~SMS~ (probíhá korekce)

~14~

„Tady napravo je jídelna. Vaří tam dost nechutně. Na konci chodby je vstup do tělocvičny." ukazovala jsem Cameronovi všechny patra školy. Zrovna zazvonilo. „Co máš teďkom za hodinu?" zeptala jsem se ho a on se podíval na rozvrh.
„Výtvarku." usmál se. Asi se rozteču.
„Tu mám teď taky. Tak jdeme." zavelela jsem a pak jsme se vydali do ateliéru. Šla jsem ke svému místu a čekala dokud nepřijde učitelka. Ještě jsem si z tašky vytáhla mobil a poslala jsem snap. Chvilku jsem se dívala jestli si to někdo nezobrazí a všimla jsem si, že si to zobrazil Jai. Trošku ho poškádlíme. Mobil jsem nastavila na Cameronana.
„Camerone." zavolala jsem na něj a on se otočil rychle jsem to vyfotila.
„Už nic dík." usmála jsem se na něj a on se otočil. K té fotce jsem dopsala srdíčka a poslala to Jaiovi. Hned si to otevřel, ale nic neposlal. Mobil jsem zamkla a vrátila do tašky.

Po náročném dni jsem konečně mohla jít domů. Celou školu jsem byla s Cameronem takže super. Přišla jsem domů a skočila do postele. Jak mi dneska chyběla. Z tašky jsem vytáhla mobil a hned ho odemkla.

YOU: Jaiíčku jsi tady?

JAI: Kdo to byl?

A je to tady. No počkej to si vychutnám. Usmála jsem se.

YOU: Kdo?

JAI: Ty víš o kom mluvím.

YOU: Nevím.

JAI: O tom klukovi.

YOU: Jakém?

JAI: Nedělej blbou Jessico.

Sakra on je naštvaný.

YOU: Je u nás na škole nový.

JAI: Jasně.

YOU: Jaii. Promiň. Já jen chtěla vědět jestli s tím něco uděláš, když ti to pošlu.
zobrazeno

YOU: Omlouvám se.

YOU: To na mě kvůli toho budeš naštvaný?

YOU: Jaii.

YOU: Fajn buď si naštvaný.
zobrazeno

Mobil jsem dala na noční stolek a hlavu zabořila do polštáře. Tohle jsem posrala. Sedla jsem si a připravila kameru, kterou jsem hned zapnula. Na kolena si dala počítač a pustila Sorry od Justina Biebera. Našla jsem nějakou verzi,  která se mi moc líbila, tak jsem na ni nahrála cover.

Dozpívala jsem a kameru vypnula. Video jsem si dala hned do počítače a rovnou na youtube. Sdílela jsem to na twitteru a dokonce tam označila i Jaie. Všechno jsem dala stranou a šla do obýváku za Endy.
„Ahoj miláčku." pozdravila jsem ji a uvázala obojek. Obula jsem si boty a vyšla společně s Endy ven. Prošla jsem naší čtvrtí až do parku, kde bylo dětské hřiště. Odepla jsem Endy obojek a sedla si na houpačku. Vždyť jsem zase nic tak hrozného neudělala, nebo jo? Přemýšlela jsem celkem dlouho a uvědomila si, že si nezvala mobil. Fajn okej.
„Endy!" zavolala jsem, ale moje štěňátko se nevrátilo.
„Endy!" zakřičela jsem znovu a popošla o kus dál. „Endy k noze!" nic. Do očí se mi nahrnuly slzy, ale já nepřestala volat.
„Endy"
„Endy"
Volala jsem asi hodinu, ale nic. Po tvářích mi stékaly slzy a já se rozeběhla domů. Otevřela jsem dveře a vběhla do obýváku. Hned si mě všiml táta.
„Tati. E-Endy se ztratila." rozbrečela jsem se ještě víc.
„Cože? Kde?" nechápal.
„Já byla-Byla jsem v parku, kde jsem jí dala na volno a pak si sedla na houpačku a ona se někam zautíkala. Volala jsem na ni hodinu, ale ona se nevrátila." dopadla jsem na zem a tvář schovala do dlaní.
„Zlatíčko najdeme ji." jen jsem přikývla a dál seděla na zemi.
„Půjčím si tvůj počítač ,abych mohl vytisknout letáky a půjdeme je ještě teď vylepit dobře?" zase jsem přikývla a šla s taťkou do mého pokoje. Odemkla jsem mu počítač a on začal pracovat. Psal tam to co se většinou píše. Že se ztratil pes. Slyší na jméno Endy a okolo krku má fialový obojek. Přidal tam moje i jeho telefonní číslo a potom to dal vytisknout. A ještě připsal, že jestli ji někdo najde tak, že dostane i nějakou odměnu. Vytisklo se okolo sto kopií, které jsem schovala do tašky. Vzala jsem mobil a dala ho do kapsy kalhot. Taťka šel do garáže pro lepidlo a mohli jsme jít. Vylepili jsme to v naší čtvrti, v parku, ve vedlejších ulicích a všude možně. Odemkla jsem mobil a nejdříve zapnula snapchat. Vyfotila jsem to a dala to na mou my story. To samé jsem udělala i s facebookem, twitterem a instagramem.
„Už nám došli letáky. Půjdeme domů. Neboj on ji někdo najde." snažil se mě povzbudit táta, ale moc mu to nešlo. Přišli jsme domů a já v obýváku viděla prázdný pelíšek. Její hračky se kterýma si teď nikdo nehrál. Vešla jsem do pokoje a lehla si do postele.