Kapitola sedmdesátá sedmá

11.6K 797 94
                                    

"A hotovo." Dramaticky jsem si povzdechla. Můj účet na NF byl definitivně smazán.

Zírala jsem na obrazovku ještě asi pět minut. Něco jsem si uvědomila. Jak to, že mi to nedošlo dřív? Vždyť mi přece psal, že má bratra. Že má...

No jo. Kde má kocoura?

Trip je černý jako čert.

Hm. Trip. Jasně.

Nudila jsem se. Najela jsem na Google a vyhledala si výraz "stalking". Vyskočilo mi hned několik odkazů. Klikla jsem na jeden z nich a začala číst.

"Stalking je nevhodné chování, projevující se zejména opakovaným fyzickým sledováním nechtěnými kontakty (dopisy atp.), dlouhodobým sledováním aktivit určité osoby a sbíráním informací o ní, případně nemístným oslovováním jejích příbuzných, přátel atp..."

Sjela jsem trochu dolů. Byla zde definován výraz "stalker".

"Stalker je až patologicky posedlý zájmem o osobu, kterou pronásleduje, často je veřejně známá, nebo jemu blízká, např. bývalý partner."

Zarazila jsem se. Proboha.

"Musíme ji od Joshe držet dál. Chce ji zpátky."

Zavřela jsem oči. Ty jsi tak blbá, Lisso!

"Budu tě sledovat a čekat."

"Ale ne." Zamumlala jsem si pro sebe a vyskočila ze židle. No jasně. No jasně!

Doběhla jsem si pro mobil. Našla jsem Joshovo číslo a napsala: mam te.

Už jsem se chystala to odeslat, ale najednou mi v hlavě blikl úžasný nápad. Vykouzlila jsem uličnický úsměv a položila mobil zpět na postel.

"Fajn," sykla jsem, "jdeme si hrát."

...
Kolem jedenácté večer jsem už byla pevně rozhodnuta to vzít do vlastních rukou. Thea s Roxy mě nechaly tak. Mia na mě byla naštvaná. A Adrian...

Toho vyřešíme, až dořešíme tohle.

Jestli to přežiju.

Natáhla jsem na sebe černé kalhoty a volné modré tričko s potiskem. Ještě jsem přes sebe přehodila pohodlnou mikinu a obula si své pevné tenisky.

Zhasla jsem všechna světla. Jde se na to, jde se na to, jde se na to.

"Však počkej. Půjdeš pykat."

Postavila jsem se k oknu a vzala do ruky telefon. Čekala jsem. Čekala jsem na něj. Na kluka, který měl moji fotku, který se navážel do mé sestry, který se snažil mě psychicky položit, protože jsem ho nechala tak.

"Tohle bych do tebe neřekla, Joshi." Uchechtla jsem se.

Do deseti minut se opravdu objevil.Skoro jsem zajásala. Měl mikinu s kapucí jako vždy. Vytáhl svůj mobil.

Zalezla jsem víc do stínu a kousla se do jazyka, abych nezačala nadávat. Nechtěla jsem se prozradit.

Můj mobil začal vyzvánět. Chvilku jsem počkala a potom to zvedla.

"Prosím?" Ozvala jsem se naoko ospale. Skočil mi na to.

"Och, tak moje princezna už spinká. Zdá se ti o mně?"

"Co zase chceš?" Zavrčela jsem. Natáhla jsem se pro mámin diktafon a přiložila ho k telefonu.

"Slyšet tvůj hlas." Zasmál se. Ten smích mi přišel... celkem povědomý. Ale nedokázala jsem si vybavit, jestli patří Joshovi.

Jo, patří!

"Dej mi už pokoj, rozumíš?" Zahrála jsem vzlyknutí.

"To nemůžu. To by nebyla zábava."

"Tebe baví mě pořád otravovat?" Zasyčela jsem vztekle. Tohle už jsem nehrála. Ten vztek byl skutečný.

"Otravovat? Ale no tak. Je to přece jenom hra."

"Však počkej, až nad tou hrou převezmu kontrolu." Zahihňala jsem se a rozběhla se ke dveřím. Rychlostí blesku jsem seběhla schody a potom vyběhla na dvorek.

"Máš krásný hlásek, Lissi. Pořád si představuji, jak šeptá mé jméno."

Představuj si, jak to jméno budu sdělovat policii!

"Už mě nech bý-aaaaa!" Vyjekla jsem a spadla z plotu. Ještě jsem stihla zahlédnout rychle se vzdalující postavu.

Do háje!

Zvedla jsem se na nohy a zasténala bolestí, která mi vystřelovala do pravého kotníku. S bolestnou grimasou jsem zvedla ze země mobil i diktafon...

A ten byl rozbitý. Máma mě zabije, pomyslela jsem si. Ale to nebyl ten největší problém.

"Mám po důkazu." Zaúpěla jsem a sesunula se do trávy. Ze sousedství se ozval zuřivý štěkot starého maltézáka, který jako by mi hlásil, že nejenže jsem upozornila stalkera, ale taky jsem vzbudila celou ulici a to mi paní Arwishová jen tak nepromine.

.....

Kratší.

Chcete další? :)

K médiím: to se nedalo sem nedát :DD

New message [CZ]✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat