The Dead Bride (Teen Wolf FF)

It's Gone

O 5 dní později:
"Nevíš, kdy se mají Isaac a Derek vrátit z toho jejich podivného výcvikového víkendu?" Zeptala jsem se bratra, poté co jsem seběhla schody do obýváku a skočila vedle něj na gauč. 

"Hele, já je nekontroluju, ale když jeli na víkend, tak se měli vrátit v  neděli ne?" Odbyl mně a dál sledoval televizi.
"Jo, ale to bylo včera a oni nikde." Zakývala jsem hlavou. Isaaca jsem neviděla už tři dny a nevím proč, ale vadí mi to. Potřebuju ho vidět. Potřebuju aby mi byl na blízku. Nevím proč,ale cítím to tak.
"Hmm." Zamumlal bratr a ani na mně neotočil hlavu. 

"Heej!." Nastvala jsem se, sahla po ovladači a televizi mu vypnula, aby mi taky věnoval pozornost. Něco zamumlal na protest a konečně se na mně otočil. 

"Co když se jim něco stalo? Neberou mi telefony." Zase jsem si starostlivě postěžovala.  "Ale alee, tak který ti chybí víc?" Zasmal se. Obratila jsem oči v sloup, ale upřímně- měla jsem jasno v tom, kdo mi chybí víc.
"Jen se o ně bojím, nic víc." Pokrčila jsem rameny. 

"Ale prosím tě, jeli pryč, aby Derek Isaaca trochu víc vycvičil, jsou určitě někde v lese, kde není signal." Pohladil mně po rameni. "Nebo..Derek se dozvěděl, že byl Isaac u tebe večer pokoji a někde ho zabil a zahrabal v lese." Pokrčil rameny a zasmál se. "Blbe." Strčila jsem do něj a zvedla se. 

"Počkej." Zarazil mně. "Co to máš na rukou?" Ukázal na obě mé hole ruce. Nechápala jsem a ruce si prohlédla. Na levém zápěstí jsem měla čtyři malé ranky, které značí stopu po zarytí drápů. Na druhé ruce se mi šinul dlouhý rudý škrábanec.
"Já nevím..prostě se to před chvílí objevilo. Bolí to, ale nevím jak jsem k tomu přišla." Pokrčila jsem rameny. Stiles si stoupl a zvedl moje ruce, aby si je mohl prohlédnout. 

"No, rozhodně to vypadá jako od vlkodlaka." Konstatoval.
"To je blbost. Dnes jsem žádného nepotkala." Zakroutil jsem hlavou. A pak jsem si teprve uvědomila, jak vtipně to znělo. Ale pro naše město je běžné potkávat vlkodlaky, i když většina lidí neví, že má tu čest je potkat. 

"Měli bysme jít za Deatonem." Navrhl. "Ne, nikam nejdu. Vrátím se do svého pokoje a budu pokračovat ve válení." Jemně jsem ho odstrčila a vydala se ke schodům. "Počkej, tohle není sranda. Najednou máš na sobě vlkodlačí škrábance a tobě je to fuk?" Volal za mnou. "Jsem v pohodě, nech to plavat." Mávla jsem na něj a šla nahoru.

Jasně, že mi to nebylo fuk. Napadlo mně, že by to mohli být nějaké ty následky po mém oživení nebo hůř, mohlo by to souviset s tou divnou postavou v mém snu a o tom jsem se Stilesovi nechtěla zmiňovat. 

                                                *****************************************

"Blair, venku máš návštěvu." Když táta přišel později odpoledne do mého pokoje a pověděl mi tuhle větu, bylo mi jedno, že jsem jen v teplácích, v pytlové mikině a vlasy jsem měla sepnuté do neupraveného culíku, ihned jsem seběhla schody dolů. Byla jsem přesvědčená, že je to Isaac. No když jsem otevřela dveře byla jsem zklamaná. 

"Jacksone?" Pusa se mi nedobrovolně trošku pootevřela překvapením. "Ahoj, Blair." Hlesl a nervozně přešlápl. Vylezla jsem ven a zabouchla dveře. 

No super. Přímo přede mnou stojí sám osobně můj vrah a já ochotně si s ním jdu povídat. Ale necítila jsem k němu nenávist. Měla bych. Vlastně jsem toho kluka ani nikdy neměla ráda, je to nafoukanec, ale svou smrt mu nevyčítám. 

"Vím, že jsem ten poslední koho bys asi chtěla vidět. Vím, že máš chuť mě zabít a.." Začal, ale já ho přerušila. Takhle nervozního jsem ho ještě neviděla. "Jacksone, hele..nikdy jsem tě neměla ráda. Proč si něco nalhávat,ale, nejsem na tebe naštvaná. Zabila mně Kanima, ne ty, vidím v tom rozdíl."