Zakletá Duše

Ten, kdo za to může

Hermionin pohled

Nastupovala jsem do vlaku. Dnes na nádraží King's Cross bylo více lidí než obvykle. Zamávala jsem rodičům a postoupila dále do vlaku, který se začal plnit. Najednou jsem mezi tou spoustou žáků uviděla Draca. Zamrazilo mě a otočila jsem se okamžitě na místě. Nechci, aby mě viděl. Nebo si alespoň myslím, že nechci. K mému štěstí hned v dalším kupé seděli Harry, Ron a nějaký cizí člověk.

,,Můžu kluci? " zeptala jsem se, ale stejně jsem si rovnou sedla.
,,Nemáš tucha kdo tohle může být?" zeptal se podezíravě Harry.
,,Profesor R.J. Lupin. " opáčila jsem klidně.
,,Hrome, ta holka fakt ví všechno!" divil se Ron.
,,Má to napsané na kufru, Ronalde! Buď trochu všímavější. " rýpla jsem si do Rona. Byla jsem ráda, že můžu být alespoň chvíli pryč od myšlenek na Draca, které mě pronásledovaly jako noční můry.

Během rozhovoru o tom, jestli je Ginny otravná, jak říkal její bratr, nebo ne, kolem našeho kupé prošel Draco. Díval se před sebe a těsně než minul naše kupé se otočil. Naše pohledy se střetly. Změnil se. Od doby, kdyby jsem ho viděla naposled se změnil, vyrostl. Jeho 💇 ztmavly, a jeho obličej už nepatřil dítěti. Pár vteřin mě pozoroval a pak udělal krok směrem k naším dveřím. Než stihl uchopit kliku a otevřít, všiml si ho Harry a rychle zatáhl rolety.
,,Ten by tu ještě chyběl, pche. " odfrkl si Harry a pohladil Hedviku.
Nevěděla jsem, jestli mu mám být vděčná, nebo na něj být naštvaná.

Cestou jsme si v klidu povídali, smáli jsme se a vyváděli hlouposti, když se najednou vlak zastavil.
,,Co se děje? " nerozuměla jsem tomu. Ještě nikdy ten vlak nezastavil.
,,Asi má nějakou poruchu? " odhadoval Ron.
,,To neexistuje nějaké kouzlo, které -" nedořekl větu Harry. Ron mu mezitím stiskl ruku a přiškrceným hlasem ho oslovil.
,,Myslíš... Myslíš,že je tohle normální?" ukázal k oknu.
Bylo stále léto, ale na oknech se objevil led. Postupně se plazil po celém skle, jak hadi blížící se ke kořisti. Všichni jsme se začali klepat strachy. Původní úsměvy nám všem zmizely. Připadala jsem si, jako by ze světa zmizela všechna radost.

A pak se to stalo. Harry se začal smýkat na sedadle a křičel. Ale ani já, ani Ron, jsme nebyli dostatečně v pořádku na to, abychom mu pomohli.
Harry už se síle, která se ho zmocnila, vzdal. Když to už vypadalo, že na nás štěstí dnes úplně zapomnělo, záhadný muž vyskočil ze sedadla, něco zakřičel a pak všechno bylo v pořádku. Až na Harryho, který se zhroutil na zem jako hromádka prachu.

.......................................................

Po příjezdu do Bradavic

,,Kde jsi byla celé prázdniny! Neodepisovala jsi mi! A na naše setkání jsi zapomněla, nebo proč jsi nepřišla?! " naštval se Draco. Potkala jsem ho na schodech a snažila se splynout s davem, on mě ale našel. On si mě vždycky najde.
,,Proč?! Neměla bych se zeptat spíš já tebe?! " rozkřikla jsem se. Několik žáků na nás zíralo.
,,Moment... Cože? Jak jako mě? " nechápal Draco. V tuhle chvíli jsem ani já nevěděla, co se děje.
,,Počkej... Ty jsi mi nenapsal adresu k tomu... Chlápkovi? " začala jsem vyzvídat.
,,K jakému chlápkovi? Vždyť mi od tebe ani nepřišel dopis, jestli můžeš přijet. " odpověděl mi Draco. Tady něco nehraje. Poznám,když člověk lže a vsadila bych Křivonožku na to, že teď Draco říkal pravdu.
,,Jistěže jsem ti napsala! Vždyť mi od tebe přišla i odpověď!" namítla jsem.
,,Odpověď?! Cože?! " lekl se Draco.
,,Ano odpověď! Napsal jsi mi v ní adresu ,, K vám" ale místo vašeho domu jsem se dostala na samotu k nějakému bláznovi! " naštvala jsem se.

Dracův pohled

Kdo mohl chtít,aby se Hermi něco stalo? Kdo chtěl, aby - Zatnul jsem pěsti. V žilách mi začala hořet krev a já měl chuť vytrhat si všechny vlasy.

Znám jen jednu jedinou osobu, která by byla ochotna riskovat porušení kouzelnických zákonů, aby nepustil mudly k mé blízkosti. Při vybavení jeho vzhledu mi zlostí naskočila husí kůže.

Asi si budu muset promluvit s otcem.