváme spolu, večeříme spolu, chodím se dívat jak hraje famfrpál a chodíme spolu do knihovny.  Na školních pozemcích je zima, takže tam moc nechodíme.  Stejně je to zvláštní.  Je to týden, ode dne, kdy mě vzal za ruku, ale mně to připadá jak by to bylo včera.

Kráčela jsem prázdnou chodbou, když mě někdo zatahal za rukáv.  Podívala jsem se pod sebe a tam stál malý Colin Creevey. ,, Hledá tě Harry Potter, máš za ním přijít do knihovny. " řekl svým pisklavým hláskem a odběhl pryč. Usmíval se a vesele poskakoval, nejspíš radostí z toho, že mohl něco udělat pro slavného Harryho Pottera.  Je jím úplně posedlý, je to tak trochu jeho idol.  Neměla jsem ponětí, co po mě mohl chtít, ale otočila jsem se a zamířila do knihovny.

      ..........................................................

,,Musíš mi pomoct Hermiono. " naléhal na mě.
,,Ale já ani nevím s čím!" Už po několikáté jsem se mu snažila vysvětlit, že stále nechápu, co po mně vlastně chce.
,,Musíš zjistit co tu mění všechno živé v kámen!  Už to je asi pět lidí Hermiono! A všichni z toho viní mě!  A sama víš, že po tom, co jsme vyslechli Malfoye, není Zmijozelův dědic ani on." zněl skoro panicky.
,,Jo jo,prosímtě. Jak tě tak poslouchám, měl by sis jít lehnout.  Už je asi půl deváté, tak si jdi třeba číst.  Teď to neřeš jo?  A dej si máslový ležák, Fred nebo George ti určitě nějaký seženou. " mrkla jsem na něj.  Poděkoval a vypařil se z knihovny.  Byla jsem tam už úplně sama. Vytáhla jsem hůlku a přivolala jsem si asi deset knížek.  Okamžitě jsem začala hledat. Asi po hodině jsem našla přesně to, co jsem hledala. Najednou jsem uslyšela podivné zvuky.  Stoupl mi chloupky na krku, začalo mi mrazit v zádech a taky jsem si pro jistotou vzali zrcátko, abych mohla to, co mě tak vyděsilo udeřit. Podívala jsem se do zrcátka, a tam se na mě ze tmy dívali pár žlutých očí.  To poslední, co si pamatuji je, že jsem pevně stiskla vytrženou stránku v ruce.

        .....................................................

Dracův pohled

Utíkal jsem chodbou co mi nový stačily. Byli půl sedmé ráno a já měl jen pyžamo a hábit.  Studené dlaždice mě zábly do nohou a každý krok pro mě byl jako nůž v zádech. Stále jsem tom nemohl uvěřit.  Pořád do kola jsem si opakoval, že to není pravda.  Že se mi to jen zdá, že je to pouhá noční můra, ze které se probudím. Noční můry vás ale nestudí do nohou. Chtělo se mi brečet a křičet zároveň.

Chabé světlo na chodbě vrhalo stíny na všechny strany. Ačkoliv jsem byl uvnitř, byla mi zima a třásl jsem se. Běžel jsem už několikáté patro a bodavá bolest mi ztěžovala dýchání.  Celý udýchaný jsem konečně dorazil k veliký starým dveřím.
Zaklepal jsem.
Otevřela mi profesorka Mcgonagallová. ,, Co tu pohledáváte, Malfoyi? " zeptala se. ,, Hermiona?  Je uvnitř Hermiona?  Musím ji vidět! " aniž bych počkal na odpověď, protáhl jsem se kolem ředitelky Nebelvírské koleje a vběhl jsem na ošetřovnu. 

Ve vzduchu páchla dezinfekce a všemožné lektvary, které mě štípaly do nosu. Na konci místnosti jsem ji uviděl.  Kolem ní stál Brumbál a Snape v noční košili. ,, Pane Malfoyi, nemýlím-li se, nemáte tu co dělat. " řekl Brumbál. ,, Okamžitě mě k ní pusťte!  Musím ji vidět! " zakňučel jsem. Snape mi pokynul rukou a pustili mě k lůžku.

A tam ležela. Měla otevřené oči,  v jedné ruce zrcátko a v druhé jakési zmuchlaný papírek.  Kolem ní seděl Weasley a Potter.  Normálně by mi věnovali pár ,, pěkných " pohledů, teď jsme ale všichni zapomněli na vzájemné spory.  Klekl jsem si k ní a po tváří mi tekly slzy. 
,,Já tě zachráním. Nevím kdy anise i jak ale zachráním tě, slibuji. " zašeptal jsem. Tohle je konec.  Moje srdce sebe právě rozpadlo na milion kousíčků.