New message [CZ]✔

Kapitola dvacátá šestá

"To je vůl." To bylo jediné, co Roxy řekla.

"To je jedno." Zavrtěla jsem hlavou a zaměřila svou pozornost na nitku, která trčela z mé blankytně modré deky.

Bylo půl třetí odpoledne. Roxy mi zavolala brzy ráno, jestli s ní nechci k jezeru nebo na pláž. Chtěla rozebírat mě a Adriana a další tahy, jak nás dát dohromady. Jenže když pro mě potom dojela a já jí řekla, že naše "mise" je v háji zeleném...

"To není jedno." Hádala se se mnou. "Já myslela, že je to chlap... ne jen další zbabělec, co se bojí vztahu..."

Zhluboka jsem se nadechla a zavřela oči. Dnes slunce krásně hřálo, ptáčci nadšeně štěbetali a bylo asi třicet pět stupňů... Jenže já se rozhodně necítila tak vesele jako to pohádkové počasí...

"Třeba se nebojí vztahu..." zašeptala jsem. "Třeba jen... nechce nic mít... se mnou." Z oka mi ukápla slza. Roxy mě objala.

"To ne..." vymlouvala mi.

"Stejně jsme na to asi šly moc rychle, Rox." Zamumlala jsem sklesle.

"Moc rychle? Vždyť jste se líbali!"

Protočila jsem panenky. "To ale neznamená, že spolu hned budeme chodit..."

"Já myslím, že tě má rád." Pokrčila rameny.

"Už nám není třináct. Nesmíme být tak naivní..." Zavrtěla jsem hlavou a lehla si na deku. Přivřela jsem oči, abych neoslepla. Slunce dnes svítilo vážně silně.

"Mluvila jsem s Theou." Nadhodila Roxy a položila se vedle mě. "Říkala, že Adrian skončí se zlomeným nosem."

Zasmála jsem se při vzpomínce na včerejší noc. "Tak to bude jako Mark."

Stručně jsem Roxy vysvětlila, co se včera stalo a jak jsem Marka praštila. Kulila oči jako ryba na suchu.

"A co se teda stalo mezi ním a Miou?" Zajímala se.

"Mia ho včas odstrčila. Takže nic. Pohádali se kvůli tomu a ségra zdrhla." Pokrčila jsem rameny. Rox přikývla. "A víš co? U rodičů jí to prošlo."

"Tak to je dobrý." Uznala Roxy a napila se chlazené vody. Napodobila jsem ji a potom jsme obě odevzdaly svou bledou kůži pálivým paprskům slunce.

Pohled Adriana

"Wendy, mrzí mě to." Ozval jsem se do telefonu. Na druhém konci byl slyšet pláč.

"Říkal jsi, že jsem fajn."

"Ale to jsi." Ujistil jsem ji. "Jenže já si tě nezasloužím."

"Jsi krutý." Prskla Wendy a zavěsila. Můj kamarád Seth se vedle mě nahlas zasmál a zavrtěl hlavou.

"To bylo drsný." Prohodil se smíchem a já se zašklebil.

"To teda bylo." Zamračil jsem se a odhodil mobil.

Seth si mě pozorně změřil. "Jsi v pohodě?"

Kousl jsem se zevnitř do tváří a zaměřil se na zeď naproti mně.

"Snad jsi k ní nic necítil." Zhrozil se. "K té Wendy?"

"Ne."

"Dobře." Přikývl a začal zkoumat můj výraz. "A proč jsi z toho tak mimo?"

Přemýšlel jsem. "Ublížil jsem jí."

"Už jsi to udělal víckrát. A většině jsi ani nezavolal."

"Ale já nemyslím Wendy." Řekl jsem.

"Co?" Nechápal a zmateně si prohrábl tmavé vlasy. "A koho?"

Mírně jsem se usmál při vzpomínce na včerejší zážitek u mě v koupelně. Ten její vyděšený výraz, když zjistila, že jsem pochopil, o co jí šlo. Na to teplo sálající z jejího drobného těla. Na její jemné rty.

"Budu hádat," Seth mě tvrdě přitáhl zpět do reality, "ty ses zamiloval."

Vytřeštil jsem na něj oči. "Cože? Ne."

"Do koho?" Zajímal se. Koutky úst mu cukaly.

"Do nikoho. Nezamiloval jsem se, jasný?" Vyštěkl jsem. "Je to malá holka a já se o ni nezajímám. Ne takhle." Trval jsem na svém. I když jsem přeháněl. Lissa rozhodně nebyla malá holka.

"Jasně." Přikyvoval Seth a přitom se pořád usmíval.

"A co ty?" Změnil jsem téma. "Jak to jde s holkama?"

Zamračil se. "Nic moc. Asi to chce zase nějakou párty."

Povytáhl jsem nad tím obočí. "Jsi si jistý?"

"Jop." Usmál se. "Ta minulá se přece vydařila."

Zasmál jsem se. "Když pominu, že jednu holku někdo zdrogoval a já jsem byl ten, který kvůli ní skoro neusnul..."

"Byla hezká?" Zeptal se mě.

Přemýšlel jsem. "Myslím, že ji znáš."

Seth se zamračil a naklonil hlavu na stranu. "Fakt?"

"Jo." Přikývl jsem.

"Kdo to je?" Rozzářily se mu oči. Naklonil se ke mně a pobídl mě k mluvení.

"To nejde, Sethe." Utnul jsem to.

"Představíš mi ji?" Koukal na mě jako dítě na vánoční stromeček.

"Proč?" Nechápal jsem.

"Prostě proto." Pokrčil rameny. Tak bys ji mohl pozvat na tu Paulovu party, co se koná tento pátek."

"Ne, Sethe, to nejde." Zavrtěl jsem hlavou, ale on mě neposlouchal.

"Jde. Pozvi ji."

"Nevidím jediný důvod..."

"Dobře." Zvedl ruce, jakože se vzdává. Ale když se mu rozsvítily oči, věděl jsem, že ho zas napadla nějaká kravina. "Tak tam budete jen chvilku a potom se můžete vytratit kam chcete a věnovat se jen sobě."

Plácl jsem se do čela. "Tys mě neposlouchal, brácho." Zasmál jsem se. "Nechci ji dostat do postele."

Zakuckal se. "Cože? Proč? Je jí snad deset?! Je ošklivá? Kde je problém?"

"Je jí osmnáct." Vyvedl jsem ho z omylu. "A ne, není ošklivá."

Chvíli se na mě jen díval a potom vykulil oči. "Takže tehdy jste spolu taky nic nedělali? Když tu spala?"

Proč já?

"Ne. Jen tu přespala. Nevěděla o světě."

"No ty kráso." Spadla mu brada. "To... nic?"

Sklopil jsem zrak a znovu zavzpomínal na Lissiny dokonalé rty. "Políbil jsem ji." Hlesl jsem.

"Stává se z tebe romantik." Konstatoval Seth. Po chvíli ticha se zvedl. "No nic. Musím si ještě něco zařídit a pak... zavolám Paulovi, že bereš doprovod."

Dřív, než jsem stihl protestovat, zmizel z bytu a odkráčel. Zavrčel jsem. Nemůžu jí přece volat po tom, co jsem jí dal takhle košem...

Chce to dvojitou.