Zarazila jsem se. Netušila jsem jak zareagovat. Seděla jsem na posteli zádama k místu odkud jsem ho slyšelo. Byl to zvláštní pocit. Proč přijel? Proč?
,,Jak ti je?", už podle hlasu byl ustaraný.
Mám se strašně. Nejradši bych se zakopala do země a vymazala všechny vzpomínky. Tomu blonďatýmu hajzlovi bych nejradši zakroutila krkem a tobě bych nejradši dala pusu a obejmula, ale...
,,Mám se dobře, ale co tady děláš?", nechápala jsem celou tu situaci.
,,Do třetice všeho dobrýho, přijel jsem tomu nagelovanýmu zmrdovi rozbít hubu.", začal se smát.
,,Neblbni zase jo?", snažila jsem se nesmát, ale to cukání koutků už se nedalo vydržet.
,,Jsem moc rád, že si se vzbudila. Každopádně, kdyby mi tvoje mamka nezavolala, co se zase stalo, nevěděl bych o tobě nic. Alespoň vidíš, že mi nejsi lhostejná.", asi nevěděl, jak se má tvářit, tak se podíval na naše propletené prsty.
,,Víš, já ani nevím, kde bych začala. Všechno mě to mrzí, chtěla bych to vrátit, ale už to asi nepůjde. Nemělo se to stát.", cítila jsem, jak mě začaly pálit oči. Věděla jsem, že se každou chvílí rozbrečím, ale nechtěla jsem hrát na city. Radši jsem se k němu otočila zády, aby mi neviděl do obličeje. Zevnitř mě spalovalo tolik vzpomínek, že se vodopádu slz nedalo zabránit. Po pár minutách ticha přišlo něco, co jsem nečekala.
,,Teri, neboj, budu tu vždy pro sebe a byl bych rád, kdybych tomu prckovi mohl dělat náhradního tátu, když tě v tom ten neandrtálec neschopnej nechal samotnou.", po těchto slovech mi dal něžnou pusu do vlasů. Brečela jsem jak malé dítě a nebyla jsem schopná jediného slova. Překvapilo mě to. I po tom všem mě v tom nenechal samotnou, i když většina kluků by mě v tom nechalo samotnou.
,,Miluju tě, Teri, a nikdy tomu nebylo jinak. Kdybych k tobě necítil to, co k tobě cítím a byla bys mi lhostejná, neseděl bych tady a nechal bych tě být."
