Ráno jsem se probudil asi v 8. Vyšel jsem z pokoje a všichni už stáli natěšení u stromku. "Konečně, Tede!!!" vyhrkl Barney natěšeně a začal zuřivě trhat dárky s jeho jménem. Žádný překvapení se nekonalo.... Barneymu přibyly do sbírky další tři kravaty a jedny manžetový knoflíčky.
Došel jsem ke stromku a začal jsem rozbalovat dárky určený pro mě. Od Lily a Marshalla jsem dostal Přehled architektury 18.století, od Barneyho novou košili a od Robin leštidlo na moje fešné kovbojské holínky a tužidlo na vlasy. Všem jsem poděkoval a čekal jsem na jejich reakce.
Po chvilce hromadnýho objímání jsme se přesunuli ke stolu a dojedli jsme všechno, co ještě doma zbylo. Ikdyž mi připadalo, že jsem vyjedl snad celou ledničku, na Lily jsem vážně neměl. Naládovala do sebe dva plechy perníčků a zapila to litrama brusinkovýho džusu.
Asi v 11 Barney odešel domů a já jsem si vyšel na procházku po zasněženým Manhattanu. Přes hodinu jsem se procházel po Central Parku a volal jsem s Victorií. Už jsem vážně potřeboval, aby se vrátila... Když mi řekla, že se vrátí už zítra ráno, dost se mi ulevilo.
Dotelefonoval jsem, ale zpátky do bytu se mi vážně nechtělo. Věděl jsem, že je zbabělý se takhle schovávat, ale nějak jsem nebyl schopnej se tomu postavit čelem.
Venku byla ale pěkná kosa, tak jsem se přece jen po chvíli vrátil. "Ehh, kde jsou Marshall s Lily?" řekl jsem rozpačitě, když jsem uviděl v bytě jen Robin. "Marshall odvezl Lily na vypumpování žaludku, bylo jí pěkně zle," odpověděla a sedla si na gauč. "Tak to se nedivím. Snědla toho víc než Marshall v osmadevadesátým na den díkůvzdání u jeho obtloustlépratetičky...a to je co říct," řekl jsem a pověsil jsem si bundu na věšák.
"Tede,... asi bychom si měli promluvit o tom...no, však víš," řekla rozvážně a nervózně se poškrabala za krkem. "Jo, jasně," vyhrkl jsem okamžitě a sedl jsem vedle ní.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Snažil jsem se působit přirozeně, ale popravdě... fakt se mi to nedařilo. "Takže..." začala Robin a nadechla se k dokončení věty. "Počkej, Robin," přerušil jsem jí a pokračoval jsem,"je mi strašně líto, co se stalo. Nechápu, jak k tomu došlo a vlastně vůbec nevím, proč jsem to udělal. Victorii miluju a nikdy bych jí nechtěl ublížit," dokončil jsem, upřel jsem oči na Robin a čekal jsem na odpověď. "Tede, je mi to vážně hrozně líto..." řekla polovičním hlasem. "Počkej! Ty za to nemůžeš! Byl to můj zkrat a moje blbost. Hlavní je, že to ani pro jednoho znás nic neznamenalo." okamžitě jsem vyhrkl.
Z POHLEDU ROBIN
Že to ani pro jednoho znás nic neznamenalo... Tak tyhle slova se mi doslova zaryly pod kůži. Nic neznamenalo... Sakra! Kdyby jen Ted věděl... A nebo radši ne...má Victorii ...všechno je fajn....jen já se budu muset přizpůsobit.
"Neboj, Tede. Jako by se to nestalo," řekla jsem a snažila jsem se působit aspoň trochu přesvědčivě. "Díky, Robin. Jo a..." pokusil se říct Ted, když v tom ho něco... teda spíš někdo... přerušil.
"Ahoj, Tede, nakonec jsem stihla dřívější let," ozvalo se od dveří. Stála tam Victorie. Ted se za ní rozběhl a po chvíli muckání oba zmizeli v jeho pokoji.
Já jsem radši vyrazila za Lily do nemocnice. V tom bytě bych nevydržela už ani minutu.
