New message [CZ]✔

Kapitola sedmdesátá

Média: Cam :)

Pohled Liss

Zastavily jsme před domem a já okamžitě dostala závratě.

"Nezapomeň. Až do němoty." Mrkla na mě Lindsay.

"Mám strach." Zašeptala jsem.

"Snad nejsi panna?"

Protočila jsem panenky. "Ach, pomoz."

Vyskočila jsem z auta. "Tak z čeho máš strach?"

"Že už to s tebou nevydržím!" Zasmála jsem se a vběhla do domu. Z kuchyně se ozýval ženský smích. Rychle jsem tam nahlédla a srdce se mi na chvíli zastavilo.

Jenna!

V hrozné předtuše jsem vyběhla schody a nadávala při každém kroku. Možná je tu ta podivná teta sama! A Adrian na mě čeká v pokoji, až ho překvapím a-

Ale ne.

Opravdu byl v pokoji. Seděl na posteli. A lepila se na něj ta ohavná husa Antonie.

"A jsi tak sexy!" Zapěla.

V tu ránu jsem ztratila veškerou naději. A víru v něj.

Ten pohled mi rozlámal srdce na kousíčky, na drobné střepy, které se mi zarývaly do těla a působily mi tak tu nějvětší bolest, kterou jsem kdy zažila.

Když nepočítáme zlomenou ruku, pád z kola a to, že jsi prorazila loktem sklo! Smálo se mi podvědomí.

Konečně se od sebe odrthli.

"Doprčic! Adriane!" Zavrčela Antonie a zamračila se na něj. Adrian ji propaloval pohledem. A potom se podíval na mě. Na svoji zlomenou, ubrečenou, zrazenou a podvedenou přítelkyni.

Pardon. Oprava. Chtěla jsem říct ex.

"Liss-" zašeptal. Jeho hlas mi ubližoval snad víc než ten pohled před chvílí. Utekla jsem z místnosti s jediným cílem. Najít Lindsay. Chtěla jsem jet domů.

"Liss! Liss, co se stalo?" Vykřikla Lindsay, když jsem jí vběhla do náruče. Okamžitě si mě přivinula k sobě a z kuchyně vyběhl Cameron.

Tak hezky to začalo...

... a takhle se to posralo.

"Co ti udělal?" Vyjekla Lindsay.

"Chci domů." Vzlykala jsem. Zaslechla jsem kroky. Nemusela jsem se ani otáčet, okamžitě jsem poznala, kdo to je.

"Sakra, Liss!" Vykřikl Adrian. Nechtěla jsem ho vidět. Já mu chtěla dát druhou šanci.

A on skočí na první čubku, která se mu nabídne, jen co vytáhnu paty z domu?!

"Liss, běž si sbalit. Měla jsi pravdu." Sykla Lindsay. Odstoupila jsem od ní.

"Cože?" Vyjekl Adrian.

"Podělal jsi to, brácho." Prsknul Cameron.

"Ne, Liss! To je nedorozumění, já a Antonie-"

"Chápu, Adriane. Když dovolíš, půjdu si sbalit." Zavrčela jsem.

"Cože? Ne! Lisso!"

Běžela jsem nahoru. U dveří pokoje stála Antonie a kupodivu, neusmívala se. "Snad sis to užila. Doufám, že jsi spokojená." Zasyčela jsem na ni.

Zvedla hlavu. "Ani ne."

"To ti tak věřím."

Prošla jsem kolem ní a vešla do pokoje. Otevřela jsem skříň a vytáhla svoje oblečení. Neobtěžovala jsem se se skládáním, všechno jsem to naházela do kufru.

"Liss!" Adrian doběhl za mnou. Zrovna jsem kufr zavírala. Adrian mě však chytil za obě zápěstí a donutil mě tak se mu podívat do očí.

"Nedotýkej se mě, rozumíš?! Mezi námi je konec, Adriane!" Vysmekla jsem se mu a ustoupila. V očích se mi hromadily další slzy. "Nedotýkej se mě, když ses ještě před chvílí dotýkal jí!"

Ukázala jsem ke dveřím, kde stála Antonie. Teď věnovala svou cennou pozornost podlaze.

Adrianovi potemněly oči. "Nikdy bych tě s ní nepodvedl!"

"Už se stalo." Zašeptala jsem bolestně a posbírala svá zavazadla.

Adrian se vydal ke dveřím. Zabouchl Antonii před nosem a otočil se na mě. Sarkasticky jsem se uchechtla.

"Jak mužné." Utrousila jsem.

"Nikam nepůjdeš." Oznámil mi.

"Ale půjdu." Setřela jsem si slzy.

"Liss! Přísahám, že jsem neměl v plánu ji líbat ani nic jiného!"

"Hah. A to, že si domů odvedeš podnapilou mladou krávu jsi v plánu měl?"

Zamračil se. "Nebyla jsi podnapilá. Měla jsi v těle drogu."

"Adriane," unaveně jsem si protřela oči. Hodiny ukazovaly půl jedenácté večer, "nech mě už být."

"Neodcházej." Zaprosil.

Zavřela jsem oči. "Dej mi důvod, proč zůstat."

Rychle přešel tu vzdálenost mezi námi a uchopil můj obličej do dlaní. To teplo, které z nich vyzařovalo, mě prudce zasáhlo. "Protože tě miluju víc než cokoli na světě. Protože mi na tobě záleží."

Sebrala jsem veškeré své síly a odtáhla se. "To nestačí."

"Liss-"

"Sbohem, Adriane."

A s tím jsem si vzala svůj kufr, batoh a zamířila ke dveřím.