Teri, nechoď tam, nevěstí to nic dobrého. Prostě tam nechoď. Gabča to pochopí.
Chce se mi tam nebo ne? Nevím. Něco ve mě mi říká, ať tam nechodím, ale na druhou stranu mě to láká. To odreagování, pustit za hlavu všechno, co mě tíží.
Je 17:00. Za dvě hodiny mám sraz s Gabčou a s neznámým. Ten pocit, když strašně ráda poznávám nové lidi, ale strašně se stydím. Fuck logic.
Asi bych se měla jít připravovat, abych stihla autobus, ale pořád čekám, jestli mi třeba čistou náhodou nenapíše Vadim. Tak strašně mi chybí.
Zacinkal mi messenger. Bylo 17:30. Jestli to je Gabča, tak jí zazdím.
Vadim: Ahoj zlato, a dědou to nevypadá vůbec dobře, takže se do Silvestra vrátit asi nestihnu. Mrzí mě to. A co ty, jak se máš?
Já: Miláčku, strašně mi chybíš, ale samozřejmě to chápu. Hlavně se drž, ani nevíš, co bych za to dala, abych tam mohla být s tebou. Za chvíli jdu s Gabčou na koncert Atmo Music, takže se vrátím až někdy ráno. Drž se a zatím pa. Miluju Tě.
Tak teď je mi snad ještě hůř. Už bych se vážně měla jít připravovat, ale místo toho sedím v rohu postele s hlavou zabořenou do polštáře a brečím, jak želva. Nikdy jsem netušila, že to budu bez něho tak špatně snášet. Už tu bolest dál nesnesu. Mám kruhy pod očima, skoro vůbec jsem nespala, furt jen brečím. Už mě to nebaví..
Po dlouhém přemýšlení jsem se zvedla a zamířila do koupelny, abych se převlékla a zakryla ty obrovské kruhy pod očima. Strávila jsem nad tím téměř půl hodiny a kdybych se nekoukla na mobil a nezjistila, že jsem v časovém skluzu a že mi za necelých 20 minut odjíždí autobus, asi bych v té koupelně strávila dalších 30 minut. Hodila jsem na sebe bundu, obula jsem si svoje oblíbené Nike tenisky a vyběhla jsem ven, směrem na zastávku. Stihla jsem to jen tak tak.
Při příjezdu do Prahy jsem si zase vzpomněla na Vadima. Potlačovala jsem slzy celou cestu k Palladiu.
Už z dálky jsem viděla, jak tam Gabča netrpělivě přešlapuje a povídá si tam s nějakým klukem. Nejdřív jsem si myslela, že je to Jonáš, ale ten stál vedle ní na druhé straně. Tohle vypadalo na nějakého sexy blonďáka.
Když mě Gabča zbystřila, rozeběhla se ke mě.
,,Ahoj, Teri! Chyběla si mi!", zakřičela na dálku a po tom co ke mě doběhla mě přívětivě obejmula.
,,Ahoj!", také jsem ji obejmula a usmála jsem se.
Mezitím co jsme se s Gabčou objímaly, jsem uslyšela, jak se k nám blíží Jonáš s tím neznámým sexy blonďákem. Když jsem zvedla hlavu, abych Jonáše pozdravila, uviděla jsem něco, nebo spíše někoho, z koho mi samým překvapením málem spadla čelist. Pane bože, stál tam. V celé své kráse a mě nezbývalo nic jiného, než tam stát s pusou dokořán a rudnout.
,,Teri je na čase vás dva seznámit. Takže Teri tohle je Zdeněk, Zdeňku, tohle je Teri.", seznámila nás Gabča s úsměvem na tváři, ale já nebyla schopná ze sebe dostat jediný slovo.
,,Ahoj Teri, rád tě poznávám.", natáhl ke mě ruku.
,,Taky tě ráda poznávám'', začervenala jsem se a v tom momentu, kdy mi stiskl ruku jsem cítila, jak se mi v břiše rozlétlo milion motýlků.
____________________________________
Mimochodem, strašně bych vám všem chtěla poděkovat za 104 votes. Jste neuvěřitelní. ❤
