The Dead Bride (Teen Wolf FF)

We'll Help You

Isaac se se mnou došel k Derekově zelené pohovce a posadil se vedle mně. Peter se opřel o pracovní stůl, který stál u velkého tabulkového okna a Derek si stoupl kousek od něj a měl v obličeji svůj vážný a zamyšlený výraz.

"Co se to se mnou děje?" Vzdychla jsem a tvář si vložila do dlaní. Isaac mně pohladil po zádech a pak si odkašlal.  "No, to jsme se spíš chtěli zeptat my tebe." Zvedla jsem k němu zrak a pak se otočila nejdřív na Petera a pak na Dereka. Všichni měli stejný výraz. Nechápavý a chtěli znát odpověď. 

Nechtěla jsem jim říkat nic o mých snech, kde se potkávám se smrtí. Věděla jsem, že jim to nesmím říct. Ale bála jsem s, že když něco řeknu, okamžitě poznají, že lžu. Ale snad nic nezkazím, když řeknu poloviční pravdu.

"Já ale vážně nevím, co se to se mnou děje." Pokrčila jsem sklesle rameny a čekala na jejich reakce. Nic nenamítali, tak jsem usoudila, že mi uvěřili. 

"Tvé oči. Zářili." Pronesl po chvíli ticha Derek. Zvedla jsem pohled k němu. "Cože?" Pokrčila jsem obočí. Derek si založil ruce. "Fialově." Kývl. Otočila jsem se na Isaaca a ten mi to jen kývnutím potvrdil.

"A to jste si nevšimli, že jí z rukou zářila energie?" Ozval se Peter. Derek se na něj s otráveným pohledem otočil. "Já byl ten, komu dávali tou energií rány, takže jo, všimli jsme si." Peter na to jen protočil oči a obrátil zrak ke mně. Když jsem se na něj zadívala, zase se mně zmocnil ten pocit, že bych k němu nejradši hned běžela a například mu urvala hlavu. Odvrátila jsem ihned zrak. 

"Já tady s ním nemůžu být." Zašeptala jsem Isaacovi a kývla na směrem k Peterovi. Nemělo cenu šeptat. V místnosti byli jen vlkodlaci, ti mají uši všude. 

Isaac starostlivě nakrčil čelo. "Cos jí udělal?" Otočil se na Petera nahněvaně. "Já?" Chtěl vědět Peter už trošku dotčeně. "Nic mi neudělal. Já ti to pak vysvětlím." Kývla jsem na Isaaca. Koutkem oka jsem se ohlídla po Derekovi, který vypadal opět zamyšleně, ale při pohledu na mou blízkost k Isaacovi jsem se bála, že mu každou chvíli vylezou tesáky a rozdrásá nám všem krky. 

"Vezmu tě domů." Rozhodl Isaac a spolu se mnou se zvedl ze sedačky. "Ale já chtěla Derekovi vysvětli to o mně a..." "Už to vím." Přerušil mně Derek. Nechápavě jsem se na něj otočila. "Všechno jsem z Isaaca dostal. To o tom co je teď mezi vámi a to o tobě a.." Sklopil hlavu a poškrábal ze na zátylku. 

"Zavolám ti. Popovídáme si o tom." Řekla jsem a přešla blíž k němu. Zvedl ke mně zrak a zakýval hlavou. "Ne, to je v pořádku. Myslím, že jsem to pochopil od Isaaca. " 

"Ne, chci si o tom s tebou promluvit." Rozhodla jsem a on už neprotestoval, jen kývl na souhlas. Všimla jsem si, že od doby kdy jsem se vrátila, Derek ke mně cítí něco víc než předtím. Věděla jsem, že ke mně vždy něco cítil, sám mi to řekl, ale bránil se mně. Teď jde ale poznat, že už se bránit nechce. Jde poznat, že ho bolí, když ví, co je za pouto mezi mnou a Isaacem. Je problém, že já už jeho city neopětuju tak jako dřív. Všechno je jinak. 

Pohlédla jsem na Petera, který si mně zamyšleně prohlížel. Zřejmě přemýšlel nad tím, co se se mnou děje. Jak ho znám, udělá všechno proto, aby zjistil co se mnou je. Došlo mu, že to něco souvisí s ním. Musím se mu vyhýbat. Jako jeho nesnáším snad nikoho, ale nesmím dovolit, aby něco ve mně ho zabilo. Nesmím ze sebe udělat vraha. 

Pohladila jsem Dereka po rameni a na chvilinku zahlédla v jeho očích jiskřičku. "Zavolám ti." Usmála jsem se. Za sebou jsem uslyšela podivné zachraptění, možná že až zavrčení. Budu dělat, že jsem si toho nevšimla, Isaacu. Otočila jsem se na toho žárlivce a společně jsme odešli z Derekova doupěte, jak to všichni hrdě nazývali.