~SMS~ (probíhá korekce)

~17~

~Co se dělo podobu dvou týdnů~
„Jess?" Zavolal mě taťka a já k němu hned přišla.
„Ano?" zeptala jsem se.
„Všiml jsem si, že se opravdu snažím a chci ti tedy říct že do té Evropy jet můžeš." skočila jsem mu okolo krku a objímala ho.
„Děkuji děkuji." dala mu pusu na tvář a odtáhla se.
„Kdy letíte?" zeptal se.
„3.6 večer." usmívala jsem se jako sluníčko. „To je za čtyři dny." řekl vyděšeně táta. „Máš všechno? Nepotřebuješ ještě něco koupit?" bylo vtipné ho takhle vidět.
„Nic nepotřebuju." usmála jsem se a odešla do pokoje.

JAI: Už jen týden zlato.
YOU: už jen týden.
~
YOU: Jaii už jen šest dní. Strašně se na tebe těším.
JAI: Já na tebe víc.
~
NINA: Jess už jen pět dní.
YOU: Ani nemkneme a jsme u nich.
~
JAI: Princezno. ČTYŘI DNY
YOU: Dneska mi to taťka oficiálně dovolil.
~
YOU: Tři dny.
JAI: Už se nemůžu dočkat.
~
YOU: Jaii. Dva dny.
JAI: Těším se jak malý.
~
JAI: Jeden
YOU: Den

~ DEN ODLETU (PÁTEK)~

Zrovna je něco okolo čtvtré hodiny a my jedem na letiště. Nemůžu se dočkat. Beau vůbec nic netuší. Bude úplně překvapený. Vystoupili jsme s taťkou z auta a on z kufru vytáhl můj kufr. Hned vedle nás zaparkovalo auto od Niny. Společně s Ninou jsme vešly do letištní haly a šly se postavit do fronty. Rodiče si sedli někam bokem a čekají až nás odbaví.
„Dobrý den. Kufr prosím položte na pás a ukažte mi vaši letenku." promluvila na mě slečna a já udělala to co řekla. Na kufr mi dala takový ten papírek a on zajel někam pryč. Vyšla jsem z řady a čekala na Ninu. Po chvilce přišla, tak jsme se vydaly za rodiči.
„Kdy vám to letí?" zeptala se mamka Niny.
„Za dvě hodiny." řekly jsme obě najednou.
„No tak my už půjdeme do té haly, kde se čeká na letadlo a kde jsou ty obchůdky." řekla Nina a já přikývla. Přešla jsem k tátovi a pořádně ho objala.
„Budeš mi chybět tati." z oka mi upadla slza a já ji setřela.
„Dávej na sebe pozor a napiš až budete v Německu." Taky mluvil smutně.
„Napíšu. Starej se o Endy." usmála jsem se a od táty se odtáhla. Ještě jsem mu dala pusu na líčko s rozloučila se s ním. Nina se taky rozloučila, tak jsme mohly jít. Prošly jsme všemi kontrolami a šly se podívat na obchůdky.
„Jdeme nejdříve do Viktorky." vykřikla jsem když jsem uviděla ten obchod.

Už asi jen deset minut a začnou pouštět do letadla.
„Do prdele." řekla jsem.
„Co je?" vystrašeně se mě zeptala Nina.
„Úplně jsem zapomněla napsat Jaiovi." rychle jsem vytáhla mobil a najela na zprávy.

YOU: Za deset minut začnou pouštět do letadla. Tak moc se těším. Přijedete pro nás nebo jak?

JAI: Strašně moc se těším. Přijede pro vás auto a doveze vás k tour busu.

YOU: Beau o tom neví že ne?

JAI: Nic jsem mu neřekl.

YOU: Už pouštějí do letadla takže napíšu až budeme v Německu. Zatím se měj.

JAI: Už se těším princess.

Zamkla jsem mobil a vstala. Nina taky vstala a šla za mnou. Došly jsme k letušce a podaly ji naše pasy a letenky. Usmála se na nás a pustila nás do letadla.
„Jaké to jsou sedadla?" zeptala jsem se.
„38,39" odpověděla Nina, která hledala naše místa.
„Tam." ukázala jsem a vydala se k místům. Do úložného prostoru jsem si dala kabelku a sedla si na místo k oknu.  Po půl hodině bylo letadlo plné. Nadechla jsem se a vydechla. Nikdy jsem letadlem neletěla. Nehty jsem zaryla do sedadla a potom si připnula pás.
„Dobrý den. Děkujeme, že jste si zvolili právě náš let." mluvila letuška a ostatní začaly ukazovat, kde jsou únikové východy a jak zacházet s tou maskou. Podívala jsem se z okna a všimla si, že se rozjíždíme. Letadlo zrychlovalo a moje srdce bilo čím dál rychleji. Letadlo se odlepilo od země a my letěli. Usmála jsem se a podívala se ven na vzdalující se krajinu. Otočila jsem se na Ninu a objala ji.
„Jsem tak šťastná." řekla jsem a odtáhla se od ní.
„Já taky." usmála se a podívala se z okýnka. Opřela jsem se a sledovala nebe. Nevím jak, ale usnula jsem .