~SMS~ (probíhá korekce)

~8~

„No víš." začala jsem, „nemám žádného sourozence, žiju jen s tátou a Endy. Když mi bylo pět máma se začala opíjet, kouřit a trochu brát i drogy. Doteď nevím proč s tím začala. Táta se s ní rozvedl, když mi bylo a šest. Odstěhovali jsme se do L.A. Jinak jsem dříve bydlela v Miami. Máma zůstala v Miami v hrozném stavu, ale nechtěla nás tam a ani my jsme tam s ní nechtěli být z důvodu, že mě párkrát i zbila tak že jsem skončila v nemocnici. Takže jsem se s tátou odstěhovala tady. Taťka přítelkyni nemá, i když by si měl nějakou najít. No a když mi bylo asi devět došel nám dopis, že máma umřela. Byla to pro mě rána, ale nikdy ji nedokážu odpustit to co mi dělala, i když to znám jenom z vyprávění. V L.A. jsem potkala Ninu, kterou beru jako svou sestru. Jinak babi s dědou od mamky jsme přestali vídat, protože taťkovi dali za vinu, že kvůli něho moje máma umřela. A rodiče od taťky bydlí tady v L.A. A to je asi vše." dokončila jsem svůj proslov a po tvářích mi začala téct jedna slza, kterou jsem hned setřela. Jai se na mě koukal s otevřenou pusou a nic neříkal.
„Jai?" zeptala jsem se ho a on se konečně probral.
„P-promiň. Je mi líto, co se stalo. Jak matka může mlátit svou malou dceru?!" ptal se spíš sám sebe. Jen jsem zvedla ramena a hladila Endy. Bylo chvíli ticho, ale potom jsme si začali zase povídat.

Koukla jsem se na mobil a čas ukazoval 2:45.
„Měli bychom jít spát." řekla jsem a zívla si.
„Dobrou noc krásko." řekl a mé tváře zčervenaly.
„Dobrou Jai."
„Dobrou Jess." potom jsem ukončila hovor.
Mobil jsem položila na noční stolek, kde jsem ho dala nabíjet. Pořádně jsem se zachumlala a počkala, než si ke mně lehne Endy. Než jsem si stačila lehnout mi zapípal mobil. Vzala jsem ho do ruky a měla jednu zprávu. 

JAI: Dobrou zlato. 

YOU: Dobrou.

Znovu jsem položila mobil na noční stolek a konečně si lehla. Zavřela jsem oči a do chvíle jsem usnula. 

Vzbudila jsem na štěkot psa. Protřela jsem si oči a rozhlédla se po pokoji. U dveří stála Endy a čekala až ji otevřu. Vstala jsem tedy z postele a otevřela dveře, ze kterých Endy hned vyběhla. Rukou jsem si nějak upravila vlasy a šla do kuchyně. V kuchyni byl taťka a něco vařil.
„Dobré ráno." pozdravila jsem a dala mu pusu na líčko.
„Spíš dobré poledne." zasmál se a já s ním.
„Co vaříš?" nakoukla jsem přes něj na sporák.
„Rizoto" řekl a mi se rozzářily oči. Miluju rizoto.
„S kým sis to včera povídala?" vyzvídal.
„S kamarádem." Vážně jsem řekla, že Jai je můj kamarád?!
„Jen kamarádem?" ptal se dál.
„Jo jen kamarád. Navíc on je slavný a se mnou by si nikdy nic nezačal." zahleděla jsem se ven z okna a viděla, že prší. Miluju déšť, je to zvláštní, ale je to tak. A taky mám ráda bouřky, i když se bojím, ale to jaký je to pocit se mi prostě líbí.
„No je nesmysl. Jsi nádherná dívka."
„To říkáš jenom protože jsi můj táta." řekla jsem, protože to je pravda.
„To není pravda. Podívej se na sebe. Připomínáš mi mámu. Jen doufám, že se nebudeš chovat jako ona." přišla jsem k němu a objala ho.
„Půjdu se do pokoje trochu upravit, tak mě potom zavolej." přikývl a já šla do koupelny. Vyčistila jsem si zuby a učesala vlasy. Pak jsem přešla přes chodbu do pokoje a stoupla si před skříň. Vytáhla jsem si šedé legíny a triko s nápisem I'm not a morning person. Malovat se nebudu, protože jsem jenom doma. Ustlala jsem  si postel a potom si do ní lehla. Vytáhla jsem mobil z nabíječky a koukla na twitter. Měla jsem mnohem více followerů než včera. Koukla jsem se na video  a přečetla si pár komentářů. Skoro všichni psali, že dobře zpívám a že bych si měla založit youtube channel. Tak jsem to udělala. Založila jsem si youtube pod jménem JessicaCovers. Jak originální. Hned jsem tam dala to video, kde zpívám What do you mean a sdílela to na twitteru. Otevřela jsem zprávy a napsala Jaiovi.

YOU: Dobré ráno, nebo jak řekl můj táta poledne, Šípková Růženko.

Nic. Asi ještě spí. Vstala jsem z postele a vytáhla si mikinu kterou jsem si hned oblékla. Přešla jsem do předsíně kde jsem vzala obojek a zavolala na Endy.
„Tati jdu Endy vyvenčit, za chvilku jsme zpátky." zakřičela jsem a obula si boty.
„Dobře." zakřičel zpátky a to už jsem vycházela z domu. Bydlíme v poklidné čtvrti, které není v centru L.A., takže tady máme klid a můžu tady chodit, jak chci dokonce i nenamalovaná. Endy jsem připevnila vodítko a šly jsme od našeho domu pryč.