Nothing Like Us

Chapter 22

Celou dobu, co mi Luke ošetřoval ruku, mi zpíval písničku They Don't Know About Us. Přesně se hodila k tomu, co jsme s Lukem prožívali.

Přemýšlela jsem o tom, co by se mohlo stát, kdyby na tohle malé tajemství přišli. Slzy se mi nahrnuly do očí a hrozilo, že přetečou. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se je zadržet. Zatím se mi to dařilo, ovšem pokaždé, když mé oči zabloudily směrem k Lukovi, jakoby to ani nemělo cenu. Tak moc ho potřebuju.

,,Hej," ozval se najednou. Sklonil se a prsty mi zvedl bradu. ,,Všechno bude v pohodě, jo?" usmál se.

,,Dobře. Já jen..." nevěděla jsem, jak tu větu dokončit.

,,Já vím," řekl jen a objal mě. Tiskla jsem se k němu, jak jen nejvíc jsem mohla. Potřebovala jsem ho mít, co nejblíž u sebe.

Najednou mu zazvonil mobil. Vytáhl ho z kapsy a když uviděl jméno, zkroutil obličej. Netušila jsem, kdo to byl, protože hned jak to zvedl vyšel z koupelny ven.

Po dlouhé chvíli nervózního čekání konečně přišel zpátky.

,,Kdo to byl?" zeptala jsem se hned, protože mě to docela zajímalo.

,,Patrick. Už na dnešek domluvil mě a Amandě rande. Prý se pro ní mám v 6 stavit," řekl na rovinu a já byla na jednu stranu ráda, že to vím hned, ale na druhou jsem začala žárlit a nechtěla jsem ho nikam pustit. Tak moc jsem se bála, že ho znova ztratím.

,,Ale to bude v pohodě, jo? Máme ještě celé odpoledne," dodával mi naději a myslím, že i sobě.

,,Jo, bude to v pohodě," zopakovala jsem to něm.

,,Takže... Co bys chtěla dneska dělat?" zeptal se mě s úsměvem.

,,Filmy?" řekla jsem protáhle do otázky.

,,Cokoliv chceš."

Vylítla jsem z koupelny a skočila na postel. Přikryla jsem se až k bradě a uvelebila jsem se. Luke mezitím přinesl notebook a potom lehl hned vedle mě. Přitáhl si mě do náruče a já mu hlavu opřela na hruď.

,,Co bys chtěla, Jul?" zeptal se a podíval se mi do očí. Já jsem se v těch jeho modrých ztrácela a jen nevědomky odpovídala.

,,Tebe."

,,A co za film?" začal se smát.

,,Jo, jasně," začervenala jsem se, ,,mohli bysme si pustit Titanik, když jsi ho ještě neviděl," navrhla jsem mu.

,,Tak dobře," řekl a hned to tam zapnul.

I když jsem to viděla několikrát, pořád mě to bavilo. To by mě ovšem nemohl Luke pořád rozptylovat. Nejprve si namotával vlasy na svůj prst, poté mi na rameno prstem kreslil kroužky a další obrazce, když jsem se nakonec rozhodla film vypnout.

,,Proč to vypínáš?" zeptal se zmateně.

,,Protože je vidět, že tě to nebaví. I když teda vůbec nechápu proč. Podívej se na Leonarda," rozplývala jsem se a posadila se.

,,Máš mě," řekl s trochu naštvaným hlasem.

,,Ty žárlíš?" zeptala jsem se zvědavě. Podle jeho výrazu i hlasu mi to tak přišlo.

,,Na něj? Nikdy," řekl rozhodně. Ale já věděla, že lže. Trochu jsem se pousmála a dala mu pusu. On mě chytl kolem pasu a přitáhl si mě k sobě blíž. Začal mě líbal. Obkročmo jsem si na něj sedla bez toho, aniž bych opustila jeho rty.

,,Miluju tě," řekl a usmál se.

,,Miluju tě," taky jsem mu odpověděla.

,,Chceš to?" zeptal se mě opatrně. Věděla jsem, že pořád na to chtěl jít pomalu, i když se nám to moc nedařilo.

,,Ano, chci," odvětila jsem a potvrdila to dalším polibkem. Přetočil mě pod sebe a pokračoval. Pomalu jsme ze sebe sundávala oblečení až jsme byli oba nazí.

,,Jseš si jistá?" zeptal se ještě s pochybnostmi.

,,Ano," potvrdila jsem mu to podruhé.

Když už si chtěl nandat kondom, uslyšela jsem, jak někdo otevřel dveře. Ani jsem se nechtěla podívat, kdo to byl, jak moc jsem se styděla. Už jsem v tvářích cítila horkost, což značilo, že jsem zase zčervenala.

,,Tak já vás asi nebudu rušit," poznala jsem pobavený hlas Michaela. Následně bylo slyšet bouchnutí dveří a velmi hlasitý smích.

,,Sakra," ulevil si Luke, ale začal se smát.

,,Ale ne," povzdychla jsem si a začala se smát s ním, protože jsem v tu chvíli nevěděla, co jiného dělat. Po chvilce jsme se šli obléct a zkusili najít ostatní.

Nejprve jsme zkusili zaklepat na pokoj vedle. Měli jsme štěstí, protože tam všichni seděli na pohovce.

,,Tak jak jste si to užili?" zeptala se Kate a bylo vidět, jak zadržuje smích.

,,Nic nebylo," odpověděl za mě Luke, jelikož já jsem byla zase rudá a neměla jsem k odpovědi.

,,Jaká škoda," připojil se Mike. Všichni se společně smáli. I když to bylo na můj a Lukův účet bylo to fajn. Všichni jsme byli spolu a bavili jsme se.

Najednou někdo prudce otevřel dveře. Rychle jsem odskočila od Luka a sklopila hlavu.

Proč?

-------

Jako první bych vám asi chtěla říct, že se moc omlouvám za dlouhou pauzu. Už jsem psala proč, ale pro ty kdo to nečetli: První důvod byl, že mě absolutně nic nenapadalo, co psát, druhý byl, že jsem v pondělí odjela do Velké Británie a teprve včera jsem se vrátila zpátky. A ten poslední byl, že jsem prostě neměla na psaní náladu. Když není nápad, psát mě prostě nebaví. Nevím jak to máte vy, ale já to mám takhle. Děkuju za pochopení. :)

Doufám, že kvůli tomu mé příběhy nepřestanete číst, to by mě mrzelo. Taky doufám, že se vám tahle nic moc část líbila.

Jinak, kdo si myslíte, že stojí ve dveřích? Vaše nápady můžete psát do komentářů. :)

ily ♥