*Vadim Tkačenko vám odeslal žádost o přátelství.*
To bude určitě jeden z těch fake profilů, pomyslela jsem si a žádost pobaveně potvrdila.
Cinkl mi messenger. Určitě mi píše Simona, měly jsme jít odpoledne ke koním.
Vyndala jsem si mobil z kapsy, odheslovala ho a spatřila v okénku messengeru Vadimovu fotku. Usmála jsem se a pustila jsem se do psaní.
Vadim: Ahoj.
Já: Co potřebuješ?
Vadim: Je slušností pozdravit, než se začneš vyptávat.
Já: Je ubohý, zakládat falešný profily lidí, kterým nesaháš ani po kotníky - tak mi tady nepovídej nic o slušnosti, drahý "Fejku".
Vadim: A jak víš, že je tohle není můj oficialní facebookový profil?
Já: Protože nevidím jediný důvod, proč by si mě chtěl přidat tak známej youtuber jako jsi "ty"?
Vadim: Za vším běžně hledáš nějakej důvod?
Já: Za vším, co mi nepřijde normální.
Vadim: A proč ti nepřijde normální, že jsem si tě přidal?
Já: Protože jsem obyčejná venkovská holka a ty jsi slavnej?
Vadim: No a? Já jsem taky jenom člověk, nebo snad ne?
Někdo zazvonil. Šla jsem otevřít - ve dveřích stála Simona.
"Ty ještě nejsi připravená?", nechápavě se na mě podívala.
"Ne, promiň, měla jsem něco důležitýho na práci.'', říkat jí, že si mě přidal "Vadim" by nebyl zrovna nejlepší nápad.
"Super, máš půl hodiny, jinak jdu bez tebe.'', pousmála se.
"Takže krát dva, děkuju. Pojď dál, ať nestojíš ve dveřích.''
Za necelou půl hodinu jsme vyrazily do nedaleké stáje a mobil jsem nechala doma, abych ho někde neztrazila, ale furt mi vrtalo hlavou, jestli mi ještě napsal nebo ne.
