Broken [CZ - Luke Hemmings]

6.

Raději jsem od něj odvrátila pohled. Ještě by mě načapal, jak se na něj dívám. Cítila bych se pak trapně. A proto jsem se raději vrátila k hrnku a doufala, že tady nebudeme dlouho. Kdybych se nebála, že tady někde zabloudím, šla bych domů sama, ale bohužel jsem se... bála.

"A co nám řekneš ty, Eleanor? My o tobě vlastně vůbec nic nevíme," promluvil na mě Michael, díky čemu jsem musela zvednout hlavu. Nebyla jsem moc nadšená, že mě chtěli zapojit do rozhovoru. Předtím mi to úplně vyhovovalo.

"Já...asi nic, nejsem moc zajímavá," odpověděla jsem a prohrábla si své dlouhé, husté vlasy, které nutně potřebovaly zastřihnout konečky. Všimla jsem si, že hlavu od sklenky zvedl i Luke a díval se na mě. Bylo mi to lehce nepříjemné, nechtěla jsem být středem pozornosti.

"Ále...to říkáš jen tak. Jaké jsou tvé koníčky?" zajímal se dál Mike, jeho hlava mu pořád odpočívala na rameni jeho přítelkyně, která mě jako ostatní pozorovala.

"No...já jsem chodila plavat, ale teď jsem s tím přestala," odpověděla jsem a smutně jsem sklopila pohled. I když mi plavání moc nešlo, bavilo mě to. Trénovala jsem se skvělými holkami, které mi teď hodně chyběly.

"A to jsi plavala závodně?" zeptala se mě tentokrát Annie, která měla bradu podepřenou rukou.

"Jo, ale vůbec mi to nešlo," zavrtěla jsem hlavou, když jsem si vzpomněla na své výsledky. Jenže i když jsem v tom nebyla dobrá a nevyhrávala jsem, měla jsem to ráda. Potom jsem už nechtěla plavat závodně, ale holky mě přesvědčily, ať s nimi pořád trénuju, a tak jsem v tom pokračovala.

"Tak proč jsi to dělala?" zeptal se mě Luke a následně si odkašlal. Všichni jsme se na něj najednou otočili. Annie měla vytřeštěné oči, asi ji dost překvapilo, že zrovna on se chtěl zapojit do rozhovoru.

"Já...měla jsem to ráda," odpověděla jsem a podívala se mu přímo do očí, on mi pohled opětoval. Na tváři neměl žádný výraz. Ale až teď jsem si všimla, když jsem si ho pořádně prohlédla, jak velké kruhy měl pod očima.

Včera, jak mě doučoval, mi to ani nepřišlo. Možná jsem si toho jen nevšimla. Vypadalo to tak, jakoby už pár dní neměl pořádný spánek. Já jsem musela vypadat úplně podobně, akorát já jsem to uměla dobře zamaskovat make-upem.

Na mou odpověď nic neřekl, vlastně vůbec nijak nezareagoval. Čekala jsem, že by aspoň lehce kývl hlavou nebo něco podobného, ale on se mi jen dál díval do očí. Za chvíli toho ale nechal a odvrátil pohled.

Já jsem se otočila zpátky na Michaela, který taky šokovaně sledoval Luka. Asi nebylo obvyklé, že by něco řekl. Pro mě to takové překvapení nebylo, včera jsme se bavili dost. Hlavně on hodně mluvil. Musel, protože mi vysvětloval matematiku.

"Já...jdu na záchod," pronesla jsem najednou a rychle se zvedla. Na záchod se mi chtělo už delší dobu, pořád jsem to mohla vydržet, ale takhle jsem aspoň využila příležitosti, aby se mě nevyptávali na věci o mně. Tušila jsem, že by s tím jen tak nepřestali.

"Je ti dobře?" zeptala se ustaraně Annie a napřímila se. Už se pomalu zvedala, že půjde se mnou, já jsem ji ale zastavila tím, že jsem promluvila.

"Jo, budu hned zpátky," ujistila jsem ji a ona s přikývnutím opět dopadla na židli. Pak jsem si to namířila k záchodům. Všimla jsem si jich už tehdy, když jsme tady vešli, takže jsem neměla problém tam trefit.

Byla tam řada. Přede mnou stály čtyři paní a byly tu jen dva záchody. Opřela jsem si hlavu o zeď a zavřela oči. V hlavě mi hrála melodie jedné písničky, kterou dnes zpíval Mike. Utkvěla mi v paměti. Moc se mi líbila. Doufala jsem, že ho znovu uslyším ji zazpívat.