dangsin-i sangcheoleul juji masibsio[dokončeno]

23.kapitola: Potrat

23.Kapitola:Potrat

Hneddruhý den jsem se kompletně přestěhovali do našeho bytu. A podvou týdech jsem skončila v nemocnici. Naštěstí to byl jenomslepák. A v ten den co jsem já nastoupila do nemocnice tak Terkašla s miminkem domu. Má chlapečka, pojmenovala ho Cho-Lee. Sedělajsem si na postely a četla něco na netu. Jenom jsem slyšelaklepání a cvaknutí dveří.

„Lee,pozdrav tetu Jekkie."ve dveřích se objevila Terka s malým. Položila přenosku s malýmna postel. Hned jsem ho odepla a vzala k sobě.

„AhojLee. Já jsem teta Jekkie. Kamarádka tvojí mamči. Ty jsi alepodobný tatínkovi."rozplývala jsem se nad malým.

„Jo.Gukkiemu je hodně podobný."usmála se Terka a vzala si Leeho k sobě. Já jsem si odkašlala.

„Terko.Já i ostatní víme že Lee, Gukkieho není, je Jae-e. A opovaž sepopírat. Ten týden co jsi přišla do jináče Gukkie nebyl doma."složila jsem ruce na hrudi. Terka dala Leeho do přensky apřipoutala ho.

„Tohleposlouchat nebudu."řekla a naštvaně odešla. Ať si trhne nohou, všichni to ve vileví, jenom ona si to nechce přiznat. Odpoledne mě pouštěli domu,doma jsem si hned sedla k laptopu a koukala na kočárky a kolíbkypro miminko. Zelo si lehkl na moje stehna a tím mě donutil se opříto pohovku. Laptop jsem nechala laptopem a výskala jsem Zela vevlasech.

„Užse na malý těšim. Ještě půl roku. Proč to musí být šestměsíců, to nemůže být jenom tři?"Zelo přiložil ucho na moje bříško.

„Jekkie,musim ti něco říct. Ale hlvně mi slib že se nebudeš stresovat."Zelo si sedl a chytl m za ruce.

„Slibuju."odkývla jsem. Co si na mě zase vymyslel.

„Miláčku,jak jsi ty tři dny nebyla doma. Tak jsem byl zručit tu rezervaci vhotelu. Ale recepční mi řekl že tam někdo na mě čeká. A bylato Saya. Dali jsem si skleničku na urmířenou a ona mi do toho pitíněco hodila. Neubránil jsem se a vyspal se s ní."vysvětlil mi Zelo. Všechny pocity se mi začali mixovat dohromady.Vyvlíkla jsem se z jeho sevření rukou a začala jsem chodit sem atam.

„Zeloraději běž ven."poradila jsem mu, když mi dal ruce na ramena. Měla jsem sto chutímu zabodnout nůž do zad. Zelo jenom přikývl a odešel. Chvílijsemstála u okna a koukala na rušnou ulici. To ale uplynula hodila. Šlajsem do kuchyně a zvzala do ruky nůž, ale to někdo zazvonil. Šlajsem otevřít a bez koukání na osobu za dveřmi, jsem šla dokuchyně. Už jenom podle zavírání, dveří, chůze a vůně jsempozvala že je to T.O.P.

„Jekkie.Neřikej mi že si chceš ublížit."podíval se na mě smutným pohledem.

„Chtěla.Ale ty jsi mi to překazil."mile jsem se na něj usmála. Ale začalo mi být špatně.

„Jekkie.Jsi celá bledá. Sedni si."T.O.P mi pomohl na židli, na kterou jsem si hned sedla a dal jsem sidlaň před ústa. Něco se děje s miminkem.

„Jsitu autem?"zeptala jsem se T.O.P-a a pohotově přikývl.

„Takjedeme do nemocnice miminku se něco děje."řekla jsem a šla do obýváku, kde jsem popadla kabelku. T.O.P měvzal autem do nemocnice, to jsem začala stráce vědomí.

Otevřelajsem oči a vedle mě Zelo. Pravda odjel na den do háje, nezvedaltelefony. Až na nové číslo zareagoval. Ale volal mu Gukkie a řeklmu co se stalo.

„Jekkie.Jsem rád že jsi v pořádku."chytl mě za ruku. Já jsem se posadila a vysmekla se ze Zelovi ruky.Kamaráde jsem na tebe naštvaná

„Jekkie.Chce to pauzu. Oba by jsme si od sebe měli dát, pauzu. Já vim jeto dva týdny co jsme svoji. Ale nachvíli, jenom na chvíli to chcepauzu."začal Zelo a já přikývla.

„Fajn.Jenom abys věděl, tím co jsi mi předevčírem řekl, jsi miulížil a hodně."u poslední věty jsem se rozplakala.

„Běžnebo zavolám sestru."radila jsem mu. Hrdě přikývl a odešel. Celýden jsem jenom leželaa čučela do stopu. Nic jiného mě nenadchlo. Po třech dnech měpouštěly domu. V bytě jsem našla Zela s JongUpem.

„Jenomsi vezmu věci a odejdu."řekla jsem a šla ke schodům. Ale JongUp mě zastavil.

„Jekkie.On to tak nemysel. Byl pod vlivem drog. Nevěděl co kvákal. Vždyťje z toho celej špatnej. Ani nemluví."zasával se ho JongUp.

„Fajn.Až se proberu z toho tranzu, tak budu u tety. Po cestě jsem jídávala vědět."řekla jsem a šla si sbalit věci. Ale když jsem házela oblečenído kufru, tak jsem slyšela bouchnutí dveří a zamknutí.

„Jekkie.Ale já tě nepustím. Vážně mi na tobě zálěží. V ten den cojsi potratila jsem byl taky v livu drog. Nevěděl jsem co kvákám.Jekkie neodcházej. Já ti splním modré z nebe."sliboval mi.

„Jekkiejá tě prosim na kolenou."klekl si předemně. 'Notak Jekkie, on před tebou klečí. Ne Jekkie! Nesmíš mu toodpustit. Ale on před tebou klečí.'hádala jsem se v duchu. Oddechla jsem si.

„Zelo.Pokud se do měsíce pohádáme tak odcházim."řekla jsem konečně. A moje slova paltí.

Celýměsíc jsme se nepohádali. Ani po dvou měsících nebyla žádnáhádka. A před týdnem jsme si pořídili štěňátko zlatéhoretrívra, štěňátko je bílé a krásné. Zelo dal dlaně na mojeboky. Musí letět na Tour do Japonska, když tamten odpískali kvůliTerce.

„Miláčku,kdyby se ti cokoliv stalo volej. A kdyby tě navštěvoval T.O.P, GDnebo některý znich, tak jsem jim nařídil dát na tebe pozor.Slibuješ že zavoláš?" zeptal se mě Zelo. Já jsem seohlídla na opodál stojícího T.O.P-a. Nevinně se usmál. Já jsemsi zavrtěla hlavou. Otočila jsem hlavu zpět na Zela.

„Slibuju.Budu ti dávat vědět vždycky mezi šestou a devátou večer."slíbila jsem mu. Dlouze mě políbil a sehnul se k bříšku.

„Aty mi slib že maminku nebudeš zlobit. Musíte si na sebe dávat oběpozor." mluvil Zelo k miminku. Já jsem se pro sebe zasmála.Na ultrazvuku jsme zjistili že budeme mít holčičku.

„Neboj.My ti s Mikou sliujeme že budeme hodné a nebudeme T.O.P-a zlobit. Ikdyž já bych mohla." zasmála jsem se.

„Tynezlob a Jekkie, ty zlob T.O.P-a jak chceš." usmál se Zelo nabříško a pak na mě. T.O.P se zatvářil uraženě. Aby se námtaky nepontentočkoval

„Hejvy dva. Koukejte pohnout za chvíli nám to letí!" pokáralnás Chan. Ten by si měl hledět DaeHyuna. Zelo mě dlouze políbil,pohladil bříško a odcházel do letadla. Ještě jsem mu mávala apak jsme s T.O.P-em jeli do domu BigBang. Ale na jedné světelnékřižovatce do nás narazilo několik černých aut. T.O.P mělotřes mozku pár narazených žeber, hnutý krk a naraženou rukou.Já dopadla o hodně hůř. Bříškem a hlavou jsem narazila dovolantu a ještě jsem k tomu začala krvácet.

„Takco je ti líp?" zeptal se mě T.O., když mě převezli potřech dnech nanormální pokoj.

„Jo,je. Ale pořád mi chybý kus mě." odpověděla jsem mu.Nejhorší bylo to co mi řekli doktoři, miminko nepřežilo a navícpři nárazu se mi otočili vaječníky kolem osy, takže je museliodebrat. Už jsem to Zelovi volala, ale nevim jak zvládne tenkonzert.

„Jekkie,měl jsem řídit já. Kdybych řídil já tak by se ti to nestalo."T.O.P si to začal vyčítat.

„T.O.P-e,tohle bylo napsaný v osudu. Nikdo tomu nemohl zabránit. Co kluci,nevadí jim Mika? Když jsme my dva tady." zeptala jsem seT.O.P-a na Miku, to je to moje a Zelovo štěňátko.

„Ne.Prý je u nás teď Tablo s dcerou, takže v pohodě." ujistilmě a já přikývla.