The Dead Bride (Teen Wolf FF)

Ethan or Aiden?

Otevřela jsem pomalu oči a k mé smůle zjistila, že to všechno nebyl jen sen. Pořád jsem byla v té malé temné místnosti s Isaacem vedle sebe. Divím se, že když jsem spala, nenavštívil mě ten, co mě nutí zabíjet, ty kteří se mu nezamlouvají. Že by to se mnou vzdal? 

Zvedla jsem hlavu z jeho ramena a narovnala se. Isaac spal. 

Trošku jsem se od něj odtáhla abych ho nevzbudila a vyndala z kapsy telefon. 

7:38 ráno. Na vrchu displeje se mi jasně vysmívalo, že není žádný signál. Postavila jsem se na nohy a trošku se protáhla. Z toho sezení mě bolela záda i zadek. 

Potřebovala jsem nutně něco vymyslet. Musíme se odsud dostat. Zkusila jsem metodu svého bratra a začala jsem po místnosti s chodit sem a tam. Stiles tvrdí, že se mu tak přemýšlí nejlíp. A věřím mu to, vždy když takhle chodí jak blázen, vymyslí něco dobrého. 

Musela jsem tak chodit skoro 15 minut, ale nic moc mě nenapadlo. Isaac by mohl zkusit zavít, Derek jako jeho Alfa by ho měl slyšet, pokud nejsem úplně daleko od města a bylo by pro něj lehčí nás najít. Ale co když jsou tyhle zdi zvukotěsný, nevyšlo by to a ještě by jsme na sebe upoutali pozornost alf a nechci vědět co by nám udělali. Tohle jsem zamítla. 

Koukla jsem se na displej telefonu kolik je hodin a málem jsem přestala dýchat, když se tam objevila jedna čárka signálu. Svit naděje. Stála jsem zrovna u zdi na druhé straně místnosti od Isaaca. Jenže já blbec tím telefonem hýbnula a čárka byla hned pryč. "Sakra!" Zaklela jsem nahlas. 

"Blair, co se děje?" Ozval se Isaac, kterého jsem tím vzbudila. Postavil se na nohy a přešel ke mě. Jak ráda bych myslela na to, jak krásně vypadá po probuzení, ale měla jsem jiné starosti. 

"Měla jsem jednu čárku signálu, ale už je pryč." Vzdychla jsem. Měla jsem chuť dát pěstí do zdi, ale zavrhla jsem to, protože vím, že by mě to docela bolelo a musím se teď šetřit.  Přešla jsem blíž ke zdi a stoupla si na špičky jestli třeba výš signál nebude, ale s mojí výškou výš není tak o moc výš. 

"Půjč mi to." Isaac se zasmál mým pokusům a vzal si ode mně telefon. Bylo hezký v téhle ne moc dobrý situaci slyšet jeho smích. Natáhl ruce nahoru a zkoušel hledat v různých výškách a polohách telefonu signál.  "Dvě čárky!" Skoro vykřikl. "Pak že jsi už signál zkoušel." Obrátila jsem oči v sloup, když jsem si vzpomněla jak před tím říkal, že tu signál není. 

"Nebyl tu signál." Bránil se. "Musíš umět hledat." Zasmála jsem se, protože jsem byla fakt šťastná aspoň za ty dvě čárky. "Rychle vytoč Stilese." Pobídla jsem ho. Isaac nechal mobil ve stejné výšce jako předtím a trochu s námahou (protože ten telefon musel být fakt vysoko) vytočil v kontaktech Stilese. 

Vyzvánělo to. "Prosím, zvedni to. Zvedni to." Modlila jsem se nahlas. Isaac to dal na reproduktor.

"Panebože, Blair?" Ozvalo se z telefonu. Tak ráda jsem slyšela jeho hlas a potěšilo, že mě nazval Bohem.  "Stilesi." Vzdychla jsem s úlevou. "Jsi v pořádku?"  Zajímal se. "Na dojemný chvilky nené čas.  Musíte nás odsud dostat. Chtějí využít Blaiřinu moc, protože vědí, že budou další na seznamu. " Vložil se do toho Isaac. 

"Ty jsi tam taky?" Vzdychl otráveně Stiles, ale vím, že to jen předstíral. Moc Isaaca nemusí, ale vím, že by se z jeho smrti neradoval. "Isaacu? Kde jste?" v telefonu se ozval Derekův hlas. Stiles měl nejspíš telefon na reproduktoru a tuším že tam s ním byli i ostatní. "Já..vůbec nevím, když mě sem vezli byl jsem v bezvědomí." 

"Musíme rychle, máme už jen jednu čárku signálu." Upozornila jsem. "Popiš co vidíš a slyšíš nebo i cítíš." Poradil Derek. "Jsme v tmavé a docela malé místnosti bez oken. Je tu docela vlhko a podlaha je hodně studená." Začal Isaac. "Jako nějaký sklep." Doplnila jsem a Isaac kývl. "Co slyšíš?" Připomněl Derek. Isaac se zarazil a všimla jsem si, že se soustředí na svůj sluch.