Chci žít sama

Malá Kaira

" Dobrou chuť " mamka přede mě položila talíř s jelením masem a bramborami . Neznamená že když jsme si ho ulovili nemůžeme si jelena upéct a něco si k němu dát . Jsme lidi ale trochu odlišní .

" Děkuji " hned jsem se pustila do jídla .
...
" Mami bylo to výborné " otřela jsem si pusu od omáčky . " Ale to je vaše zásluha " začala těžce oddychovat . " Melli co se děje ?!? " taťka přišel k mamce . " Už je čas " chytila mě za ruku . " Vydržíš to do nemocnice ??? " pomohl jí vstát . " Já bych to vydržela ale miminko ne " dovedli jsme mamku do ložnice . " Lydie přines z koupelny ten velký červený kufřík " taťka mi dal rozkaz . Co nejrychleji jsem se rozeběhla do koupelny . " Á tady jsi " popadla jsem kufr a utíkala zpátky do ložnice . " Jsem tu " otevřela jsem kufřík . " To bílé prostěradlo dej pod maminku " taťka jí svou vlkodlačí silou zvedl . " Hotovo " trochu jsem to upravila . " Díky ... a teď běž do pokoje ... byl jsem doktor ... než mě kousli " zavřel za mnou dveře . " A-ale " zabušila jsem na ně . " Posaď se do kuchyně ... pak tě zavoláme " taťka zamkl dveře . " No jo " líně jsem se odšourala na židli .
...( 1 hodina uběhla )
Uslyšela jsem dětský pláč . " Můžu dovnitř " zaklepala jsem . Dveře se jako zázrakem sami otevřely . Nikdo nic neříkal . Viděla jsem krásnou holčičku s růžovou čepičkou na hlavě . Potichu jsem k holčičce přišla , pohladila jí a ona se usmála . " Jak se jmenuje ??? " podívala jsem se na mamku i na taťku . " To je na tobě " řekli dvojhlasně . Rozzářili se mi oči " Vážně ??? " . " Ano ... s tatínkem jsme se rozhodli že to bude tvá záležitost " mamka se usmála . " Fůha " zamyslela jsem se . " Už vím ... bude to Kaira " zvedla jsem Kairu z postýlky . " To je moc hezké jméno " mamka mě pohladila po vlasech . " To jsem ráda že se vám to líbí " podala jsem Kairu mamce . " Hele nad něčím jsem přemýšlela " posadila jsem se na postel . " Povídej " taťka zabalil Kairu do krásné růžové zabalovačky a položil jí zpátky do postýlky . " Už mi bude skoro osmnáct a ... teď když se narodila Kaira ... tak aby jste neměli více starostí s nějakou holkou ... rozhodla jsem se že odejdu " trochu jsem brečela . " Né to né ... bez tebe tu nemůžu žít " maminka brečela víc než já . Silou mě objala . " Ale mami " také jsem jí stiskla . " Ty nejsi nějaká holka ... a jsi skoro jako moje dcera " pustila mě . Taťka nic neříkal myslím že z toho byl celý pryč . Otřela jsem mamince slzy " Už jsem se rozhodla ... měli by jste mě akorát na obtíž " objala jsem i taťku . " Na obtíž si nám nikdy nebyla " konečně něco řekl i on . " Prosím neodcházej od nás " maminka brečela jako nikdy jindy .
" Stejně mě nepřesvědčíte " usmála jsem se . " Ani kvůli Kaiře tu nechceš zůstat ??? " maminka si myslela že tohle zabere . " Právě kvůli ní odcházím ... chci odejít aby nikdy nevěděla že v baráku bydlela nějaká neznámá holka " podívala jsem se na Kairu . " Prosím neodcházej " maminka už nevěděla jak mě přesvědčit . " Mami nech toho nebo mě rozbrečíš ještě víc " schoulila jsem se na postel . " Zlatíčko tohle nám nedělej " taťka mě pohladil po tváři . " Asi odejdu dnešní noc " řekla jsem . " Né prosím né " málem se zhroutila . Rychle jsem jí podala pití . " Díky " napila se a sklenici položila na noční stolek . " Nemůžu tě takhle vidět mami ... přemluvili jste mě ... odejdu až Kaiře bude šest let " objala jsem oba najednou . " Je vidět že máš zdravý rozum " mamka se zasmála a taťka taky .

TADY JE DALŠÍ DÍL . DOUFÁM ŽE SE VÁM LÍBIL . NAPIŠTE MI DO KOMENTÁŘŮ JESTLI JSTE SI AŽ DO POSLEDNÍ CHVÍLE MYSLELI ŽE LYDIE ODEJDE . VŠIMLI JSTE SI ŽE LYDIE UŽ NEMYSLÍ NA DEREKA , ELIZABETH A TAK DÁLE . GYMNASTIKU ALE STÁLE POTŘEBUJE V LOVU . 😄😃😄