Ráno nám chvíli trvalo, než jsme se probrali. Nezbývalo nám ale nic jinýho, než začít zase normálně fungovat... Jako první odešla Lily, která musela být už o půl osmé ve školce. Chvíli po ní odešel Marshall do knihovny a po něm odešel Barney do...no, bůh ví kam...
Robin a já jsme zůstali v bytě. Já, jakož to architekt na volné noze, jsem byl v bytě vlastně skoro pořád. No a Robin moderuje zprávy až v 11, takže zůstala doma se mnou.
Udělal jsem vajíčka a sedli jsme k telce.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Zkoukli jsme dva díly Star Treku a vypili jsme fakt hodně coly. Leželi jsme líně na pohovce přikrytí kanadskou mega vlajkou a diskutovali jsme o americko-kanadskejch vztazích.
"Tede???" ozval se najednou zmatenej hlas od dveří. Byla to Victorie. Úplně jsem zapomněl, že se má v 9 stavit! "Ehh...ahoj," řekl jsem a snažil jsem se tvářit tak, jako že jsem nezapomněl. "Tohle je Robin. Robin, tohle je Victorie." "Ahoj. Už jsem o tobě hodně slyšela," řekla Robin s úsměvem. Victorie jen tiše stála u dveří a lehce se usmívala.
Po chvilce Robin odešla do práce a my jsme si s Victorií udělali hezkej den.
Uteklo pár týdnů a mezi mnou a Victorií bylo všechno naprosto perfektní. Dokonce mě pozvala jako doprovod na svatbu. Teprve po jednom měsíci chození? To už něco znamená...
Asi v 7 jsme se měli sejít před domem. Když jsem tam přišel, Victorie už tam stála. Tak strašně jí to slušelo.
Měla na sobě krásný fialový šaty a šedej kabát. Dojeli jsme na svatbu a tu jsme skoro celou protancovali. Byla to vážně úžasná noc...
Kolem půlnoci mi ale zazvonil mobil. "Ehh...čau Tede, jsem dole před domem, jsi ještě vzhůru?" ozvalo se z telefonu. Byla to Robin...a zněla divně. "No...já jsem dneska na té svatbě," řekl jsem. "Šmarijá. Já úplně zapomněla, promiň...Tak si to užij,"odpověděla rozpačitě a zavěsila.
Nějak jsem vycítil, že Robin není ve svý kůži. Bál jsem se to ale Victorii říct a tak jsem udělal největší blbost, kterou jsem v tu chvíli udělat mohl (což se ukázalo i později):
"Victorie, je mi to vážně strašně líto, ale teď mi volal z práce Marshall, že Lily není dobře a že nechce být doma sama, kdyby náhodou se něco stalo. Asi bych tam měl jít," vyhrkl jsem a bylo mi až trapně z toho, jak jsem jí lhal.
"Tak to je jasný, Tede. Běž za ní a vyřiď jí, že jí pozdravuju," odpověděla mile a pohladila mě přes rameno.
Já jsem celej rudej odešel, chytl jsem taxíka a mířil jsem k bytu.
Vystoupil jsem a uviděl jsem Robin, jak sedí v krátkým rukávu na schodech.
"Proboha Robin! Vždyť je prosinec!" vykřikl jsem a dal jsem jí přes záda můj kabát. "Tede, jsem z Kanady, zapomněls?" řekla a hodila mi kabát zpátky. "Tak o co jde, Robin?" usmál jsem se a donutil jsem jí si ten kabát oblíct. "Ahh...To ty Vánoce. Stýská se mi po Kanadě. Dřív jsem tady vždycky něco měla přítele,práci... prostě něco. Teď tady nemám nic," odpověděla bezradně. "Počkej??? Práci?" zeptal jsem se nechápavě a sedl jsem vedle ní. "...Dostala jsem padáka," řekla a povzdechla si. "Ale Robin! Máš nás! A my tě milujeme! Bez Robin Scherbatské by New York stál za nic," vyhrkl jsem prudce.
Ona se jen usmála a opřela se o mě. Doprovodil jsem jí do je jejího bytu a šel jsem domů spát.
