Nothing Like Us

Chapter 20

Stáli jsme před dveřmi a oba jsme se báli cokoliv udělat. Najednou se dveře prudce otevřeli a v nich stál nějaký vysoký muž po boku s nějakou dívkou. Měla dokonalou postavu s dlouhýma nohama, blonďaté vlasy, modré oči, prostě byla naprosto perfektní. Pocítila jsem ostré bodnutí žárlivosti, když jsem si uvědomila, že je to ona, kdo bude s Lukem po 6 měsíců ve vztahu.

,,Dobrý den," řekla jsem potichu a Luke na pozdrav jenom kývl.

,,No dobrý den. Už jsme vás čekali. Pojďte dál," ozval se ten muž drsným hlasem. Udělali jsme, co chtěl a šli se posadit na pohovku. Celou tu dobu držel Luke svojí ruku spojenou s tou mojí. Byla jsem ráda, protože mě to uklidňovalo, ale i přesto jsem nemohla říct, že bych se nebála. Bála jsem se a moc. Pouze jsem nechtěla, aby to Luke zjistil. 

,,Takže bychom už mohli začít. Já jsem Patrick Smith a tohle je moje dcera Amanda Smith. Bude to po dobu šesti měsíců, pokud to půjde dobře méně, zde přítomného Lukase Hemmingse přítelkyně," řekl znovu ten chlap. Já jsem si ale v hlavě pořád opakovala slovo méně. ,,No a co s vámi, slečno Evans?" oslovil mě a já se na něj podívala zmateným pohledem.

,,No, něco s vámi udělat musíme. Nechceme přeci, abyste narušovala budoucí dokonalý vztah. Takže bych vás prosil, abyste podepsala tuto smlouvu."

,,Jakou smlouvu?" zašeptala jsem, protože jsem věděla, že kdybych promluvila nahlas, hlas by se mi zlomil.

,,Že se po celou dobu tohoto vztahu nebudete stýkat s Lukem. Ani na veřejnosti a ani v soukromí. Samozřejmě myslím mimo nutnosti, jakou je například práce. A vlastně i jediná. Rozumíte mi?" zeptal se přísným hlasem.

,,Ano," přikývla jsem potichu. Celou tu dobu jsem cítila, jak se mi oči plní slzami

,,Jsem rád, že souhlasíte. Jinak by to nebylo takto příjemné. Což platí i pro případ, že smlouvu porušíte. Ostatně to i všechno ostatní si tam můžete přečíst," oznámil mi a podal mi jí i s perem na podpis.

Se vším, co jsem si zde přečetla, jsem počítala, překvapila mě ovšem poslední část. 

,,Rozumím tomu dobře, že pokud se ve svém volném čase bude setkávat s Lukem vyhodíte mě?" řekla jsem zmateně. Nechápala jsem, že tohle všechno můžou oni.

,,Ano. Myslím, že tomu rozumíte naprosto správně," usmál se Patrick.

Jen jsem kývla a dočetla si tu poslední část. Na konci mě už jen koukal řádek čekající na můj podpis. Podpis, kterým potvrdím souhlas na všech ohavných věcech. Vzala jsem pero a ve stejnou chvilku jsem stiskla Lukovu ruku na znak rozloučení po tu celou dobu a podepsala se.

,,Výborně, slečno Evans. Už můžete jít zpátky na hotel. My tři tu musíme probrat spoustu věcí," odporně se usmál a já jsem se sklopenou hlavou vyšla ze dveří a spěchala z tohoto příšerného místa. Hned jak jsem byla venku, jsem začala běžet. Bylo mi jedno, že lidé, kteří procházeli okolo mě, vysílali směrem ke mně divné někdy dokonce zhnusené pohledy. Bylo mi jedno, že pršelo a že přes slzy, které se mi valily z očí, jsem neviděla. V tu chvíli jsem jen prostě chtěla utéct. Utéct do všeho.

Zastavila jsem se až u hotelu. Plíce mi hořely a hlásily se o velkou dávku kyslíku. Já jenom stála a rozdýchávala snad ten nejdelší běh. Po chvilce jsem konečně vešla dovnitř a vyjela nahoru a došla k pokoji. Zhluboka jsem se nadechla a pomalu otevřela dveře. Byli tu všichni.

,,Panebože, Jul," zděsila se Kate, když mě uviděla. I ostatní se na mě soucitně a lítostivě dívali. ,,Pojď sem ke mně," řekla mi a roztáhla ruce. Schoulila jsem se do její náruče a začala vzlykat.

,,Půjdu do koupelny," prohlásila jsem, protože jsem věděla, že musím vypadat příšerně. Rudé oči, rozteklá řasenka.

,,Dobře," přikývla Kate a sedla si zase vedla Ashtona na postel.

Otočila jsem se a spěchala ke dveřím. U umyvadla jsem si opláchla obličej a snažila se setřít si řasenku z obličeje. Když už jsem byla skoro hotová, otevřeli se dveře.Myslela jsem si, že je to Kate ale ne. Byl to někdo, koho bych vůbec nečekala. Mike.

,,Jsi v pořádku?" zeptal se, když zavřel dveře.

,,Ne," řekla jsem, protože jsem věděla, že ano by mi stejně nevěřil.

Na nic nečekal a objal mě. ,,To bude dobrý. Bude to dobrý."

,,Promiň, Miku. Nechci být zlá nebo nevděčná, ale proč mi pomáháš?" zachraptěla jsem.

,,Víš, mám tě rád. Prosím tě, nevylož si to nějak divně. Hned první den jsi mi hrozně připomněla mojí sestru. Já ji moc často nevídám, protože už nebydlí s námi, ale hrozně ji miluju. A ty jsi skoro naprosto stejná jako ona. Když tě takhle vidím..." 

,,Děkuju," zašeptala jsem jen a ještě víc se k němu přitiskla. Zrovna teď bylo objetí to, co jsem potřebovala. Proto jsem za něj byla tak vděčná.

———————

Ahoj. Zdravím vás s další částí. Dneska jsem trochu rozepsala, jak jste si mohli všimnout :) Doufám, že vám část líbila.

Přidala jsem vám se zase písničku Nothing Like Us. Vím, že byla i u minulé části, ale tohle je instrumentální verze a já jsem ji poslouchala u psaní kapitoly. :)

ily ♥