The Dead Bride (Teen Wolf FF)

Hallucination?

Z pohledu Blair:

Dveře se opět s hlasitým rámusem otevřeli a mohla jsem vidět jak si dovnitř nakráčel sám Deucalion. Teď měl na očích brýle s červenými sklíčky a v pravé ruce držel dlouhou slepeckou hůl.  Za ním se nesla Kali a jeden z dvojčat. Podle oblečení jsem poznala Ethana. 

"Jsi doufám odpočatá?" Usmál se na mě Deucalion. "Ležím tady už takhle asi hodinu. Spíš mě to unavilo." Obrátila jsem oči v sloup a hned po tom jsem stihla hodit nenávistní pohled směrem k Ethanovi. 

"Odvažte ji." Rozkázal Deucalion a Kali ke mě ihned přiskočila aby mohla svému pánovi vyhovět. Odpoutala mi pouta nejdříve z kotníků a pak teprve ze zápěstí. Nevzpírala jsem se, nemělo by to cenu a navíc jsem si šetřila síly. 

Kali si stoupla za mě a pevně mě držela za paže. Už jsem říkala, že tu mrchu nesnáším? Asi stokrát co?

"Ethane." Pokývl Deucalion na jednoho z těch ďábelských dvojčat a Ethan kývl na souhlas. Jak si takhle sakra můžou rozumět? Ethan ke mě přišel a chytil mě za jednu paži. Kali za druhou. Fajn, je na čase vymyslet nějaký plán. Zdá se, že jsem v úzkých. Bože, jestli existuješ nechtěl by si mi vnuknout nějaký ten nápad, co?

Deucalion ke mě přešel a postavil se tak dva kroky ode mě. "Děláš velkou chybu. Oni si pro mě přijdou." Sykla jsem na něj dřív než stihl něco říct on. "Já vím. Je jen otázka, jestli přijdou včas nebo až bude příliš pozdě. " Pokrčil rameny a na tváři měl úsměv. "Nikdy nebudu dělat pro Vás." Zakroutila jsem hlavou a sama jsem se divila, že zním docela přesvědčivě.

"Až otevřeš oči, uvidíš vše jinak." Kývl a přešel za mě. "Připravená?" Dodal za mnou. Tohle znám, věděla jsem, co chce dělat. Tohle bude bolet. Začala jsem se vzpírat, vykopávala jsem nohy, trhala rukama, ale Kali i Ethan mají silný stisk. Pevně mě drželi. 

Cítila jsem jak mi Deucalion přiložil zezadu na krk své ostré vlkodlačí drápy. Je pozdě. Nemůžu už nic udělat. Ne, nejsem pesimista, ale poznali by jste to sami, být na mém místě. 

Ještě mi do hlavy žádný vlkodlak nelezl. Neznám tu onu slavnou bolest. Teď ji poznám. 

Cítila jsem jak mi jeho tři drápy pomalu zajíždí pod kůži. Ihned jak se ty ostré pařáty setkaly s mým masem pocítila jsem bolest, jako kdyby někdo vzal kudlu a probodl mi krk skrz na skrz. Bolest se šířila a já ji jako vibraci cítila po celém těle. Bylo to jako když do mě uhodí blesk. Nemohla jsem jinak než křičet. Křičela jsem tak nahlas, že mě museli slyšet i vlkodlaci v Africe. 

Má to vážně až tak bolet? Tahle bolest mi normální nepřišla. Přišla jsem si, jako kdyby mě porcovali za živa. Ale Deucalion nepřestal. Drápy mi zarazil ještě hlouběji a cpal se mi do hlavy. Chtěla jsem něco udělat. Bránit se, ale ta bolest mi nedovolila na nic jiného myslet. 

Z plného hrdla jsem křičela, ale bolest mi to nebralo. Věděla jsem, že musím něco udělat, než Deucalion dodělá svou práci, ale ta bolest mi nepomáhá. 

Už jsem myslela, že vážně umírám, ale v tu chvíli jsem měla pocit, že bolest odchází. Už jsem přestala křičet a tolik sebou třepat. Nemohla jsem se moc hýbat, byla jsem jako paralyzovaná, ale koutkem oka, jsem zahlédla kam ta bolest mizí. 

Mizela nalevo ode mě. Nalevo stojí Ethan. 

To se mi snad zdá. Všimla jsem si, jak rukou, kterou mi svírá paži mu probíhají černé žíly. Přebírá ode mě bolest, aby mi ulevil. To vlkodlaci umí. Ale proč to dělá? 

Žíly z rukou mu zmizely a moje bolest byla taky pryč. Tedy aspoň na chvíli. Tak bych teď měla kašlat na to, proč to Ethan udělal a měla bych se snažit samu sebe zachránit.