The Dead Bride (Teen Wolf FF)

Peter Hale

Domů jsme dorazili až někdy navečer. Byla jsem už převlečená to starého trička, který Stiles bůh ví jak dlouho vozí v autě, ale aspoň se táta nebude vyptávat na mé zakrvácené tričko, které jsme radši spolu i s mikinou, kterou se Stiles snažil zastavit krvácení, po cestě vyhodili do popelnice. 

Před veterinou  jsem se rozloučila s Isaacem, protože já jela domů se Stilesem v jeho jeepu a on se Scottem. 

"Tak..takhle to mezi námi bude pořád? Všechny ty pocity..a tak.." Řekl Isaac, když jsme stáli u jeepu a Stiles se Scottem něco probírali ještě před vchodem do ordinace. 

"Jo..asi jo. Nějak to zvládneme." Usmála jsem se a zvedla ruku abych ho mohla pohladit  po rameni. Taky se usmál, ale pak sebou cukl. "Měly bysme to říct Derekovi. " Pronesl a zadíval se do země. "Já mu to řeknu, stejně s ním chci mluvit." Kývla jsem. Moc se mi do toho nechtělo, ale zajímalo mně, proč se Derek najednou o mně tak zajímá. 

Isaac chápavě kývl a zadíval se mi do očí.Já udělala to samé, nevěděla jsem nad čím přemýšlel on, ale já nad tím, jak to všechno mezi námi dopadne. Všechny ty city, co mezi námi jsou. Jsou skutečné? Nebo je to jen díky spojenectví? Nemůžu posoudit. Zůstali jsme tak skoro dobrou minutu, dokud nás nevyrušil bratrův hlas. 

"Můžeme jet?" Zajímal se a už lezl do auta. Odrhla jsem se od Isaacových nádherných modrých očí, které zářily jak dvě čisté studánky, kývla jsem a pousmála se na Isaaca. "Tak se uvidíme." Nevěděla jsem co říct. Mávla jsem na Scotta a se Stilesem jsme vyrazili domů.

"Kde jste sakra byli tak dlouho? Je už 6 a na nákup jste jeli po obědě." Spustil na nás táta skoro hned mezi dveřmi. "Klid, tati. Potkali jsme Scotta a zajeli k němu a zapovídali se, znáš to." Pokrčil Stiles rameny a nesl tašky z nákupu do kuchyně. S tátou jsme ho následovaly. "A proč máš na sobě to hnusný tričko?" Táta se na mně znechuceně otočil.

"No..dlouhý příběh." Mávla jsem rukou a otec jen zakroutil hlavou.

"Tak co bude k večeři?" Zajímal se. 

"No pokud nám to vyjde tak Lasagne."  Odpověděl Stiles tátovi.

"Blair, vím, že je začátek prázdnin, ale už si přemýšlela, jestli budeš hned pokračovat se školou?" Otočil se na mně táta. 

No tak škola mi úplně vypadla. "Vlastně ani ne." Pokrčila jsem rameny. "Pochopím, když to odložíš a půjdeš až další rok, přeci jenom jsi prožila něco hrozného, nebude vadit, když na ten rok odložíš školu a.." "Ne, tati. Já chci jít do školy. Je to čtvrťák. Čeká mně maturita. Zvládnu to." Rozhodla jsem se. 

Kdybych nebyla blbá, mohla jsem to o rok odložit, vzhledem k mé situaci, by jsem to měla oprávněné a mohla bych si rok užívat doma, ale takhle to já nechci. Chci tu školu dodělat a udělat si maturitu. Čeká mně moje vysněná žurnalistika. 

"Dobře, jak jen chceš. Máš na rozmyšlení ještě dva měsíce." Táta se usmál a pohladil mně po rameni. 

Obdivuju ho. Je to silný muž. Sám vychovává dva puberťáky v nejhorších letech a ještě u toho stíhá být šerif. A ještě k tomu, když jedno z jeho dětí je hyperaktivní Stiles a druhé dítě mu nedávno zemřelo a pak vstalo z mrtvých. Je pravda, že není tak často doma, jak by měl být, ale my mu to nemáme za zlé. Někdo jeho práci dělat musí. A my se o sebe už umíme postarat samy. Přeci jenom už jsme si bráškou několikrát zachránili život. Doslova řečeno.

                                                                           ********************************

Zase ten sklad. Nemám tušení, jak jsem se tu ocitla, ale zase jsem v tom hnusným skladu. Ale tentokrát je to jiné, teď už vím, co je to za místo.