Nothing Like Us

Chapter 4

,,Vy se znáte?" zeptal se... Calum. Jo, myslím, že jsem ho trefila.

,,No..." začala jsem.

,,Jo, známe," odpověděl Luke a pořád na mě zíral. Né, že by mi to bylo nepříjemné, jen takové nezvyklé. Po té dlouhé době.

,,A jak?"" řekl zase Mike.

,,Chodili jsme spolu," odpověděl Luke s nezájmem, ale na mě pořád nepřestal koukat. Když jsem se na něj otočila, hned jsem se ztratila v těch jeho modrých očí. Jako bych v nich viděla lítost a smutek.

,,To jsi mi neřekla," ozvala se Kate a koukala se na mě dost zmateně. To ale i ti ostatní.

,,Prosím, můžeme už jít?" šeptla jsem jí do ucha. Bylo mi docela nepříjemné být středem pozornosti těch všech upřených pohledů. S lítostí a pochopením se na mě koukla a jemně přikývla.

,,Už asi půjdem," oznámila a my vyšli ze dveří.

,,Jul, počkej," slyšela jsem za námi volat Luka. Nezastavovala jsem a začala zrychlovat.

,,Jul!" zavolal a chytil mě za ruku.

Seděli jsme na sedačkách v kině a dívala se na nějakou komedii. Zrovna jsem chtěla sáhnout pro popcorn a vtom se něco ucítila. Byla to Lukova ruka. Taky sahal pro popcorn. Ani jsem s ní nepohnula. Bylo to tak příjemné. Najednou jsem pocítila lehký stisk. Luke naše ruce spojil. Najednou mi všechno připadalo správné. Najednou jsem se ho nechtěla nikdy pustit. Jako bychom k sobě patřili už navždy. Byla jsem ráda, že to udělal a ještě víc že ji nepustil.

,,Taky sis vzpomněla?" zašeptal Luke. Jenom jsem kývla. ,,Vidíš, to znak toho, že bysme měli být zase spolu."

,,Spolu?" vydechla jsem.

,,Spolu," zopakoval.

,,Myslíš, že ty tři roky, co jsi byl pryč, mi teď můžeš snadno vynahradit? Že se ukážeš a že všechno bude zase v pohodě, jako to bylo předtím? Myslíš si snad, že jsem ty tři roky byla v pořádku, že mě to nebolelo? To když si mi slíbil, že se za dva měsíce vrátíš? Když jsi mi říkal, že mě miluješ?" dořekla jsem a slzy mi začaly proudem téct.

,,Já.. ale já.." začal Luke koktat.

,,Ty nic. Pojď, jdeme Kate."

,,Jul, počkej!" zavolal ještě a já jsem ve spěchu Kate táhla za sebou až na ulici a teprve tam jsem se zastavila a zhluboka se nadechla.

,,Můžeš mi sakra vysvětlit, co to bylo?" vyjela na mě Kate. Nedivila jsem se jí. Kdybych byla v její kůži...

,,Prosím až doma." Jen kývla a my nastoupili do auta a jeli konečně domů.

V obýváku jsme se posadili na gauč a já jí řekla všechno. Od začátku až do konce.

,,To je asi všechno," pronesla jsem a to bylo, jako by mi ze srdce spadl obrovský kámen. Jako bych byla lehčí a cítila se mnohem líp. Konečně to někdo ví celé. Kate mě jenom objala a já měla co dělat, abych se znovu nerozbrečela.

---------

Omlouvám, že je tenhle díl takový kratší, ale myslím, že to stačí :D .. Doufám, že se kapitolka líbila :D