Už se znáš s...?
Z POHLEDU TEDA
Ráno jsem se probudil asi v 8.
Překvapilo mě to... Na to, že jsem toho moc nenaspal, jsem byl překvapivě čilej.
Plnej energie jsem vstal a už z dálky jsem ucítil vůni Lilyinejch lívanců...
Hm..divný... Lívance i mimo lívancovej den?
"Co to tady cítím?" řekl jsem nadšeně a vyletěl jsem ze dveří.
"Mít za snoubenku tuhle úžasnou holku má samý výhody...Například lívance mimo lívancovej den," odpověděl Marshall, spokojeně koukl na Lily a dál pokračoval v hltání lívanců.
"Ahoj Tede." řekla Lily s úsměvem a zvědavě ke mně přistoupila blíž.
Tušil jsem, co bude následovat za otázku...
"Tak co Victorie? Něco novýho? Zdá se fakt milá." vyhrkla Lily a netrplivě čekala, co ze mě vyleze.
"Ona..ona je skvělá. Dneska jdeme do Central Parku," odpověděl jsem naculeně.
Zkoušel jsem to říct bez toho, aniž bych se u toho culil jak šílenej, ale nějak to prostě nešlo...
Sedl jsem ke stolu a naládoval jsem do sebe asi pět obřích lívanců. Po téhle obří žranici jsme všichni sedli k telce a jen jsme funěli. Koukli jsme na zprávy na kanále, kterej jsme jako první uviděli a po chvíli jsme se zase všichni rozprchli.
Marshall šel do knihovny, aby dohnal ten včerejšek, Lily do školky a já za Viktorií.
Když jsem došel do Central Parku, ona už tam čekala s malým dortíčkem v rukou. Zdála se dokonalá... Nevadilo jí, když jsem ji opravoval a dokonce jí ani nevadilo poslouchat moje architektonický pindy o soše Indiana Huntera. VŽDYŤ I MNĚ TO UŽ PŘIŠLO NUDNÝ!
Procházeli jsme se asi dvě hodiny a pořád jsme si měli,co říct. Kolem druhé jsme došli k jejímu domu. Rozloučili jsme se, políbil jsem ji a šel jsem domů.
Po cestě jsem se ještě zastavil v obchodě a nakoupil jsem mlíko. Myslím, že po té dnešní palačinkové žranici ho tam moc nezbylo.
Po návratu do bytu jsem zakotvil u telky a tam jsem do chvilky vytuhnul. Vzbudila mě až podivná smsmka od Marshalla:
Tede, hned přijď do baru! Tomu neuvěříš!
Fakt se mi nechtělo se v polospánku táhnout do baru, ale ta smska zněla dost zajímavě. Hodil jsem na sebe bundu a celej rozuchanej jsem vyrazil.
"Tede! Tede! Pojď jsem!" křičel na mě Marshall sotva jsem vešel do dveří.
Přilítnul ke mně Barney a natěšeně mi zasyčel do ucha: "Je moje!" řekl a tvářil se tak, jako když si lovec vyhlídne svou další oběť.
Pořád jsem nechápal, o co jde.
Barney do mě strčil a dotáhl mě k boxu.
Seděla tam holka. Holka, která mi byla sakra povědomá...
"Jé, hele...to je ta holka z telky." uvědomil jsem si a prohlásil jsem.
"Ehh...já jsem Robin." řekla s úsměvem a podala mi ruku.
"Ted," odpověděl jsem a posadil jsem se ke stolu.
"Co ty tady, Robin?" zeptal jsem se zvědavě.
"Potkala jsem ji na baru a dali jsme se do řeči." odpověděla spokojeně Lily a dolila všem pivo z džbánu, kterej zrovna donesl lehce nalitej Barney.
Tenhle večer byl jeden z večerů, kdy jsme zavírali Mc'Larena.
Seděli jsme tam snad do pěti do rána.
Vyslýchali jsme Robin a dostali jsme z ní snad všechno, co šlo.
Ráno jsme se všichni probudili nahoře v bytě přikrytí obří kanadskou vlajkou a polití pivem (všichni jsme doufali, že to bylo pivo).
Vůbec jsme nevěděl, co se včera dělo, ale tušil jsme, že z nás bude skvělá parta...
