Kapitola padesátá devátá

13.8K 843 60
                                    

Už jsem chtěla napsat: ještě jednou najdu příběh, kt. začíná crr a trefí mě šlak, ale pak mi došlo, že jsem takhle začínala Moji sladkou pomstu a trefilo mě dvojnásob.

"Adriane, neškleb se pořád." Okřikla ho jeho máma. "Nejsi tu ani půl hodiny a už se šklebíš."

Adrian se opřel o opěradlo sametové pohovky a usmál se na mě. Kousla jsem se do rtu a radši zaměřila svou pozornost na mračícího se Camerona, který na mě pořád koukal. Lindsay seděla vedle Adrianovy matky a usmívala se stejně jako ona.

"Jak jste se poznali?" Zeptal se najednou Cameron. Polkla jsem knedlík v krku a v duchu zanadávala. U tohoto výslechu jsme seděli víc jak deset minut.

"V klubu." Odpověděla za nás Lindsay a paní McAuleyová se zamračila.

Teď si asi říkáte, kdo sakra ta paní McAuleyová je. Odpověď: Adrianova máma. Cestou do obýváku (luxus všude) jsem totiž zaznamenala jméno na dopisu, který ležel na stolku v předsíni: May McAuleyová.

Takto byla vyřešena záhada okolo toho, jak se Adrian jmenuje příjmením.

"V klubu?" Vykřikla. "Vy jste se poznali, ehm, v klubu?"

Proč mám pocit, že v jejích očích probleskla jiskra zklamání?

"Liss tam byla s kamarádkami a já se svým sousedem." Bránil nás Adrian.

"Adrian mě vlastně, ehm, zachránil před jedním..." jak to říct slušně, "... ehm."

"Před jedním magorem." Vložila se do toho Lindsay a mně spadla brada.

Cameron přikývl.

Paní McAuleyová nás zvědavě pozorovala. "Přeju vám to. Až dojde Erick, neuvěří svým očím."

"Erick?" Podivila jsem se.

"Táta." Objasnil mi to Cameron a já se začervenala. Oh.

"Dokonce i Jenna tě přijde pozdravit." Adrianova máma se zvedla a zamířila do kuchyně. "Nemáte hlad?" Zavolala na nás.

"Jaká Jenna?" Zeptal se Adrian Lindsay. Ta si poposedla a usrkla ze své kávy.

"Wagnerová." Odpověděla. Adrian na ni ještě chvíli nechápavě zíral, ale nakonec zesinal a zavrtěl hlavou. Lindsay mu to potvrdila. "Jo, i s Antonií."

Kdo je Antonie?

"Ptám se, jestli nemáte hlad, broučci!" Křikla paní McAuleyová z kuchyně. Adrian se konečně probral z prvotního šoku a otočil se na mě. "Máš hlad?" Zeptal se něžně.

"Teď ani moc ne." Přiznala jsem.

"Já taky ne." Pokrčil rameny a zvedl se z gauče. "Půjdeme si vybalit?"

"Hm." Usmála jsem se a nechala se vytáhnout nahoru. "Fajn."

Ještě jsem koukla na Camerona, který už nezúčastněně koukal do mobilu a mávla na Lindsay. Adrian dal své matce vědět, že se najíme potom a potom se mnou ruku v ruce vystoupal schody.

..

"Kdo je vlastně ta Jenna? A Antonie?" Nedalo mi to. Pečlivě jsem složila trička na hromádku a vložila je do skříně. Jak jsem zjistila, tohle byl kdysi Adrianův pokoj. Dokud se před třemi lety neodstěhoval.

Ucítila jsem neposedné ruce na bocích a s úsměvem se otočila. "Hele, ty ručky šmátralky dolů."

Zasmál se, ale neposlechl. "Jenna je mamčina kolegyně z práce. Antonie je její dcera."

New message [CZ]✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat