Nothing Like Us

Chapter 11

Od odchodu Luka jsem ležela v posteli a četla si knížku. Nějak jsem se snažila uklidnit, odsunout ty zlé myšlenky pryč a vžít se do jiného světa. Vždycky mi to pomáhalo, ale teď? Teď jsem jenom četla a četla, ale absolutně nic jsem si z toho nepamatovala. 

Začal mi zvonit mobil. Rychle jsem ho vylovila z pod peřiny a koukla se, kdo volá. Byla to Kate. V tu chvíli jsem pocítila jakési píchnutí zklamání. Asi jsem si trochu přála, aby to byl Luke. No dobrá, trochu spíš mnohem víc, ale i tak jsem jí to zvedla.

,,Ahoj, Kate. Co potřebuješ?" zeptala jsem se hned, protože mi bylo jasné, že nevolá jenom tak.

,,Čau. Mám pro tebe dvě novinky. Špatnou a dobrou. Kterou chceš slyšet dřív?"

,,Asi tu špatnou," řekla jsem nejistě a začínala se bát, co z ní vyleze.

,,Tak jo, přišli ti dva dopisy. Doufám, že ti nevadí, že jsem je otevřela," zasmála se. To by jinak ani nebyla ona. ,,V jednom se píše, že tě bohužel jako knihovnici nepřijímají, prý už někoho mají. Ale ten druhý je lepší. Co jsi vždycky chtěla dělat mimo knihovnice?"

,,Stylistku," šeptla jsem a byla jsem naprosto zmatená, proč se mě na to vůbec ptá.

,,Já vím. A teď máš jedinečnou šanci. A ještě lepší je, že si s sebou můžeš vzít doprovod. Můžu ti pomáhat a tak. A navíc už jsem za tebe souhlasila," zaječela nadšená Kate.

,,Cože?" vyjekla jsem. Nevím, jestli to bylo vzrušením a nebo jen tím, že toho na mě pro dnešek už bylo hodně.

,,Slyšela jsi dobře. Tak se koukej hned zítra ráno vrátit. Ať to všechno stihneme. Musíme si ještě zabalit, vzít si všechny potřebné věci. Bože, já se tak těším. Tak teda zítra. Ještě mi napiš v kolik přistaneš, abych pro tebe zajela, jo?" oznámila mi.

,,Dobře," řekla jsem jí pořád ještě trochu zmateně.

,,Zatím, měj se."

,,Ty taky."

Já.. budu.. stylistka... Konečně jsem si to začala uvědomovat. Zaječela jsem, jak nejvíc jsem mohla a začala jsem skákat po posteli. Vtom do pokoje přišla mamka a koukala na mě jako na blázna.

,,Co se to tady děje?" zeptala se nechápavě.

,,Nevyšla mi knihovnice, ale mám možnost pracovat jako stylistka," řekla jsem jí a ona hned pochopila a začala se tomu smát. Přidala jsem se k ní, protože dnešek je celý plný zklamání, novinek dobrých i špatných a hlavně plný zmatení.

,,To je super. Kdy vyrážíš?" zeptala se mě.

,,Už zítra odjíždím, nevím kam, ale někam pryč. Musím jet do bytu. Ale pojedu až zítra ráno," dodala jsem, když jsem uviděla mamky napůl zklamaný obličej.

,,Jsem na tebe tak pyšná, ale nejradši bych byla, kdybys tady se mnou zůstala aspoň ještě týden," usmála se smutně.

,,Dneska ti to vynahradím, jo?" usmála jsem se na ní. Jenom přikývla. ,,Filmový maraton?" optala jsem se jí a ani nečekala na odpověď. Věděla jsem, že bude souhlasit.

Celý den jsme si společně užili. Koukali jsme na filmu, jedli pizzu anebo čínu, povídali snad o všem. A jako skvělé zakončení jsem si lehla k mamce a druhou stranu postele, aby jsme nemuseli spát odděleně.

,,Miluju tě," zašeptala jsem jí a dala jí pusu na čelo, když jsem viděla, že už pochrupuje. Já jsem za chvilku už taky usnula.

Ráno jsem se vzbudila brzo, abych stihla sbalit všechny věci a taky abych se tam dostala včas. Po sbalení věcí jsem vzbudila mamku, jak chtěla, aby mě odvezla na letiště.

,,Děkuju ti," řekla jsem jí, když jsem čekala na odbavení zavazadel.

,,Nemáš za co," odpověděla mi a políbila mě na tvář. ,,Jsem ráda, že jsi to všechno tak dobře vzala," usmála se na mě.

,,Jsem v pohodě, myslím," odvětila jsem a ještě naposledy jí pořádně objala.

,,Miluju tě," řekla mi, ,,zase někdy za mnou přijeď. Ale tentokrát, prosím, dřív než za 3 roky," zasmála se.

,,Neboj se. Už asi budu muset jít, tak se měj," zamávala jsem a po odbavení jsem šla do letadla.

Celou cestu jsem přemýšlela, kde bych asi tak mohla pracovat. Taková příležitost se mi nastala poprvé. U koho budu asi pracovat?

---------------------------------

Takže tohle je nová kapitola :) Doufám, že se vám líbila.

Jinak u koho si myslíte, že by mohla pracovat? :) Můžete to napsat do komentářů :)