Kapitola šedesátá čtvrtá

12.7K 842 77
                                    

"Jak se asi bude tvářit, když zjistí-"

"Pomoc!" Vykřikla jsem a zkusila ho od sebe odstrčit. Nepovedlo se. Znovu jsem zavzpomínala na Jase z noci, kdy jsme se s Adrianem poznali. Tehdy mě zachránil. Tehdy mi pomohl a odvezl mě k sobě domů, kde mě nechal přespat.

Ale teď tu nebyl, protože ani nevěděl, že jsem s někým šla. Oh, oprava. Já s ním nešla dobrovolně, on mě ven vytáhl!

Jaseovi by vůbec nevadilo, kdybych během jeho počínání omdlela, zhroutila se, nebo upadla do bezvědomí a neprobudila se. Ale aspoň bych si nic z toho nepamatovala. Spala bych. Nevnímala okolí.

Ale tady mi hrozilo, že budu vnímat úplně všechno, co bude chtít tento chlap udělat. Už jen to, že mě držel u zdi, že se mě vůbec dotýkal, se mi příčilo. Žaludek s touto situací taky moc nesympatizoval a plánoval vyvrhnout vše, co jsem přes den pozřela.

"Tak co? Bude žárlit, když udělám toto?" Zapěl mi do ucha a zajel mi rukou pod tričko. Vykřikla jsem. Tohle už bylo moc i na mě.

"Dost!"

"A toto?" Otřel se svými rty o ty mé a já se tentokrát skoro opravdu pozvracela.

"Adriane!" Zavřískla jsem.

Pohled Adrian:

Liss se zvedla ze židle a odcupitala. Otočil jsem se na Lindsay, která usměvavě popíjela svůj koktejl.

"Kam šla?" Zeptal jsem se a Lindsay se rozesmála.

"Ach, Adriane. Zkus třikrát hádat."

Zamračil jsem se a otočil se směrem, kterým Lissa odběhla. Lindsay vyprskla a skoro se udusila svou Piña Coladou. "Šla si odskočit. Do minuty je zpátky."

Wade s Derekem mě pobaveně sledovali. Derek zavrtěl nevěřícně hlavou. "Ty v tom lítáš až po uši, kámo."

Pousmál jsem se. Věděl jsem, že měli pravdu. Liss se mnou udělala něco, co nedokázala žádná jiná holka. Miloval jsem její úsměv, její smích, její oči, rty, tělo, povahu. Děsilo mě to, protože tohle jsem k žádné jiné ještě necítil a něco mi říkalo, že už ani cítit nebudu. Děsila mě představa, že to roztomilý trdlo ztratím.

Pěti slovy, byl jsem úplně v háji.

Když už se nevracela delší dobu, zrychlil se mi tep. Říkal jsem si, že je to zbytečné a už to přeháním, ale něco mi napovídalo, že bych se po ní měl jít podívat.

"Adriane, nech ji žít!" Zavyla Lindsay, když jsem se zvedl od stolu. Odmávl jsem to a vydal se směrem k toaletám. Ani nevím, proč.

U dívčího WC se nacházely únikové dveře. Bylo to trochu zvláštní, ale nezavíraly se automaticky. A teď byly otevřené. Pokrčil jsem nad tím rameny, ale potom jsem zaslechl Lissin hlas.

Volala mě. Vyběhl jsem ven.

Pohled Liss:

"A co kdybych tě vzal do svého auta? Bude žárlit, když tě uvidí, jak-"

"Ne, nebude. Ten tě zabije, hajzle!" Zahřměl někdo vedle nás a pak tomu parchantovi jedna přiletěla. Vyjekla jsem.

Adrian měl v očích jiskřičky hněvu. Vypadal jako běsnící šelma, která je schopná zabíjet. Dřív, než jsem si uvědomila, že je toho opravdu schopný, vrazil neznámému další ránu. Ten spadl na zem.

"Adriane, přestaň." Panikařila jsem. Adrian mě ale neposlouchal. Viděl hrozbu. Šel ji zneškodnit, aniž by myslel na případné následky. Já na ně ale myslela.

New message [CZ]✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat