Nothing Like Us

Chapter 10

Když jsme přistáli, vystoupila jsem z letadla jako první a hned jsem se hnala na letiště pro kufry a přitom jsem v davu hledala mamku. Najednou jsem ji zahlédla s cedulí v ruce, na které bylo napsané mé jméno. Musela jsem se nad tím usmát. Rychle jsem popadla kufr a rychlým krokem došla k mamce a pořádně jí objala.

,,Ahoj," řekl jsem jí a přitom jsem cítila, jak se mi do očí cpou slzy.

,,Ahoj, zlatíčko. Tak moc jsi mi chyběla," řekl a dala mi pusu na čelo.

,,Ty mě taky," vydechla jsem.

,,Pojedeme domů a tam si konečně pořádně popovídáme, jo?"

Jenom jsem jí na to kývla a společně jsme vyrazili.

Když jsme zastavili u domu, ani jsem si nevytáhla věci z auta a běžela jsem rychle do domu pozdravit taťku.

,,Ahoj, tati! Jsem zase po dlouhý době doma," zakřičela jsem a chvíli čekala na odpověď. Nic, tak jsem to zkusila znovu. ,,Tati! Jsem doma. Tady Jul!" Zase nic, a tak jsem šla ven za mamkou se zeptat, kde táta vůbec je, protože to zatím vypadalo, že doma rozhodně ne.

,,Kde je taťka? Doma jsem na něj volala, ale neozval se mi," zeptala jsem se jí. Ona ovšem se jenom vyhnula mému pohledu a vyndala mi kufr z auta.

,,Mami?" zeptala jsem se jí znovu.

,,Půjdeme do obýváku, dobře?" řekla mi a já šla poslušně za ní.

,,Tak fajn," začala, ,,jsou tady dvě věci, o kterých bych chtěla teď s tebou mluvit."

,,Dobře. Začni," pobídla jsem jí.

,,No, ta první je, že jak sis mohla všimnout, tak tvůj táta tady není. Neklapalo nám to, a tak jsme společně požádali o rozvod," řekla mi a nechala mi chvíli o tom přemýšlet. Proč mi to neřekli?

,,Kdy?" zeptala jsem se jen.

,,Před rokem."

Snažila jsem se tuhle informaci vstřebat. Pořád jsem ale nevěděla proč. Proč mi to neřekli dřív a ne až teď po roce?

,,A co je ta druhá věc?" šeptla jsem.

,,Můžeš mi, prosím tě, vysvětlit, proč jsi na obálce časopisu?" zvýšila na mě hlas.

,,CO?!" vyjekla jsem.

Mamka se zvedla, zašla do ložnice a ukázala mi časopis. Na obálce jsem byla opravdu já, ale ne sama. Byla jsem tam s Lukem. Hned jsem si nalistovala stránku, na které o nás píšou. Stačilo, abych si přečetla titulek. Ale to bych nebyla já, kdybych to nemusela vědět všechno.

Z Luka Hemmingse se nám stává badboy!

Před pár dny byl Luke Hemmings viděn už s pátou dívkou za měsíc. Že by ho už nebavil stereotyp? Pravděpodobně je to jeho pobavení na jejich jarním tour.  
A jak se můžete podívat na fotky, každá dívka má se sebou něco společného. Ať už to jsou vlasy nebo postava, vždycky se tam něco najde. Takže dámy, pokud máte něco stejného s těmito kráskami, máte patřičnou šanci!

A měli pravdu. Když jsem se podívala na všech pět fotek, každá ze čtyř ostatních holek se mnou něco něco podobného. Podívala jsem se na to ještě jednou a začala jsem být naštvaná. Co si to o mně sakra myslí? Že se tohle nikdy nedozvím? Že bude jen další pobavení během jeho stupidního turné? Tak na to může zapomenout. Já už taková nebudu. Nechám ho, aby si se mnou dělal, co chce.

,,J-já jdu do pokoje," řekla jsem jí a rychle jsem zmizela za dveřmi. Za sebou jsem jenom slyšela mamku, jak mě volá, ať jdu zpátky.

Zamkla jsem dveře a lehla jsem si na postel, kde jsem konečně z mých pustila téct před mamkou zadržované slzy. Byla jsem smutná a přitom naštvaná a v hlavě se mi pořád opakovala jedna otázka: Jak mi to mohl udělat? Ani jsem nevěděla, co bolí víc, jestli Luke nebo rozvod rodičů.

Vtom jsem uslyšela zazvonění zvonku. Doufala jsem, že tam mamka dojde, ale když zvonění nepřestávalo, rozhodla jsem se tam, i se zarudlýma očima od pláče, dojít.

Když jsem otevřela dveře, stál v nich vysmátý Luke.

,,Ahoj, pořád si pamatuju, kde bydlíte," zasmál se, ale když se mi zadíval do obličeje, zvážněl. ,,Co se stalo, Jul?"

,,Už tě nechci ani vidět. Rozumíš?" zakřičela jsem a zavřela jsem mu dveře před nosem.

,,Jul, co se stalo? Co se děje?"

,,Sám to víš, né?"

,,Nevím, co se tady děje," řekl zmateně.

,,Prostě vypadni, jo?" zašeptala jsem to tak, aby to slyšel.

,,Jenom i řekni, co se stalo a pak to v klidu můžeme vyřešit," pořád se snažil.

,,Ne," odmítla jsem to.

,,Jul, tohle je předposlední den, co jsme v Británii,"oznámil mi smutně.

,,Tak v tom případě tě už asi nikdy neuvidím," snažila jsem se to říct silným hlasem, ale i ten se na konci zlomil. Opravdu jsem mu tohle řekla?

--------------------------------- 

Tak hlásím se s novou kapitolou :) Doufám, že se vám líbila. Jinak vám chci hrozně moc poděkovat za 1.000 přečtení. Jste úžasní :)

Taky ještě nevím, jak to bude s přidáváním o prázdninách. Můžu vás ale ujistit, že určitě přidávat bude, ale ne moc často, protože já skoro celé prázdniny někde jsem. :(